Projekt udržitelného globálního společenského systému

OBSAH

 

 Úvod

 Statky nezbytné a zbytné

 Vysvětlení pojmů

 Společenský systém

 Úloha modernizace OSN

 Omyl socialistických experimentů

 Zoologie člověka

 Kritika současných demokracií

 Principy nového společenského řádu

 Přímá demokracie – principy

 Závěr

 __________________________________________________________________________

 Úvod

 Známý český vědec a publicista MUDr. Koukolík zavedl pro soudobou populaci světa pojem homo sapiens stupidus. Vychází z darwinistického názoru, že biologický druh, jehož schopnosti a jednání mu v daném prostředí nezajišťují optimální vlastní reprodukci, musí vyhynout. Hlavní výhodou člověka jako druhu homo sapiens sapiens byl v boji o přežití rozum a jeho využívání pro optimální zabezpečení vlastní reprodukce. Dnes se však tento živočišný druh globálně chová tak nerozumně, že překotně likviduje základní podmínky své existence a reprodukce, podle pesimistů možná již nevratně. Proto doktor Koukolík pozměnil jeho druhový název na homo sapiens stupidus. Současně s tím však dokazuje, že i v dnešních podmínkách globalizovaného postindustriálního světa je udržitelný rozvoj lidstva možný. Takový rozvoj již nebude spočívat v jeho početním růstu, ale ve zlepšování kvality života celé lidské populace při rozumné a humánní regulaci její početnosti.

Dnes je zatím vývoj lidstva živelný a poháněný pouze imperativem maximálního zisku globálního finančního a průmyslového kapitálu. To vede k bezohlednému rabování všech přírodních zdrojů planety a k iracionálnímu plýtvání vytvářenými produkty. Růst tohoto ekonomického systému je povzbuzován glorifikací a prosazováním konzumního stylu života (který je v USA označován za projev vlastenectví a ekonomické uvědomělosti občanů; podle sloganu: „Shop until you drop!“ – „Nakupuj, dokud nepadneš!“) a nevázanosti chování lidského individua, což je vydáváno za skutečné naplnění jeho svobody.

Občanská společnost, pokud si uvědomí svojí odpovědnost za osud budoucích generací, musí proti tomuto neudržitelnému hédonistickému modu vivendi prosadit modus rozumný a trvale udržitelný. Takový, který bude založen na jiném pojetí kvality života lidí a bude tuto kvalitu zabezpečovat s ohledem na udržitelný rozvoj lidstva při konečných zdrojích planety co nejhospodárněji.

K tomu je však možno dospět pouze globálním politickým konsensem a vytvořením závazné nadnárodní legislativy a nadnárodních mocenských orgánů, které budou schopné dodržování zákonů vynucovat. To nelze považovat za utopii. Již dnes existují zárodky takového systému v rámci OSN, EU a v mnoha světových organizacích nevládních. Konají se různá fóra, hledající východiska z dnešní neutěšené situace typu pražské konference FORUM 2000 a podobných. Z prvního FORA 2000 zmiňme alespoň názory emeritního profesora Harvardovy university Davida C. Kortena, publikované v týdeníku EURO č. 47 z 25. listopadu 2002 pod titulkem: Místo peněz milujte život. Je nutno jít dále a houževnatě naznačenou cestou a postupně cílový systém trvale udržitelného rozvoje domýšlet, vytvářet a nakonec jej mezinárodním konsensem mocensky prosadit.

Liberální fundamentalisté (u nás ovládaní nekritickou vírou v ideje F.A. von Hayeka) se jistě ozvou s námitkami o sociálnímu inženýrství, etatistickém potlačování osobní a podnikatelské svobody a o ekonomické nereálnosti takového systému. Proti takovým námitkám je třeba uvést, že i demokratické a liberální politické systémy přistupují se souhlasem občanů k omezování jejich svobod v situacích, kdy je ohrožena sama existence svobodné společnosti.

Již Římská republika při svém ohrožení dočasně omezovala moc senátu a občanská práva a předávala moc zvolenému diktátorovi. I všechny dnešní demokratické státy mají v ústavě institut výjimečného stavu. USA dnes omezují občanské svobody a posilují represivní složky státu v reakci na ohrožení mezinárodním terorismem.

Ve smyslu citované zprávy WWF a četných jiných varování a zpráv ekologů, je dnes celá lidská populace na Zemi ve stavu počínající nezadržitelné celosvětové krize, ohrožující její existenci.

Za této situace je naprosto nezbytné, bez prodlení vyhlásit výjimečný stav pro celou planetu Země, vypracovat a prosadit globální krizové zákonodárství pro nastolení stavu udržitelného rozvoje světa.

V této situaci musí být hlavním úkolem teoretické ekonomie, navrhnout ekonomický a politický systém, který by zabezpečil trvale udržitelný racionální rozvoj lidstva, při maximálním respektování lidských práv, svobodného trhu a soukromého vlastnictví.

