BÍDA FILOSOFIE 2006

Celé desetiletí uplynulo od zhroucení bolševického pokusu o realizaci ideje komunismu. Uběhlo deset let od zániku druhé světové supervelmoci, jejíž existence určovala po II. světové válce bipolaritu světa v hospodářství, politice a ideologii. Ztráta druhého pólu však vytvořila situaci, na kterou nebyli vítězové studené ideologické a hospodářské války připraveni ani v teorii, ani prakticky. Euforii triumfujícího kapitalismu nejlépe vystihuje představa konce civilizace podle amerického profesora Fukujamy. Tato představa je stejně naivní a nehistorická jako její zrcadlový obraz, vysněný zlatý věk „vědeckého komunismu“, po jehož dosažení se společnost již neměla vyvíjet.

Pouhých deset let po převratu stačilo k tomu, aby se tyto pošetilé představy rozplynuly. Svět je po zhroucení komunistického bloku ještě nebezpečnější a nevyzpytatelnější než před ním. Kvalita života lidstva na planetě se nejen nezlepšuje, ale naopak se zhoršuje zrychlujícím tempem. Roste materiální i duchovní bída překotně rostoucí populace, množí se sociální a etnické konflikty a stupňuje se jejich rozsah a krutost. Kořistnické devastování přírody vážně ohrožuje kvalitu života všech, i těch nejbohatších jednotlivců a komunit. Populaci je globálně vnucován konzumní způsob života, upadá morálka, roste násilí a zločinnost. Nejprozíravější intelektuálové a politikové si tuto situaci stále naléhavěji uvědomují a snaží se z  jejího živelného vývoje najít positivní východisko. V posledních létech publikovala své názory na tyto problémy řada známých politiků a myslitelů. Od Zbigniewa Brzezinského přes Samuela P. Huntingtona až po George Sorose. Množí se mezinárodní setkání těchto osobností. Z posledních mezi nimi to bylo i letošní pražské Fórum 2000, na kterém unisono zazněly varovné hlasy tak odlišných osobností, jako jsou např. guru šokové ekonomické terapie
prof. Jeffrey D. Sachs z USA nebo obránce lidských práv Sergej Kovaljov z Ruska.

Myšlenkové pochody těchto osobností se však ubírají po křižujících se a bludných cestách, které nevedou ke kýženému cíli. Je společnou chybou jejich snah, že nemají oporu v uceleném a realitě odpovídajícím světovém názoru. Tito profesionální filosofové a filosofující intelektuálové spatřují poslání filosofie ve spekulativním pitvání dílčích problému a nikoli v hledání příčin a souvislostí jevů. V odhalování obecně platných zákonitostí jejich vztahů a vývoje. Tito filosofové vesměs uvázli ve filosofickém idealismu a úzkostlivě se vyhýbají nejmenší možnosti podezření z  materialismu a zvláště pak z marxovského. Špatným vůdcem je jim při tom antikomunismus, který ztotožňuje materialistickou filosofii a socialistické ideje se zločiny stalinismu. Ukázkovým příkladem idealismu budiž názor, vyslovený politologem Timotym G. Ashem z Britanie, podle něhož je třeba vytvořit světový řád, vystavěný na morálních pravidlech, společných všem náboženstvím. Podle něho by bylo třeba se vrátit o plných 1000 let zpět a světový řád pro 21. století začít znovu budovat na základě deistického výkladu světa!

Na myšlení našich současníků je překvapující, že po více než dvou stech let existence evropského filosofického racionalismu a humanismu došlo k takovému úpadku, že dnešní filosofické myšlení stojí bezradné před problémy světa a jeho budoucností. Intelektuální elity vyděšeně a bezradně vykreslují nejrůznější scénáře nevyhnutelného katastrofického vývoje světa. Je politování hodné, že tito intelektuálové nejsou schopni pochopit a vyložit příčiny dnešního stavu světa, ani tendence, které jej dále zhoršují. A ještě tomu všemu svými scestnými názory a aktivitami objektivně napomáhají.

