Homo sapiens na rozcestí – zkáza nebo přežití?

Rod homo sapiens ovládl planetu zemi, protože v soutěži živočišných druhů mohl použít tu nejsofistikovanější zbraň, ke které dospěl vývoj v živočišné říši, svůj rozum.

Tříbením rozumu a jeho používáním pak dosáhl obrovského rozmachu duševních a fyzických sil, které mu umožnily využívání přírodních zdrojů  k přetváření  planety ve svůj prospěch,       k obrovskému rozmnožení rodu a dosažení vysokého stupně jeho blahobytu.

Rozvoj sil rodu se průběhem času stále urychloval a nejprudší akcelerace dosáhl v několika posledních stoletích. Společenské uspořádání rodu, které tuto akceleraci umožnilo se nazývá liberální kapitalismus. Toto uspořádání života rodu je založeno především na osobní svobodě každého individua, na ochraně a nezcizitelnosti jeho majetku a na neomezeném právu individua  podnikat v podmínkách svobodného trhu.

V minulém, a zejména pak v našem století se však dosud bouřlivý rozvoj aktivity rodu homo sapiens počal střetávat s hranicemi, které mu kladou konečné dimenze planety Země.

Dnes je již zřejmé, že hybná síla kapitalismu, jak ji popsal její objevitel Adam Smith,  svobodná a úsilovná podnikavost každého individua pro vlastní prospěch, by v nepříliš vzdálené době přivedla druh homo sapiens k totálnímu zničení sebe sama. Tím, že by přivodila takové změny biosféry planety Země, které by vylučovaly dokonce i další existenci jakýchkoli vyšších  forem života na planetě Zemi.

Potvrzuje se neúprosný zákon dialektiky , který říká, že poznané zákonitosti platí vždy jen za určitých podmínek. Smithův základní zákon kapitalismu platil za podmínek málo rozvinutých produktivních sil a potřeb rodu homo sapiens, tehdy nepočetného ve srovnání se zdánlivě nekonečnými  zdroji planety. Dnes by jeho neomezené působení vedlo, se stále se zvyšujícím tempem, k neodvratnému kolapsu přírodního prostředí a ke zničení života na planetě Zemi.

Zeptejme se, zda lze pokračování tohoto katastrofického vývoje zabránit !
Existuje nějaké východisko a naděje na záchranu rodu homo sapiens a jeho domova, planety Země, jedinečné oasy života ve vesmíru ?

Odpověď zní : “ANO“.  Možnost záchrany rodu homo sapiens spočívá na stejné výhodě, která jej v minulosti učinila vládcem planety, a tou je opět   r o z u m  !

Podaří-li se rodu homo sapiens tuto svou jedinečnou sílu zmobilizovat a sjednotit se                 v odhodlání,  radikálně a zásadně změnit své dosavadní chování v zájmu zachování sebe sama jako živočišného rodu.

Je totiž neúprosným zákonem živé přírody, že o zachování a přežití rodu rozhoduje jeho schopnost, přizpůsobit se podmínkám životního prostředí, podmínkám jeho biotopu.

Proto si musíme odpovědět na dvě klíčové otázky :

-  jaké jsou dnes podmínky života rodu homo sapiens na planetě Zemi ?

-  jak se jim musí tento živočišný rod přizpůsobit, aby přežil ?

Podmínky života rodu homo sapiens na planetě Zemi jsou dnes determinovány jejími konečnými neobnovitelnými přírodními zdroji  a konečnou schopností přírodního prostředí trvale se reprodukovat a eliminovat destabilizující, stále se stupňující příliv exkrementů, kterých produkuje rod homo sapiens, v důsledku svého neracionálního chování, zbytečně mnoho.

 Má-li homo saspiens přežít, musí se přizpůsobit v globálním měřítku konečným regeneračním schopnostem přírodního prostředí planety Země. Proto musí co nejrychleji zastavit další růst produkce svých exkrementů a trvale ji udržet pod hranicí absorpčního potenciálu přírodního prostředí planety. Neobnovitelné zdroje přírodních látek smí čerpat nadále již co nejméně, pouze pro doplňování těch, kterých již užívá a nakládat s nimi co nejšetrněji a vždy je stále znovu po použití co nejúplněji recyklovat. Homo sapiens musí zastavit stále nenasytnější  růst své materiální spotřeby a jí uspokojující materiální produkce.