 Statky nezbytné a zbytné

 Naznačme návrh systému, který dělí lidské potřeby takto:

            NUTNÉ                                                                                                     ZBYTNÉ

spotřeba, potraviny  (v  racionální míře)                                               neracionální, luxusní

domácností, energie,  obydlí  (v  racionální míře)                                neracionální, luxusní

ošacení (v  racionální míře)                                                                               luxusní

 drogy                                                                                                               všeho druhu

 služby domácnostem  -  nezbytné, racionální                                       luxusní, neracionální

využití volného času                                                                                   škodlivé,  hédonistické(kultura, zájmové činnosti)

služby veřejné                                    vzdělání                                                      soukromé

 zdravotní péče                      (vše ex lege racionální)                                      nadstandardní

  sociální péče                                                                                                       nadstandardní

  státní správa                        minimální státní správa                                 přebujelá byrokracie

                                         nutná racionální vnitřní bezpečnost                      přebujelé instituce

                                        nutná mezinárodní kolektivní obrana                   závody ve zbrojení

 výrobní spotřeba                 suroviny a energie

fosilní                                  (zatím nenahraditelné)                            totéž, ale pro zbytnou spotřebu

druhotné

obnovitelné

výrobní prostředky     (stroje, stavby)

 

Vysvětlení pojmů

 Co je míněno podmínkou „v racionální míře“?

Začneme-li u potravin, je tím míněna taková globální suma potravin, která zajišťuje racionální výživu všeho obyvatelstva světa. Ta je již dnes nepochybně zabezpečena, ale v důsledku nerovnoměrné ekonomické výkonnosti světových regionů, nedostatečné pomoci bohatých části světa částem chudým a různým protekcionistickým mechanismům (bránícím volnému pohybu všech výrobních faktorů) se v některých regionech potravin katastrofálně nedostává a v jiných je jejich produkce brzděna a přebytky jsou ničeny.

Nutnou spotřebou energie a surovin se rozumí jejich racionální používání pro krytí nutných potřeb lidstva. Znamená to uplatňování stále energeticky a materiálově úspornějších a účinnějších technologií jejich produkce pro spotřebu jak konečnou, tak i výrobní. Technologický pokrok umožňuje dosahovat stále nižších spotřeb těchto zdrojů na jednotku produkce i na hlavu populace.

U všech spotřebních předmětů by měla být zabezpečována vysoká životnost, trvanlivost a spolehlivost a upuštěno od neustále uměle vyvolávaných módních změn, které nutí spotřebitele, aby pod jejich nátlakem ničili ještě funkční předměty a pořizoval si nové.

Ve veřejném školství, financovaném státem, musí být zaručeno racionální vzdělání, založené pouze na ověřených vědeckých poznatcích a poskytující žákům pravdivé, otevřené a objektivní informace o všech existujících názorových proudech. Školy, které nesplňují tyto principy, nesmí požívat žádné podpory ze strany státu a nesmí nahrazovat povinné školní vzdělání. Smí být provozovány jen jako soukromé, ale pouze pokud nevyučují věci společnosti nebezpečné a jako takové zákonem zakázané.

Všeobecná zdravotní péče musí být každému garantována státem ve stupni, kterého dosáhlo vědecké poznání, ale který zároveň dovolují ekonomické možnosti společnosti v konkrétním regionu, při maximální racionalitě a hospodárnosti této péče. Standardní stupeň garantované zdravotní péče musí být vždy a všude stanoven zákonem. Nadstandardní péče může být pouze soukromou záležitostí (včetně individuálního zdravotního pojištění) nebo předmětem dobročinných činností.

Podobně je tomu s péčí sociální, která nesmí být zneužívána a musí být též maximálně efektivní.

Společensky potřebné je takové využívání volného času, které rozvíjí duchovní i fyzické síly a schopnosti lidí. S rozvojem vědy, technologie a produktivity práce poroste neustále souhrnný volný čas populace, který není nutný pro zabezpečení potřeb společnosti. Tento čas je nutno využit nejen pro zdravou zábavu a sebevzdělávání, ale také jej zaměřovat do dobrovolné bezplatné společenské činnosti, zvyšující potenciál služeb, které jinak zajišťuje stát za úplatu z rozpočtových prostředků.

K výrobní spotřebě energie je třeba dodat, že fosilní neobnovitelné zdroje bude přípustné využívat jen v nejnutnější míře v případě jejich nenahraditelnosti. Limity těžby musí být stanoveny zákonem. Prioritní je maximální využívání technologií recyklování a využívání odpadů (včetně „odpadní“ energie) a používání surovin a energií obnovitelných.

Všechny ostatní potřeby musí být považovány za zbytné (patřící do pravého sloupce tabulky), jejichž uspokojování nebude stát podporovat, ale regulovat způsobem, který stanoví zákon. Nejpoužívanější formou regulace by měla být ekonomická destimulace zdaněním formou diferencovaných a progresivních spotřebních daní.

Dále se pokusme popsat politické podmínky, nástroje a metody, které by měly umožnit realizaci výše popsaných požadavků.

 Světový společenský systém

Není již systémem globálního neoliberálního kapitalismu, založeného na maximalizaci zisku, podmíněné nekončícím růstem HDP. Bez ohledu na nevratné ničení přírodních zdrojů, iracionální a neudržitelně křiklavé rozdíly v rozdělování společenského produktu mezi produkčními faktory kapitálpráce, což v důsledcích vede k „fatálním“ (!!!) cyklickým ekonomickým krizím, znehodnocování reálného kapitálu, k masové nezaměstnanosti a strádání většiny populace. Ale také k mocenským střetům mezi státy a k jejich válečným řešením.

Nový světový systém musí být: Systémem mírové kooperace mezi všemi státy, zajišťujícím rovnoměrný, efektivní a trvale udržitelný rozvoj lidstva. Což neznamená rovnostářské rozdělování společenského produktu, ale zachování jeho diferenciace podle spravedlivého podílu na jeho tvorbě. V ekonomické oblasti o systém nedeformovaného trhu a v oblasti politické v důsledném dodržování rovnosti práv člověka, nejlépe ve formách přímé demokracie.

