O mně

Trinke_finalJsem neochvějným optimistou v tom smyslu, že odmítám resignovat na možnost positivního východiska z jakékoli svízelné situace. Zkušenost historická i moje osobní mi potvrzuje, že jednotlivec i lidské společenství, třeba pozvolna, s překonáním utrpení a vynaložením velkého úsilí, vrátí po všech krizích běh světa vždy zpět ke zdravému životu a vývoji. Tato životní filosofie má kořeny v mé výchově, vzdělání a životních zkušenostech (narozen r. 1934, základní škola 1940 až 1949, maturita 1954, promoce 1960), které mi dala doba „mých univerzit“. Co do podmínek přípravy na život ji hodnotím velmi pozitivně, rozhodně mnohem lépe, než období následujících, včetně doby dnešní. Má výchova i vzdělání byly racionální, mravní a vlastenecké, což jsou rysy, které v dnešních poměrech zcela chybí nebo živoří.

Mohou se ozvat námitky, že právě doba mého mládí se kryje s obdobími největšího národního temna, s nacistickou okupací a s komunistickou totalitou, kdy školní osnovy, oficiální propaganda, censura a policejní režim pro takovou výchovu nevytvářely podmínky. Potvrzuje se však můj optimistický názor, že z historického pohledu krátké excesy anti-humánních režimů nemohou zastavit setrvačnost zdravého běhu života národů. Zvláště v „dobách temna“ znásilňovaní lidé a národy daleko důsledněji lpí na životních hodnotách, než v dobách klidných a chrání je i s rizikem osobních obětí.

hist21Pocházím z rodiny katolické, která náboženský život praktikovala vždy velmi střízlivě. V základní škole jsem chodil na hodiny náboženství a byl jsem i ministrantem, protože náš farář, ostatně též velmi světský, se přátelil s rodiči. Než jsem však opustil v mých patnácti létech měšťanskou školu, stal jsem se vyznavačem racionalismu a ateistou, ačkoli jsem si to tehdy neuvědomoval. Nedošlo k tomu násilnou indoktrinací, ale zcela přirozeně, díky racionalismu mých učitelů. Měšťanská škola ve Mšeně u Mělníka měla vynikající učitelský sbor, kterému poválečný nedostatek učebnic nejenže nevadil, ale naopak mu dával prostor pro rozvinutí vlastní erudice, pedagogického talentu a etického názoru. Základy vzdělání v matematice, fyzice, chemii, dějepisu, zeměpisu, češtině, ruštině a hudbě, v občanské a vlastenecké výchově, které mi škola dávala, byly v harmonické racionální a morální jednotě a rozhodujícím způsobem ovlivnily můj vznikající názor na svět.

S tím byla v harmonii i výchova v rodině a společenské prostředí malého města, které ctilo poctivou práci, úctu a slušnost k spoluobčanům a které bylo po 2. světové válce vlastenecké (silný vliv sokolství a skautingu) a většinou pro-socialistické a prosovětské (osvobození Rudou armádou, Národní výbory, souhlas se znárodněním majetku Němců a kolaborantů, bank a klíčového průmyslu, s pozemkovou reformou, Národní fronta se silnou KSČ atd.).

Shodný vliv na mojí výchovu měla i škola střední (tehdy vynikající Průmyslová školabudova-titul elektrotechnická v Praze 2, Na příkopě – dnes Fr. Křižíka) a Elektrotechnická fakulta ČVUT. Naši pedagogové, vesměs „ze staré školy“ první republiky a jejích světově úspěšných průmyslových podniků, nepodlehli tlaku stalinistické indoktrinace a učili nás podle svého svědomí. S úctou vzpomínám upřímného marxistu, profesora na průmyslovce, který probudil můj zájem o politickou ekonomii a sám pak skončil jako oběť stalinistické zvůle. Jejich výchova mě a mým spolužákům umožnila již v průběhu 50. let prohlédnou prolhanost a zrůdnost stalinismu a vypěstovat odpor k němu a k jeho přisluhovačům a pokračovat v něm přes Pražské jaro 1968 až do převratu v r. 1989.