 Předpokladem pro takovouto racionální změnu kolektivního chování rodu homo sapiens je, že si celý rod musí uvědomit neodvratnost katastrofy, pokud své chování nezmění.

To není požadavek ani nerealistický, ani nesplnitelný. Nepochybně je splnitelný při dodržení dvou základních podmínek .

První podmínkou je zásadní změna životní filosofie a životního stylu rodu homo sapiens. Zejména v hospodářsky rozvinutých zemích s vysokou materiální spotřebou, jejichž životní styl se vyznačuje hektickou honbou každého individua za dalšími a dalšími, často zcela iracionálními materiálními požitky. Se spotřebou, doprovázenou obrovským celospolečenským mrháním veškerými přírodními zdroji.

Požadavek na změnu životního stylu neznamená, že rod homo sapiens by se měl vzdát dosažené kvality života a vrátit se do jeskyní. Je však třeba, aby  kvalitu života nacházel i jinde, než jen ve stále rostoucí a často iracionální materiální spotřebě,  ale spíše v nových aktivitách a požitcích emocionálních a sebezušlechťujících ( sportu, umění, sebevzdělávání, užitečných koníčcích, společenské činnosti ).

Příčinou dosavadního životního stylu rozvinutých zemí jsou zákony a mechanizmy liberálního kapitalismu, který ve své původní formě je hlavním motorem dosavadního vývoje, spějícího ke katastrofě. Proto bude nutno se jej v této formě zřeknout a nahradit novým efektivním systémem, který bude schopen zabezpečit rozvoj rodu homo sapiens i ve vzdálenější budoucnosti.

Druhou podmínkou je zastavení růstu populace rodu homo sapiens v globálním měřítku, zejména však v málo rozvinutých zemích. Cestou k tomu je všeobecné zvýšení hmotné úrovně života v těchto zemích a následující zvýšení úrovně kultury a vzdělání a vymanění se z vlivu nejrůznějších iracionálních předsudků.

Je třeba dosáhnout toho, aby každý jedinec mohl dospět k poznání, že musí dobrovolně a odpovědně regulovat počet svých potomků tak, aby jim mohl zabezpečit dostatečnou výživu a výchovu.

Bude třeba celé společenství rodu homo sapiens zbavit přítěže dnes panujících předsudků, které brání regulaci porodnosti a jsou příčinou toho, že dochází k regulaci spontánní a nehumánní. K regulaci, jakou je bolestné umírání přebytečných jedinců hladem, nemocemi a vyvražďováním v zoufalém boji o přežití.

Jsem si vědom toho, že oprávněnost a reálnost těchto požadavků bude pragmatickými liberály zlehčována a že budou označeny za nesplnitelnou fantazii sociálního inženýrství. Přesto jsem přesvědčen, že rod homo sapiens bude donucen si tento kategorický imperativ kolektivně uvědomit a že bude schopen jej realizovat díky rozumu, který je jeho největší silou a nadějí.

První podmínka, která byla vyslovena vyžaduje, aby byla zformulována nová filosofie života rodu homo sapiens, která by byla všeobecně přijatelná pro rozhodující většinu jeho příslušníků, jako základ veškerého jejich chování.

Je si nutno uvědomit, že se jedná o požadavek historického ideologického převratu, srovnatelného se vznikem a rozšířením křesťanství. S jeho významem pro kulturní obrození a sjednocení Evropy po období chaosu a barbarství, které nastalo po pádu antické Římské říše.

Dnes je podobně třeba vytvořit novou filosofii života rodu homo sapiens, nutnou pro jeho sjednocení na celé planetě Zemi. Takovou filosofii, která by byla přitažlivá a přijatelná pro všechny národy, rasy a náboženské proudy tím, že jim všem bude dávat stejná práva a nabízet stejné šance pro kvalitní a důstojný život.

Je velkým úkolem a povinností dnešní intelektuální elity všech národů, osobností vědy a umění, politiky a ekonomie, církevních autorit, aby tuto novou filosofii společným úsilím a ve vzájemné diskusi zformulovala a přispěla k jejímu všeobecnému rozšíření a realizaci jako normy chování    v každodenním životě i v politice.