 Úloha modernizované OSN

Politické zabezpečení

 Předpokládá modernizaci a racionalizaci OSN tak, aby měla globální zákonodárnou i výkonnou moc, aby zvýšila svojí výkonnost a zbavila se přebujelé a parazitující byrokracie. V oblasti mocenské předpokládá modernizaci Rady bezpečnosti, která by napříště měla vždy odrážet faktický stav politické a ekonomické váhy rozhodujících regionálních mocností. Proto je žádoucí její neprodlené rozšíření o SRN, Japonsko, Indii a později i o reprezentanty Jižní Ameriky a Jihovýchodní Asie, Brazílii a Indonésii.

 Politickými nástroji modernizované OSN by měly být:

 Globální -                           legislativa                    exekutiva                   ekonomika

                           to jsou:

 Globální -                        zákazy a příkazy              soudy               měna + centrální banka

                                           liberální trh                     policie                         rezervy

                                                daně                            armáda                         fondy

                                          sociální systém

 Regionální orgány budou vytvářeny na principech přímé demokracie (po vzoru ústav USA a Švýcarska).

 Zákaz výroby a držení zbraní hromadného ničení mimo stálé členy Rady bezpečnosti OSN (dnes NATO, Rusko, Čína, po rozšíření RB i Indie) s bezpečným mechanismem jejich použití pouze při jednomyslnosti v RB.

 Vytvoření Analytického a prognostického institutu při sekretariátu OSN, který by ve spolupráci se špičkovými vědeckými pracovišti celého světa připravoval doporučení pro globální legislativu i exekutivu.

 Regulace natality musí být rozdílná pro vyspělé země a pro rozvojové země.
Ve vyspělých zemích znamená podporu optimálního zvýšení natality státní legislativní i ekonomickou politikou. V zemích rozvojových je nutno podle regionálních historických, kulturních a ekonomických podmínek natalitu citlivě regulovat tak, aby se postupně vytvářely podmínky pro vyrovnání jejich civilizační úrovně s regiony nejvyspělejšími (osvětou a ekonomickou stimulací za účinné pomoci bohaté části světa).

 Řízení migrace. Migraci nesmí být zabraňováno absolutně, ale musí být racionálně regulována ku prospěchu všech: výchozích zemí, migrantů i zemí cílových. Je nutno důsledně naplňovat liberální princip svobodného pohybu výrobních činitelů.

Příchod migrantů bude vytvářet konkurenční tlak na místní obyvatelstvo, a proto musí být souběžně přijímána preventivní opatření pro zabránění vzniku krizových jevů a sociálního napětí a střetů. Přicházející migranti musí přijmout bez výhrad životní styl nové domoviny a místní politické orgány a obyvatelstvo jim k tomu musí poskytnout veškerou pomoc.

Což neznamená, že se migranti vzdají své národní kultury, jazyka a náboženství, ale nemohou požadovat jejich praktikování v rozporu s místní legislativou a životním stylem.

 Výše uvedené zjednodušené schéma doplňme ještě podrobnějšími vysvětlivkami:

 -  Všechny státy musí mít demokratickou ústavu, volený zákonodárný parlament a
nezávislé soudy. Musí dodržovat definované minimum lidských práv a usilovat o jejich
postupné úplné uplatnění.

-  Nadnárodní mocenské orgány jsou povinny vynucovat prve uvedené požadavky
optimálními prostředky; až po ozbrojenou intervenci, schválenou kvalifikovanou většinou
(např. 80%) RB.

-   Produkce statků a jejich nabídka musí probíhat naprosto liberálně a tržně, jen
s dočasnými ohledy na nerovnoměrný stupeň ekonomického rozvoje regionů, a při
důsledné  legální regulaci neracionální spotřeby.

-    Zákaz ničení již vyprodukovaných statků a jejich povinný prodej za tržní cenu do
státních rezerv (i když při neprodejnosti na trhu bude jejich cena hluboko pod výrobními
náklady).
Tyto statky bude státu dovoleno využívat pouze pro humanitární a sociální pomoc.

-     Rovné konkurenční podmínky musí být zaručeny zákonem, soudní a výkonnou mocí.

-   Budou zakázány jakékoli formy dotací, celní ochrany a daňových úlev pro všechny
producenty.

-    Upadajícím podnikům bude poskytována ochrana jako v USA podle Act. 11.

-   Budou globálně uzákoněna práva zaměstnanců podle dohody s ILO a zabráněno všem
formám sociálního dumpingu.

-   Bude zavedena jediná globální měna a zřízena centrální banka (podle vzoru Fed v
USA), aby byly vyloučeny peněžních spekulace a daňové úniky.

-   Nebude usilováno o plnou zaměstnanost všech práce schopných. Podle podmínek
regionů bude zákonem postupně dále zkracována pracovní doba s cílem optimálního
stupně zaměstnanosti.

Všichni dlouhodobě a trvale nezaměstnaní obdrží sociální důchod s  podmínkou
dobrovolné nebo povinné společensky prospěšné aktivity podle regionálních podmínek.
Neplniči této podmínky obdrží jen věcné plnění sociální pomoci formou hromadného
stravování,  nezbytného ošacení a ubytování. K tomu budou využívány přebytky produkce      (při zákazu jejich ničení zákonem), které regionální exekutiva nakoupí za tržní cenu do svých rezerv.
Legislativa i exekutiva bude podporovat rozvoj neplacených veřejných aktivit
jednotlivců.