K porozumění skutečnému stavu světa vede jiná cesta. Je to cesta věcného a kritického zkoumání všech reálných, měřitelných a reprodukovatelných jevů a jejich logických a příčinných souvislostí tak, jak to vyžadují v praxi ověřené principy vědecké práce. Metody zkoumání, které těmto požadavkům nevyhovují, zůstanou vždy jen neplodnými spekulacemi bez praktické hodnoty.

 Člověk je pouze jedním z živočichů na planetě Zemi. Jeho darwinistický vývoj jako živočišného druhu vedl k rozvoji jeho intelektu, vytvoření jazyka jako prostředku komunikace mezi jedinci rodu, prostředku abstrakce a materializace myšlenkových pochodů, a k vytváření stále sofistikovanějších typů lidské společnosti. Vznikající společenství od rodiny, rodu až po dnešní národy a státy si v historickém vývoji vytvářela potřebná pravidla chování jednotlivců a vztahů mezi nimi i mezi různými společenskými vrstvami. Starala se vždy o jejich obecné uznávání a vytvářela instituce a nástroje pro jejich vynucování.

S počátku měla tato pravidla formu náboženských příkazů, což odpovídalo stupni poznání světa a postavení kněžstva jako první intelektuální elity. Fakticky však nikdy nešlo o poselství Boha, ale pouze o náboženskou formu prezentace pravidel soužití jako produktu společenské zkušenosti a potřeby. Se vznikem politické moci a s rozvojem státu nabývají některá z těchto pravidel formy zákonů, stanovených nikoli vůlí boží, ale vůlí panovníka (který s počátku často byl za boha považován, nebo byl nejvyšším veleknězem).

Dnešní problémy lidstva, jako vždy v průběhu uplynulého vývoje, jsou jen problémy přežití jednoho živočišného druhu v konkrétních podmínkách existence. Podmínky pro život se plynule mění a živočišný druh se jim musí stále přizpůsobovat nebo vyhynout. Specifikem lidského druhu je jeho globální rozšíření a dnes i neomezené globální vzájemné ovlivňování. Důsledkem toho je i globalizace problémů, které je nutno globálně řešit.

Lidstvo, jeho elity, proto musí analyzovat a co nejvěrněji vysvětlovat podstatu objektivní reality a co nejpřesněji prognózovat perspektivy jejího budoucího vývoje. Pouze potom bude možno globálně přijmout a prosazovat pravidla harmonického soužití všech lidských komunit, přirozených i politicky determinovaných, společenských vrstev a jednotlivců. Pokud se to nepodaří, kvalita života lidstva bude upadat a bude totálně ohrožena existence člověka jako živočišného druhu i všech vyšších forem života na Zemi vůbec.

Podmínkou pro toto východisko je překonání panující „bídy filosofie“- absence pravdivého výkladu světa a z  ní vyplývající bezradnosti při hledání správného směru pro společenské úsilí. Cestou k tomu musí být smělá a rozhodná polemika s idealistickým výkladem světa, podpora svobodného vědeckého bádání a publikování jeho výsledků. Boj proti nevědě a pověrám, rozvoj vzdělanosti a politické angažovanosti občanů, jejich všestranná svoboda a účinné fungování demokratických mechanizmů a institucí. Toho nedílnou součástí musí být
i trvalý boj za skutečnou demokracii a právní stát, založený na obecně platných morálních principech. Na principech nikoli stanovených Bohem, ale nalezených lidstvem v historickém vývoji jako pravidel optimální existence společnosti příslušníků druhu homo sapiens. Požadavek přijetí a uznání morálky jako základu společenského života nemůže být dnes zdůvodňován argumenty víry a poslušnosti k Bohu, ale argumenty racionality lidského společenského jednání jako nutné podmínky udržitelného života lidstva. Pro stále rostoucí většinu racionálně vzdělaného lidstva není již náboženská argumentace věrohodná,   a proto je nutno argumentovat v souladu s vědeckým výkladem reality světa a existence lidské společnosti.