Tato nová životní filosofie se nemůže zakládat ani na ortodoxním liberalismu, ani nesmí sklouznout zpět ke kolektivistickým představám komunismu. Bude muset správně reflektovat dnešní podmínky existence rodu homo sapiens a zahrnovat všechny osvědčené principy svobody individua a ochrany jeho majetku, povzbuzování individuální podnikavosti a volného fungování tržních sil. Všechny tyto principy však musí být usměrňovány demokraticky uplatňovanou společenskou vůlí tak, aby svým živelným působením nepodkopávaly samy sebe.

Bude třeba objasnit překonanost ortodoxních liberálních názorů, dogmaticky vyžadujících další omezování funkce státu a jeho demokratických institucí, které pokládají za projevy nepřípustného nadřazování institucializované kolektivní vůle nad posvátnou svobodou individua. Bude nutno položit důraz na rozvíjení principů občanské společnosti, ve které svobodní angažovaní občané tvoří, přijímají a prosazují pravidla svého soužití ve formě morálních norem a zákonů, závazných pro všechny občany. K prosazování těchto norem do společenské praxe musí mít občanská společnost právo, vytvářet společenské instituce, občanské organizace a orgány státu a trvale je zdokonalovat a posilovat.

Liberální fundamentalisté zcela odmítají jakékoli snahy o hledání vize dokonalého uspořádání společnosti a formulování norem optimálního chování společenství rodu homo sapiens. Odmítají oprávněnost snah o kultivaci, výchovu a usměrňování jedinců v duchu této vize a takových norem. Považují to za nepřípustné a škodlivé sociální inženýrství a zasahování do svobody individua. Hlásají jeho právo na nikým neomezované jednání, které se má řídit pouze vlastní vůlí a vlastními zájmy. To však nutně vede k sobecky bezohlednému chování individua, které je pak regulováno násilně teprve tehdy, až se střetne s obrannou reakcí jiného individua, obhajujícího stejně egoisticky zájmy své. Tato extrémní liberální ideologie vede                       k neustávajícím vyhroceným konfliktům mezi jednotlivci, skupinami, třídami, etniky a národy, které způsobují společensky škodlivé zneužívání, rabování a ničení soukromých i veřejných statků. Kdyby se rod homo sapiens v minulosti choval podle návodů liberálů, nebyl by mohl dosáhnout své dnešní hmotné a intelektuální úrovně. Na civilizovanou úroveň se z divošství pozvedl tím, že v minulosti měl vždy své myslitele, učitele a proroky, kteří hledali a vykládali přírodní a společenské zákony a vytyčovali cesty společenského pokroku. Kteří své poznání formulovali ve filosofických systémech a ideologiích, které vykládali ostatní populaci rodu homo sapiens, až ji o jejich správnosti přesvědčili a získali ji pro jejich uskutečňování.

Tak křesťanství na přelomu tisíciletí převzalo etiku ze Starého zákona Židů a přepracovalo ji podle potřeb té doby do etiky Nového zákona, do etiky, na které vyrostla dnešní evropská a americká civilizace.

Podobně je dnes třeba zformulovat novou globální filosofii přežití rodu homo sapiens a prosadit ji jako nová pravidla chování pro celou populaci planety Země.

Příslušníci rodu – svobodní občané – ji budou muset svojí uvědomělou politickou aktivitou a vůlí prosadit do činů praktické politiky a vytvořením institucí politické moci, národních i mezinárodních, ji globálně realizovat.

Je samozřejmé, že tato cesta nebude ani snadná, ani krátká, ale rod homo sapiens nemá žádnou jinou alternativní volbu, než na tuto cestu vykročit a jít po ní až do úspěšného konce.

Pokusme se načrtnout východiska nové filosofie a kroky k jejímu  uskutečňování:

 - Odmítnout filosofii extrémního liberalismu a zformulovat filosofii, uznávající existenci společenských priorit, které podmiňují přežití rodu homo sapiens,

- Najít společnou filosofii pro celou světovou populaci a prosadit ji do zákonů, praktické politiky vlád a do mezinárodních aktivit a smluv.