-    Sociální důchod na úrovni aktuálního minimálního životního standardu je zaručen
 všem ze státního rozpočtu. Zaměstnanecké důchodové, úrazové a nemocenské pojištění je
povinné a je spravované veřejnoprávním důchodovým fondem, garantovaným a
kontrolovaným státem. Další připojištění u komerčních pojišťoven je čistě soukromou
záležitostí občanů.

-    Regulace trhu bude prováděna pouze legálními ekonomickými nástroji, zejména:

            – progresivní daní z osobních příjmů

            – progresivními spotřebními daněmi na neekologickou a luxusní spotřebu

            – důsledným zpoplatněním všech těžeb neobnovitelných surovin a externalit

            – povinnou nabídkou celé produkce na trhu za tržní cenu (ničení nadprodukce je
trestným činem)

 Omyl socialistických experimentů

Kapitalistický společenský systém se rozvíjel v lůně systému feudálního přičinlivostí a ekonomickým vzestupem měšťanstva a svobodných zemědělců, až došlo k mocenskému střetu těchto dvou tříd v 17-tém a 18-tém století v revolucích a občanských válkách Británii a jejích amerických koloniích, vrcholících Velkou revolucí francouzskou. Z těchto bojů vyšla vítězně buržoasie a zmocnila se politické i ekonomické nadvlády nad nemajetnou většinou chudiny, žijící jen z prodeje své pracovní síly. Konkurenční boj mezi „gründery“ kapitalismu je vedl k bezohledným metodám vykořisťování dělnictva a bezzemků, což je vedlo k akcím odporu a posléze ke vzniku organizovaného hnutí proti kapitalismu a za nastolení řádu komunistického, kde by nebylo boháčů a chudých, ale kde by si byli všichni ve všem rovni.

Tak v polovině 19-tého století vznikl Komunistický manifest z pera dvou rozhořčených mladých mužů – Marxe a Engelse, kteří zformovali pro chudinu program revolučního boje proti kapitálu a vybudování spravedlivé budoucnosti a nového řádu lidstva v komunismu.

Jejich chybou bylo, že si idealizovali proletariát a představovali si, že po jeho vítězství a likvidaci tříd se uplatní komunistická morálka, ve které bude každý nezištně a pilně pracovat pro komunu, a bude materiálně i společensky spokojený se svým podílem na výsledcích společné práce. To byl předpoklad velmi idealistický, jak se později ukázalo v zemích reálného socialismu, kde „proletariát“ vykazoval špatnou pracovní morálku a požadoval nezasloužený podíl na pracovních výsledcích. Což bylo přirozené chování člověka jako druhu, který se darwinisticky vyvíjel podle zákona o vývoji druhů přirozeným výběrem, který jej vedl k chování egoistickému. Podrobněji o tom pojednává následující kapitola.

Vývoj se však neubíral tak, jak si autoři Manifestu představovali a kultivovanější rozvinutý kapitalismus si udržel světovládu až do závěru I. světové války. Revolucí ve vysíleném carském Rusku se ujal vlády komunistický režim, který se později rozšířil i do Číny a sousedních zemí Ruska. Ten se však neosvědčil a historicky se znemožnil tak, že dnes světu opět vládne (přezrálý) globální kapitalismus, který ale také dospěl do slepé uličky, takže svět opět stojí před nutností se radikálně transformovat v řád, založený na novém paradigmatu trvale udržitelného globálního vývoje lidstva.     

 Zoologie člověka

 Člověk je příslušníkem živočišné říše na planetě Zemi. Od ostatních živočichů se liší tím, že je posledním vývojovým stupněm, poslední ratolestí na stromu vývoje života, v němž organický život dosáhl nejvyšší složitosti a reprodukční výkonnosti.

  1. Všechny vývojové stupně živé přírody se vyvinuly ze stejného základu. Darwin pochopil tuto skutečnost po shromáždění mnoha znalostí o existenci flory a fauny na celé naší planetě a zobecněním jejich společných znaků. Dnes jsou jeho závěry dále potvrzovány úspěchy molekulární genetiky. Ta zjišťuje, že všechny živé organizmy jsou vytvořeny ze stejného základu; malého počtu shodných organických látek a mikrostruktur. Že rozdíly mezi druhy jsou zakódovány v chromozomech buněk rostlin a živočichů skladbou nukleotidů ve strukturách nukleových kyselin RNA a DNA. Zejména počtem a řazením genů ve struktuře DNA (geny = úseky DNA, různě složené z pouze čtyř dusíkatých bází – nukleotidů: A-adenin, G-guanin, C-cytosin,T-thymin).
  2.  Vývoj druhů od jednoduchých a nedokonalých ke složitějším a dokonalejším se uskutečňuje přirozeným výběrem. O přežití každého druhu rozhoduje jeho vybavení pro získávání látek a energie potřebných pro život (metabolismus, látkovou výměnu), pro obranu před nepřízní přírodních živlů, před konkurencí jiných druhů a před nepřáteli (predátory). Druh vhodně vybavený přežívá a rozmnožuje se, nevhodně vybavený vymírá nebo je vyhuben. Každý druh zpravidla předává svému následujícímu pokolení genetické vybavení shodné se svým. Nikoli však bez výjimky. Působením životního prostředí dochází u některých nových jedinců náhodně k dílčím mutacím (fylogenese), které mohou kladně nebo záporně ovlivnit jejich schopnost přežití. Potomci s negativními mutacemi mají sníženou, s kladnými zvýšenou, pravděpodobnost přežití. Tak zvolna, ale nepřetržitě dochází ke přirozeným změnám a výběru schopnějších druhů. K vymírání těch hůře vybavených a k přežívání a rozmnožování těch nejlépe vybavených.