Na podzim v roce 1967 jsem vstoupil do KSČ na naléhání přátel, že v KSČ je potřeba slušných lidí, kteří pomohou prosadit anti-stalinistické reformy. Protože bylo zřejmé, že SSSR (po zkušenostech z Maďarska r. 1956) nedovolí svým satelitům přechod k pluralitní demokracii a odchod z Varšavské smlouvy a RVHP, byla možná jenom cesta rozšíření demokracie a tržních principů v rámci socialistického systému.

vinohr68Sovětská invaze v srpnu 1968 však zmařila i tyto reformní naděje a potvrdila, že Západ v čele s USA není ochoten porušit jaltské dohody se SSSR o rozdělení sfér vlivu v Evropě. Obětoval nás stejně jako v Mnichově r. 1938. Ačkoli jsem se v roce 1968 angažoval v reformním úsilí, nejvíce v přípravě převzetí vedení podniku ČKD tzv. Radami pracujících, ačkoli jsem se účastnil zabezpečení mimořádného XIV. sjezdu KSČ v závodě ČKD Elektrotechnika a podporoval reformní křídlo KSČ po návratu Dubčeka ze zajetí v Moskvě, shodou okolností jsem nebyl z KSČ vyloučen. Jelikož jsem nezlomný optimista, který nikdy nepodléhá beznaději, zůstal jsem v KSČ z důvodu, abych si zachoval možnost a příležitost i v nové situaci znovu prosazovat demokratizační a liberalizační reformy. Po celou dobu normalizace mne soudruzi „ze zdravého jádra“ považovali za obtížného revizionistu a často jsem byl povoláván „na kobereček“. Jako vedoucí větších útvarů podniku jsem měl možnost ochránit řadu svých podřízených před šikanou z důvodu politického smýšlení a také prosazovat prvky tržní ekonomiky do provozních procesů. O tom svědčí i moje publikační činnost v Rudém Právu, Hospodářských novinách, Elektrotechnickém obzoru aj. (viz mé původní texty a odvolávky na publikace v tisku z těch let), která nikdy nebyla konformní s tehdy oficiálními názory. Od nástupu Gorbačova v SSSR a zejména pak v létech 1988 a 1989 jsem stále otevřeněji požadoval na stranické půdě zahájení perestrojky a glasnosti i v ČSSR.

V listopadových událostech roku 1989 jsem ihned podporoval akce Občanského fóra a VaclNam89organizoval jako člen Koordinačního stávkového výboru ČKD PRAHA převzetí vedení podniku novým nekomunistickým managementem. Po prosincovém sjezdu KSČ, na který jsem byl zvolen pro své jasně reformní a anti-stalinistické a anti-husákovské názory, když se ukázalo, že většina aparátu a členů nemá reformní potenciál, jsem ze strany vystoupil. Potom jsem hledal politickou stranu, která by byla zárukou vývoje ČSFR k autentické demokracii a trvalého hospodářského růstu. Po dlouhém váháni jsem uvěřil v upřímnost Josefa Luxe a jeho KDU-ČSL a vstoupil do této strany s otevřeným přiznáním mého členství v KSČ a přesvědčeného atheismu. O mých aktivitách zde opět svědčí mé publikace, projekty a komentář z té doby. Zklamán realitou aktivit KDU-ČSL, a zvláště po odchodu a smrti Josefa Luxe, jsem i toto členství ukončil. Dnes nenacházím v ČR žádnou důvěryhodnou politickou sílu, se kterou bych mohl a chtěl spojit své občanské úsilí.

Nyní jsem v důchodu. Manželka, magistra, středoškolská učitelka matematiky a fyziky, též. Z mých tří dětí je nejstarší dcera knihovnicí v AV ČR a má dceru, pracující u soudu a mladšího syna. Můj starší syn Mgr.Ing., který je vývojovým technikem u firmy Hanwha L&C Czech a získal doktorát PhD. na ČVUT, má 2 syny a dceru. Mladší svobodný syn je samostatně podnikajícím počítačovým grafikem. Všichni žijeme harmonickým rodinným, duchovně i materiálně uspokojivým životem a nepodléháme dnešním módním a konformním svodům, ani negativním jevům dnešní společenské situace v ČR.

Profesní životopis

27.5.1934 – Datum narození

1960 – Promoce na elektrotechnické fakultě ČVUT – červený diplom

1960 – 1970: Zkušební technik el.strojů v závodě Elektrotechnika, ČKD PRAHA o.p.

1970 – 1980: Vedoucí zkušeben a oborových útvarů řízení jakosti ČKD Elektrotechnika

1980 – 1990: Vedoucí odboru rozvoje technologie závodu ČKD Elektrotechnika

V uvedených funkcích v ČKD Elektrotechnika jsem též prováděl a řídil oživování dodávek investic ve většině zemí východního bloku, dále v Pákistánu a Alžíru.