- Prosadit mezinárodně platné zákony na ochranu životního prostředí a zajistit účinný mezinárodní dohled nad jejich dodržováním, schopný použít sankce proti těm, kteří zákony nedodrží.

- Zabezpečit ochranu vzácných veřejných statků tím, že jejich využívání soukromými subjekty bude buď zcela zakázáno, nebo bude možné jen za poplatky, plně kompenzující náklady na jejich obnovu a které budou soustřeďovány v účelových fondech, které budou zabezpečovat obnovu uvedených veřejných statků.

Zákony uložit povinnou recyklaci všech použitelných odpadů a výrazně zpoplatnit likvidaci nerecyklovaných reziduí.

- Iracionální hmotnou spotřebu potlačovat jejím výrazným zdaňováním ( alkohol, kuřivo, luxusní zboží ) a progresívně zdaňovat užití osobních příjmů pro konečnou spotřebu.

- Důsledně potlačovat všemi použitelnými zákonnými prostředky šedou ekonomiku a organizovaný zločin a existenci parazitujících individuí a skupiny, které jsou jejich významnými iniciátory.

-  Rozvíjet a podporovat využívání volného času pro aktivity, nevyžadující vyšší materiální spotřebu, jako jsou služby a emotivní prožitky.

- Výrazně zvýšit veškerou pomoc hospodářsky zaostávajícím zemím a přísně kontrolovat její použití, aby se zabránilo jejímu zneužití ( např. na zbrojení ) a rozkrádání.

- Přijmout mezinárodní zákony, zakazující a znemožňující transfer zisku z podnikání v nerozvinutých zemích a ukládající jej v nich reinvestovat.

- Uzavřít mezinárodní dohody o minimálních mzdách, maximální pracovní době a dalších právech zaměstnanců, zejména v nerozvinutých zemích.

- Urychlit proces zkracování pracovní doby v hospodářsky rozvinutých zemích, jako významného nástroje pro řešení nezaměstnanosti a omezování růstu iracionální materiální produkce.

- Vytvářet podmínky a stimuly pro snižování natality rozvojem dobrovolné antikoncepce, avšak diferencovaně v jednotlivých zemích, podle jejich konkrétních materiálních a kulturních podmínek.

- Přijmout multilaterální pakt o ochraně a podpoře demokratických režimů a zákazu jakékoli podpory režimů nedemokratických a stanovit sankce proti těm, kteří jej budou porušovat.

Nelze očekávat, že tyto návrhy budou všemi pochopeny a uvítány, zejména mnohde vládnoucími liberály a autoritativními režimy. Spíše lze očekávat, že budou označeny za utopické.

To by však nemělo zviklat přesvědčení, že je to jediná cesta k odvrácení zkázy rodu homo sapiens, nebo přinejmenším hlubokého poklesu jím dosažené civilisační úrovně, ani zpochybnit odhodlání, tuto cestu nastoupit.

Je to cesta, přijatelná pro celou populaci Země. Vyspělým zemím nabízí zachování dosažené kvality života i její další rozumné zlepšování. Nerozvinutým zemím nabízí postupné vyrovnávání jejich dosud nízké kvality života s úrovní zemí vyspělých. Odstraňuje hrozbu očekávaných konfliktů mezi “Severem” a “Jihem” planety a nevratného devastování přírodního prostředí “Jihu”, které však svými důsledky hrozí zničením celé biosféry Země.

Pochopení reálně hrozícího nebezpečí může a musí přesvědčit populaci bohatých rozvinutých zemí, že poskytování pomoci zemím chudým není jen charitativním činem, ale investicí, kterou musí učinit ve svém nejvlastnějším zájmu. Pro zachování a zlepšení podmínek svého života již dnes, ale zejména pro zachování kvalitních podmínek života pro své děti a vnuky. Občané těchto zemí musí přimět své vlády a politiky, aby přijali tuto novou filosofii za základ praktické politiky, jako naplňování vůle a nejvyššího zájmu občanů – uvědomělých a odpovědných příslušníků rodu homo sapiens.

4. ledna 1996 nabídnut LITERÁRNÍM NOVINÁM – nepublikováno