 Vývoj člověka

Člověk je dnes nesporným vládcem planety Země, který nemá rovnocennou konkurenci v živočišném světě. Stal se jím přesto, že není mezi živočichy fyzicky nejsilnější, ani nejlépe vybavený pro boj na život a na smrt.  Přednostmi, které rozhodly o jeho vůdčím postavení, jsou schopnosti abstraktního myšlení, dokonalé komunikace mezi příslušníky druhu, aktivního přetváření přírodních látek a předmětů podle jeho potřeb a využívání synergie činnosti ve skupině.

Z paleontologie, archeologie i studia života dnešních primátů vyplývá, že člověk vždy žil v kolektivech, rodinách a tlupách, které vytvářely nejvhodnější podmínky pro obhájení jeho života a přežití rodu. Člověk není jediným ani prvním živočišným druhem, který žije ve skupinách. Někteří vyšší živočichové a zejména savci: psi, bobři nebo primáti rovněž žijí ve smečkách nebo tlupách, které si společně obstarávají potravu, obydlí a obranu před nepřáteli.  I u těchto druhů dochází ke vzájemné komunikaci, k dělbě činností a hierarchickému upořádání mezi členy skupiny. Na rozdíl od člověka jim však chybí schopnosti verbální komunikace, abstraktního myšlení a účelového přetváření přírodních látek a předmětů.

Úspěšnost každého lidského kolektivu závisí na efektivitě souhry jeho příslušníků při společných aktivitách. Nutná a účinná je dělba činností podle fyzických i mentálních sil, stáří a pohlaví jednotlivých členů. Proto se postupně vytvářejí a zpřesňují pravidla jejich soužití a vzájemných vztahů. Normy užitečného a neužitečného, dovoleného a nedovoleného či zakázaného (tabu) chování. Tato pravidla se mezi jedinci šíří příkladem i verbálně a tak živelně vznikají normy společenského chování jako základ morálky (přirozený řád podle Misese).

I na tyto předávané zvyky a děděné vlastnosti se vztahuje Darwinův zákon přirozeného výběru. Kolektivy s nejlepším využitím synergických výhod společenského života nejlépe vzdorují hrozbám okolního prostředí a nejefektivněji využívají jeho zdroje. To jim zajišťuje úspěšnou existenci a nejlepší podmínky pro rozvoj a početní růst druhu. Přirozeným výběrem pak dochází k šíření populace s nejlepší formou společenského života. Darwinův zákon původu druhů přirozeným výběrem je obecným zákonem, který nekompromisně trvale platí i v současnosti, byť si to většina populace, včetně vědců a politiků, vůbec neuvědomuje.

 Původ státu        

V počátečním období civilizace lidských komunit a vzniku kulturní nadstavby nebylo náboženství oddělené od „politické“ moci. Stařešinové a náčelníci rodů a kmenů byli zároveň autoritami duchovními, hospodářskými i vojenskými. Teprve později se tyto funkce rozdělují a s nimi se rozdělují i příkazy a zákazy na náboženské (vztah člověka k bohu), mezilidské (vztah člověka k člověku) a pro výkon moci (vztah člověka a státu). V historickém vývoji se vyskytovala období, kdy moc náboženská a moc vládní si byly rovné a období, kdy univerzální nadvládu měla jen jedna z nich. Hospodářský a populační vývoj si vyžádal vytvoření pravidel pro vládnutí a pro civilní vztahy, nezávislých na předpisech náboženských. Nejdříve k tomu došlo v povodích velkých řek (Mezopotámie, Indus, Nil) Blízkého a Středního Východu, v souvislosti s rozvojem a intenzifikací zemědělství. Rozvíjející se zemědělství a rostoucí populace vyžadovaly budování rozsáhlých vodohospodářských staveb, které mohla organizovat a materiálně zabezpečit pouze silná centrální moc. Dosavadní patriarchální kmenová společnost, s významným podílem společného vlastnictví, se musela přetvořit v hierarchicky uspořádané státní útvary a společné vlastnictví muselo ustoupit individuálnímu s institucí dědického práva. To si vyžádalo vznik psaných kodexů práv a povinností, příkazů a zákazů, způsobu stíhání a trestů za jejich neplnění. A to jak ve vtazích mezi příslušníky státotvorné části populace, tak i mezi nimi a institucemi státu. Vznikly první zákoníky, které byly směsicí zákonů civilních (obchodních, majetkových, rodinných) a zákonů pro vztahy osob se státem (správních a trestních).

Vznik státu byl pro komunitu komparativní výhodou před konkurenčními komunitami méně organizovanými, která ji zajišťovala lepší podmínky reprodukce. Zaostávající a nepřizpůsobivé komunity byly těmi vyspělejšími přímo fyzicky vyhlazovány nebo spontánně vymíraly v důsledku materiálního nedostatku. Zbytky takových komunit mohly přežít, jen pokud byly schopné se asimilovat s vítězi.