 Zdeněk Trinkewitz

8.11.1999 a 24.10.2006

___________________________________________________________

 Ferdinand Peroutka – Sluší-li se býti realistou (MF 1993, str. 140)

Filosofie za všech časů bývá ovládána profesionály, kteří sami nic nevymysleli a svůj obor kupředu nepostrkují; pokrok pravidelně přichází od těch, kteří jsou nejdříve podezřelí z diletantství. Když se ovšem tito diletanti sami prosadí, seběhnou se profesionálové ze všech stran a začnou o nich psát knihy.

J.W.Goethe – Z mého života – báseň a pravda

Z univerzitních studií v Lipsku má zkušenost, že univerzitní filosofové jsou dvojího druhu: mladší využívají pedagogické funkce k vlastnímu studiu filosofie, staří profesoři již nic nepřinášejí, jen omílají názory starých filosofů. Oba typy jsou pro pokrok filosofie neplodné.

 T.G. Masaryk – Hovory s TGM – 3. kap. – Myšlení a život. Noetika

TGM, jako každý „filosof z povolání“, si vymýšlí své pojmy a svůj filosofický systém. Masarykův je blízký dialektickému materialismu, ale k tomu se nechce hlásit a vymyslel si konkrétismus. Filosofii definuje jako celkový názor na svět, jako úhrn všeho vědění (moje věda věd!). Ale je to u něho jako u Machovce,  který je sice marxista, ale u morálky se stává idealistou a hledá nějaké „vyšší“ principy. Masaryk se přiznává k theismu. Argumentuje vesmírem podle tehdejších představ o tepelné smrti vesmíru a říká, že vesmír jednou musel vzniknout jako horký a neuspořádaný a od té doby expanduje a chladne. A když někdy vznikl, musel jej někdo (Bůh) stvořit. Dnes již máme kosmologii a astrofyziku pokročilejší a Boha nepotřebujeme (Hawking). TGM také věří v nesmrtelnou duši.

 Masaryk  o filosofii

A právě v tomto vědeckém duchu Masaryk koncipu­je svou Konkrétní logiku (1885). Chápe ji jako vědeckou metodu, která má člověku umožňovat co nejexaktnější poznání. Usiluje tedy o takovou organizaci moderní filo­zofie, která by svou metodou odpovídala metodám mo­derních věd. Nicméně odmítá domněnku, že ustavení takovéto „skutečné vědecké metafyziky“ je v silách jed­notlivce.  Oproti tomu více badatelů by podle Masaryka tento obsáhlý úkol splnit mohlo. Vždyť i „filozofie bu­duje se tím, že jeden po druhém, každý ze svého speciálního stanoviska, doplňuje a rozšiřuje práce svých předchůdců“. Co samovolně probíhá bez určité­ho historického plánu, mohlo by se „cílevědomě usku­tečňovat podle určitého logického plánu některé akade­mie věd“. Přehledným souborem poznatků svých věd by filozofičtí odborníci mohli oddělit to, co je již s jistotou známé, od toho, co je pravděpodobné. Takový poučný inventář vědeckých poznatků by byl podle Masaryka nejen pravým základem filozofické encyklopedie. Určo­val by i hranice „mnohému planému mluvení o těch či oněch mezích a slabinách lidského rozumu“.

Masaryk dochází ke zjištění, že filozofie jako vě­decký světový názor, jenž by radikálně a trvale orga­nizoval společnost, je teprve úkolem budoucnosti. Německou verzi své Konkrétní logiky uzavírá slovy: „Je třeba nejdříve zasít; zrát setbu neuvidíme, ještě méně budeme sklízet plody. Vliv pravé filosofie na společnost byl vždy nepřímý: teoretik pracuje pro bu­doucí pokolení a to je jeho osud a jeho povolání, aby připravil budoucnost.“ ■