Dále jsem prováděl a řídil technologický a investiční rozvoj závodu, včetně dodávek technologií ze SRN, Rakouska, Švýcarska a USA.

1988 – 1990: Externí vědecká aspirantura, složení vědeckého minima; rozpracovaná experimentální práce přerušena společenskými změnami.

1990: Ředitel závodu ČKD Elektrotechnika

1991 – 1994: Technický ředitel holdingu ČKD PRAHA

V této funkcí jsem řídil transformaci ČKD PRAHA o.p. na holding akciových společností. Také I. vlnu kupónové privatizace holdingu a II. vlnu privatizace dceřiných akciových společností podle mého originálního projektu. A po privatizaci organizační přestavbu a rozpracování systému řízení holdingu.

1991 – 1993: Člen představenstev: ČKD Hradec Králové, a.s., ČKD Slévárny, a.s., ČKD Obchodní služby

1993 – 1994: Člen představenstva ČKD PRAHA HOLDING, a.s.

Předseda dozorčích rad: ČKD Kompresory, a.s., ČKD Choceň, a.s., ČKD Žandov, a.s., ČKD Technické laboratoře, a.s.

V roce 1993 jsem byl členem delegace českých podnikatelů a manažerů, která doprovázela ministra zahraničí Zieleniece na asijské cestě do Indie, Korejské republiky, Číny a Singapuru. Při ní jsem reprezentoval společnost ČKD PRAHA HOLDING, a.s. a Svaz průmyslu ČR jako předseda jeho dozorčí rady. V Singapuru jsem v tamní hospodářské komoře měl přednášku o stavu průmyslu v ČR a jeho zahraničněobchodním potenciálu.

1993 – 1994: Předseda představenstva VRAMZ, a.s., společnosti pro projektování, financování a výstavbu nekonvenčních železnic.

V roce 1994 rozhodla vláda o změně privatizačního projektu ČKD PRAHA HOLDING, a.s., který předpokládal vstup strategického partnera z vyspělé země, na tzv. privatizaci 51% akcií do rukou majoritního českého investora. Tím se stala společnost IMPRO s.r.o., která v roce 1994 převzala vedení a dosavadní management odvolala.

1994 – 1995: Disponent úseku rizikových úvěrů České spořitelny, a.s., centrály v Praze

1991 – 1995: Předseda dozorčí rady Svazu průmyslu a dopravy ČR

1995: Vrchní auditor ČEZ, a.s., Praha 1, Jungmannova 29

1996 – 1997: Vedoucí oddělení správy kapitálových účastí ČEZ, a.s.

1996: Předseda představenstva ENERGOTRADE, a.s.

1996 – 2003: Jednatel společnosti LOMY MOŘINA spol. s.r.o. Výrobce chemického vápence pro odsíření elektráren ČEZ a.s. a pro cukrovary a kameniva pro pozemní a dopravní stavby. Základní kapitál 300 mil.Kč, těžba a zpracování 1,2 mil.t/rok vápence, roční tržby cca 200 mil.Kč. Na počátku přes 200, na konci méně než 150 zaměstnanců.

V této funkci jsem transformoval původně všestranně zaostalý podnik na podnik moderní, plně řízený integrovaným informačním a řídícím systémem, využívající soudobé komunikační techniky, praktikující systém TQM a ochranu práce a životního prostředí podle evropských standardů.

od r. 2003 v důchodu

V profesi elektrotechnického inženýrství jsem řešil řadu výzkumných úkolů a jejich výsledky jsem publikoval jak v interních výzkumných zprávách, tak v odborném tisku. Jsem autorem řady zlepšovacích návrhů a vynálezů.

Publikoval jsem jednu knižní monografii a jsem spoluautorem příručky silnoproudé elektrotechniky. Obě knihy získaly cenu Čs. literárního fondu.

Řadu let studuji otázky řízení podniků a národního hospodářství a publikoval jsem řadu článků, zejména v Rudém právu, Hospodářských novinách, Lidových novinách (1990), EKONOMU, Financích a úvěru a j.

V roce 2004 jsem napsal knihu o managementu pod titulem Český management – iluze a skutečnost, která je připravena do tisku.

V posledních létech studuji politologii a filosofii a publikuji články a eseje v periodickém tisku a na vlastní internetové stránce.

Ovládám dobře němčinu, ruštinu, angličtinu slovem i písmem, ale s nedostatkem zběhlosti v konverzaci.