 Ideologie – rozhodující komparativní výhoda komunity

Pro člověka jako zoon politikon – zvířete společenského, je významnou komparativní výhodou využívání synergií, plynoucích ze společenského života a ze vzájemné podpory jedinců v kolektivu. Intenzita a efektivnost této podpory je závislá na kvalitě společenských vztahů v kolektivu. Je přirozené, že každý příslušník kolektivu chce získat maximum dosažitelných výhod především pro sebe. To je v něm vypěstováno a dědičně zakódováno Darwinovým zákonem přirozeného výběru. Každý jedinec je dítětem svých rodičů (a potomkem generací prarodičů), kteří ho mohli úspěšně zplodit a vychovat jen proto, že si také pro sebe zajišťovali nejlepší životní podmínky (příklady: dominantní samci ve stádech zahánějí samce slabší a sami oplodňují všechny samice; u dravců se samci nasytí z úlovku nejdříve a nejslabší mláďata často hladoví. To je tvrdý zákon přežívání silných a vymírání slabých). Přiměřená míra nerovnosti je pro přežívání komunity nutná a pozitivní, protože v ní zabezpečuje selektivní a tím i optimální reprodukci. Vždy však platí, že nerovnost nesmí překročit meze, za kterými by již reprodukce nebyla optimální, a docházelo by k ohrožení budoucí existence komunity.

Efektivnost společenského života lidských komunit je v historickém vývoji stále více ovlivňován jejich ideologií. Dříve jsme ukázali, jak potřeba regulace společenského života vedla ke vzniku náboženství a státu. Lidská společnost se vyvíjí ve formě ohraničených komunit, v nichž vždy panuje určitý společenský řád, který určuje nerovnost mezi jejich příslušníky. Nerovnost není překážkou, ale naopak podmínkou optimálního rozvoje každé komunity. Pozitivně se může vyvíjet jen taková komunita, ve které společenské vztahy a ideologie zabezpečují její optimální rozvoj jako celku (dostatek životních potřeb, zdraví, početní růst, vojenskou sílu). Při špatné ideologii a vládě je vývoj negativní, komunita slábne a upadá.

 KRITIKA SOUČASNÝCH DEMOKRACIÍ

Parlamentní demokracie, zejména taková, jaká je praktikována u nás, je překonaná, protože nezaručuje efektivní všestranný rozvoj státu v zájmu všech jeho občanů, ale umožňuje prosazování skupinových zájmů, které jsou v rozporu se zájmy celé občanské společnosti. (marxista by řekl prosazování „třídních zájmů“, ale to by mu u nás dnes neprošlo redakční autocenzurou).

Jen občas a nesměle se ozývají hlasy, požadující více přímého podílu občanů na výkonu vlády. Nesmělé proto, že v této republice, která má ve svém nejvyšším zákonu, v ústavě, institut referenda, se od jejího vzniku nepodařilo toto právo vtělit do prováděcího zákona. Projevuje se v tom odpor poslanců sněmovny (všech stran bez výjimky) proti omezování jejich moci ve prospěch kohokoli jiného. Důkazem jsou všechny možné obstrukce při decentralizaci státní správy na kraje poté, když byla (rovněž podle ústavy) po dlouhých odkladech konečně nastartována.

Po všech zkušenostech s novodobou demokracií se však přibližování k formě přímé demokracie jeví jako cesta jedině správná. Mluvím záměrně o přibližování k formě úplné přímé demokracie, protože jako taková nebyla dosud definována. Nelze totiž vidět pouze její očividné přednosti, ale je nutná hluboká analýza jejího předpokládaného fungování v konkrétních podmínkách dnešní doby a očekávaného vývoje. Analýza nepochybně odhalí i kritická místa, která bude nutno překonat. Taková přímá demokracie se nesmí stát tyranií většiny, jak varoval již Tocqueville.

 PRINCIPY NOVÉHO SPOLEČENSKÉHO ŘÁDU

 Všechny orgány státu budou vytvářeny na principech přímé demokracie

(podle vzoru ústav USA a Švýcarska).

 Vytvoření analytického a prognostického institutu OSN

při sekretariátu OSN, který by ve spolupráci se špičkovými vědeckými pracovišti celého světa připravoval doporučení pro globální legislativu i exekutivu.

 Zákaz výroby a držení zbraní hromadného ničení

mimo stálé členy Rady bezpečnosti OSN (dnes NATO, Rusko, Čína, po rozšíření RB i Indie) s bezpečným mechanismem jejich použití pouze při jednomyslnosti v RB.

 Povinnosti států a jejich vynucení

-   Všechny státy musí mít demokratickou ústavu, volený zákonodárný parlament a nezávislé
soudy. Musí dodržovat definované minimum lidských práv a usilovat o jejich postupné
úplné uplatnění.

- Nadnárodní mocenské orgány jsou povinny vynucovat prve uvedené požadavky
optimálními prostředky; až po ozbrojenou intervenci, schválenou kvalifikovanou většinou
(např. 80%) RB.

 Liberální a rovnoprávné trží podmínky (zrušení cel, dotací a daňových úlev)

-   Produkce statků a jejich nabídka musí probíhat naprosto liberálně a tržně, jen s dočasnými
ohledy na nerovnoměrný stupeň ekonomického rozvoje regionů, a při důsledné legální
regulaci neracionální spotřeby.

-    Zákaz ničení již vyprodukovaných statků a jejich povinný prodej za tržní cenu do státních
rezerv (i když při neprodejnosti na trhu bude jejich cena hluboko pod výrobními náklady).
Tyto statky bude státu dovoleno využívat pouze pro humanitární a sociální pomoc.

-    Rovné konkurenční podmínky musí být zaručeny zákonem, soudní a výkonnou mocí.

-  Budou zakázány jakékoli formy dotací, celní ochrany a daňových úlev pro všechny
producenty.

-    Upadajícím podnikům bude poskytována ochrana jako v USA podle Act. 11.

-  Budou globálně uzákoněna práva zaměstnanců podle dohody s ILO a zabráněno všem
formám sociálního dumpingu.

 Jednotná světová měna

-   Bude zavedena jediná globální měna a zřízena centrální banka (podle vzoru Fed v USA),
aby byly vyloučeny peněžních spekulace a daňové úniky.

 Plná zaměstnanost není cílem a způsob sociálního řešení 

-  Budou globálně uzákoněna práva zaměstnanců podle dohody s ILO a zabráněno všem
formám sociálního dumpingu.

 -   Nebude usilováno o plnou zaměstnanost všech práce schopných. Podle podmínek regionů
bude zákonem postupně dále zkracována pracovní doba s cílem optimálního stupně
zaměstnanosti.
-   Všichni dlouhodobě a trvale nezaměstnaní obdrží sociální důchod s  podmínkou
dobrovolné nebo povinné společensky prospěšné aktivity podle regionálních podmínek.
Neplniči této podmínky obdrží jen věcné plnění sociální pomoci formou hromadného
stravování, nezbytného ošacení a ubytování.

     K tomu budou využívány přebytky produkce (při zákazu jejich ničení zákonem), které
regionální exekutiva nakoupí za tržní cenu do svých rezerv.

-    Legislativa i exekutiva bude podporovat rozvoj neplacených veřejných  aktivit jednotlivců.

-    Sociální důchod na úrovni aktuálního minimálního životního standardu je zaručen všem ze
státního rozpočtu. Zaměstnanecké důchodové, úrazové a nemocenské pojištění je povinné
a je spravované veřejnoprávním důchodovým fondem, garantovaným a kontrolovaným
státem. Další připojištění u komerčních pojišťoven je čistě soukromou záležitostí občanů.

 Plánování a regulace společenského produktu

 Regulace trhu bude prováděna pouze legálními ekonomickými nástroji, zejména:

            – progresivní daní z osobních příjmů

            – progresivními spotřebními daněmi na neekologickou a luxusní spotřebu

            – důsledným zpoplatněním všech těžeb neobnovitelných surovin a externalit

            – povinnou nabídkou celé produkce na trhu za tržní cenu (ničení nadprodukce je
trestným činem)

Důsledná ochrana všech přírodních zdrojů, obnovitelných a zvláště neobnovitelných

 Usměrňování demografického vývoje a migrace

Migraci není vhodné generálně omezovat. Pokud hospodářství chybí některé kategorie zaměstnanců i podnikatelů je vhodné je nahradit a doplnit vhodnými migranty, kteří budou cíleně vyhledávání našimi institucemi ve vybraném zahraničí a se souhlasem a spoluprácí tamních vlád.

Vhodnými migranty jsou příslušníci kteréhokoli národa nebo etnika, kteří však splňují následující podmínky:

            a) jsou kvalifikovaní v oblasti manuální nebo duševní práce

            b) mají evropské civilizační návyky nebo se je chtějí naučit a plně se asimilovat

            c) nepřísluší k žádnému fundamentalistickému náboženství nebo ideologii

            d) jsou zdraví a mladší než: dělníci 30 let, inteligence 40 let

            e) mají nebo chtějí mít minimálně 2 děti

Také je nutno, bez jakýchkoli předsudků a zcela racionálně využít imigrační politiku vůči příchozím z méně rozvinutých zemí. Zbavit se všech dosavadních idealistických předsudků a řešit imigrační politiku racionálně, při zachování respektu k lidským právům migrantů. Dosud se všechny vlády cílových států migrace dopouštěly chyby v tom, že připustily vznik nových etnických minorit, které neměly snahu se asimilovat, ale využívat všech vymožeností hostitelské země pro stále se zvyšující požadavky na svojí positivní diskriminaci. Racionální imigrační politika by měla připouštět pouze řízený příliv zdravých a přiměřeně kultivovaných migrantů.

Navíc s podmínkou jejich termínované jazykové a kulturní adaptace, zejména všech jejich dětí, jako nutným předpokladem pro udělení práva trvalého pobytu nebo plného občanství a s následným vyhoštěním všech, kteří asimilační podmínky v termínu nesplní.

 Přímá demokracie – principy

 Občanská iniciativa

Ústavou a zákony musí být dáno občanům právo, navrhovat novely zákonů nebo zákony nové, navrhovat a oponovat všechna rozhodnutí moci výkonné a státní správy, vyžadovat revize soudních rozhodnutí. A všem stupňům ústavní moci a státní správy uložit povinnost návrhy a námitky občanské iniciativy respektovat a řešit a výsledky předkládat za zákonem stanovených podmínek zástupcům občanské iniciativy a projednat je s ní. Při neshodě musí být uspořádáno referendum typu a dosahu, který stanoví ústava nebo zákon. Referendum se musí konat, je-li občanská iniciativa podložena písemně nebo on line doloženým počtem hlasů plnoprávných občanů.

 Minimální stát   

Minimální je zde chápáno čistě kvantitativně. To znamená, že státní správa má být početně co nejúspornější a ekonomicky co nejefektivnější. Proto musí disponovat odborně a morálně vysoce kompetentními úředníky a musí být řízena manažerskými metodami a být ekonomicky zainteresovaná na minimalizaci nákladů a maximalizaci vytvořené přidané hodnoty.

 Silný stát            

Rozumí se silný v kompetencích nejen deklarovaných, ale reálně naplňovaných. Východiskem je koncepční, funkční a úsporná legislativa. Další podmínkou je kvalifikovaná, rychlá a důsledná exekutiva. Proto na státní úředníky musí být kladeny nejvyšší profesionální a morální nároky a požadována jejich vysoká osobní odpovědnost jejichž protihodnotou musí být jejich odpovídající sociální postavení.

 Maximum přímé demokracie

Výkonná moc a tvorba právních norem musí být maximálně decentralizována a vykonávána vždy na tom nejnižším možném institucionálním stupni státní moci a správy z hlediska jeho působnosti.

 Volební systém

Poslanci všech stupňů by měli být voleni vždy jen v jednomandátových volebních obvodech, aby byli osobně odpovědni svým voličům, kteří by je mohli během jejich mandátu odvolat, ztratí-li k ním důvěru. Tomu musí odpovídat i velikost volebních obvodů (nejlépe totožných s odpovídajícími obvody správními), aby taková kontrola byla možná a účinná. V připojené tabulce jsou navrženy tyto obvody, odpovídající specifickým  dimenzím České republiky.

 Referendum

musí být umožněno pro rozhodování o každé otázce, kterou bude stanovené kvorum voličů požadovat.

 „Presidenti“

(všech stupňů, přímo zvolení) musí mít reálnou výkonnou moc, která jim umožní účinně korigovat taková rozhodnutí zastupitelských sborů, která jsou motivována krátkodobým prospěchem omezených skupin občanů.      

 Uvědomělý a odpovědný občan

se musí stát rozhodujícím činitelem státní moci. Proto se mu musí péčí státu dostat nejlepšího možného vzdělání, přiměřeného jeho nadání a zájmu o ně. Zákony a jejich účinným výkonem musí být všem občanům zajištěn přístup ke všem informacím,  významným pro jejich rozhodování. Rovněž jim musí být umožněno publikovat v celostátně šířených mediích všechny názory (pouze s výjimkou těch, které jsou zákonem zakázány). Proto musí stát zřizovat veřejná zcela nezávislá celostátní a regionální media všech typů (noviny,
rozhlas, televizi, internetové portály atd.), kontrolovaná pouze ústavně stanovenými orgány. Tyto orgány informační moci by se měly stát čtvrtým pilířem demokracie vedle dosavadních mocí: zákonodárné, výkonné a soudní.

 Branná povinnost

Obrana státu je povinností každého mužského občana, neoddělitelnou od jeho občanských práv. Vyhýbání se povinné vojenské službě musí být považováno za nanejvýš nemorální a musí být přísně trestáno, zejména dočasnou ztrátou občanských práv. Základní i opakovaný výcvik jsou povinné, podmínky stanoví sněmovna branným zákonem. Občané, podléhající branné povinnosti, tvoří domobranu (jako národní garda jako v USA, nebo milice ve Švýcarsku). To nevylučuje, aby jádro armády, zejména vysoce specializované útvary, bylo profesionální. Při tom jak profesionální armáda, tak domobrana musí být pod účinnou kontrolou civilních volených ústavních činitelů.

 Rovnost všech forem vlastnictví a jejich ochrana

Žádná forma vlastnictví nesmí být v důsledku jakýchkoli ideologických předsudků diskriminována ani negativně, ani pozitivně. Musí platit zásada rovné příležitosti. Životaschopnost a konkurenceschopnost musí prokázat každý podnikající subjekt ve svobodném soutěžení v plně liberálním tržním prostředí. Všechny formy vlastnictví musí požívat stejnou ochranu v zákonech a při jejich dodržování.

 Soudnictví

Musí být zaručena jeho nezávislost a spravedlnost. Všichni soudci musí být voleni zastupitelskými sbory, ale jejich práce musí být pod kontrolou soudcovských kolegií a musí být odvolatelní na jejich návrh. Hlavním úkolem soudů je nalezení pravdy a vynesení spravedlivého rozsudku, který nesmí být nikdy v rozporu s mravností. Proto při rozhodování soudů musí mít vždy přednost právo přirozené před právem pozitivním, duch zákona před literou.

Účast občanů, morálka a veřejné mínění by se měly uplatnit obnovením porotního systému u závažných trestných činů (podobně jako v USA).

 ZÁVĚR

 Projekt udržitelného globálního společenského řádu, jak byl předložen, jistě není vyčerpávající a řešící složitou problematiku úsilí národů o nalezení nejlepších forem uspořádání mezilidských i mezinárodních vztahů.

V zachovalé psané formě dosáhlo prvních vrcholných forem v pracích filosofů Platona a Aristotela a v praxi státníků, u aténského Solóna, nebo Perikla.

Při praktickém uplatňování všech historických forem fungování lidských komunit se vždy, až na vzácné výjimky, dosud uplatňoval přirozený charakter člověka jako predátora, preferujícího jen své egoistické zájmy.

Teprve v moderní době, kdy produktivní síly lidstva dosáhla stavu, že umožňují zabezpečit vysoký a trvale udržitelný blahobyt celé zemské populace. Ale pouze tehdy, pokud se prosadí racionální a solidární celosvětová spolupráce národů formou konstituování

 světového řádu v intencích tohoto projektu

 květen 2018

Trinkewitz