Obnovit kritické zkoumání ekonomie

Příspěvek pro konferenci Liberálního institutu ve dnech  22.-24. dubna 2005

 Nesprávná východiska soudobých ekonomických teorií

Společným východiskem, na kterém staví bez výjimky všechny ekonomické teorie, počínaje anglickými klasiky a konče všemi soudobými ekonomickými školami je předpoklad, že všechny subjekty (fyzické i institucionální) se chovají egoisticky tak, že usilují o maximalizaci svého čistého příjmu nebo zisku. Všechny teorie předpokládají, že trh funguje podle objektivních zákonitostí, které se teoretikové snaží objevit a prokázat jejich fungování, které je prý nezávislé na přáních a případných snahách je ovlivnit nějakými hospodářskými taktikami nebo politikami jednotlivců, zájmových skupin nebo státních institucí.

Ačkoli jsou výchozí předpoklady všem teoriím společné, je pozoruhodné, že různí teoretikové na základě jimi vytvořených teorií zákonitostí produkce a směny užitných statků docházejí ke zcela diametrálně rozdílným výkladům průběhu a důsledků ekonomických procesů a tím i k diametrálně rozdílným doporučením optimálního chování účastníků těchto procesů tak, aby dosahovali kýženého cíle, který je jim všem společný: maximalizace svých příjmů a zisků.

Svědčí o tom celá historie politické ekonomie, kterou velmi zdařile odborně a objektivně zpracovali pro dnešní ekonomickou veřejnost prof. Robert Holman a kol. v knize Dějiny ekonomického myšlení (2. vydání nakladatelství C.H.Beck, Praha 2001). Ale také velmi trefný komentář Jana Macháčka v HN z 8.10.2004: Nobelisté a prezidentské volby v USA. V něm se Macháček zamýšlí nad dilematem obou prezidentských kandidátů; jakou ekonomickou politiku mají hlásat ve své volební kampani a potom ji snad i realizovat v případě svého zvolení. Jmenuje a cituje čtyři americké laureáty Nobelovy ceny za ekonomii: Miltona Friedmana, Josepha E. Stiglitze, Vernona L. Smithe a George Ackerloffa, kteří vzájemně protichůdně hodnotí současný stav americké ekonomiky a stejně protichůdně proto i doporučují povolební směrování ekonomické politiky amerického prezidenta a jeho vlády.

Slabinou všech ekonomických teorií a zvláště liberálních a konzervativních je předpoklad, že ekonomické procesy se odehrávají v prostředí neomezených přírodních zdrojů, v podmínkách dokonalé konkurence na trhu a všeobecného dodržování pravidel poctivého podnikání. Při tom je evidentní, že žádná z těchto podmínek nikdy nebyla a nebude splněna. V počátcích kapitalistického ekonomického systému a vzniku klasických anglických ekonomických teorií to platilo v relativně dostatečné míře, ale dnes to platí jen velmi málo. To konstatuje i zmíněná Holmanova kniha v kapitole 19. o ekonomické škole veřejné volby.

Žádná z ekonomických teorií zatím nevzala na vědomí, že při dnešní početnosti a výkonnosti lidstva již nelze považovat přírodní zdroje Země za neomezené. Že dnes již zcela liberalizované podnikání podle zásad laissez faire a podle kritéria maximalizace zisku vede k trvale neudržitelnému vyčerpávání všech přírodních zdrojů včetně externalit (které zatím nejsou plně zahrnovány do nákladů podnikajících subjektů).

Jde vlastně o soudobé potvrzení obav Davida Richarda z nutné stagnace kapitalismu, kterou ve své době předpovídal z důvodu limitované úrodnosti půdy. Vycházel z varování svého současníka T.R.Malthuse, které bylo na počátku 19. století předčasné, protože netušil možnosti vědeckého a technologického pokroku století následujících. Dnes se však vrací ještě naléhavěji ve faktu limitovaných přírodních zdrojů celé planety. Světový fond pro ochranu přírody (WWF) zveřejnil 21. října 2004 zprávu, že již dnes lidstvo svojí planetu bezohledně plení, protože spotřebovává o pětinu více přírodních zdrojů, než je příroda Země schopna nahrazovat. Ekologičtí pesimisté jsou dokonce názoru, že v tomto směru již lidstvo překročilo mez, za kterou nelze úplnému zhroucení přírodního prostředí zabránit.

Ačkoli jsou tyto skutečnosti dostatečně a všeobecně známé, jsou vládnoucí elitou, rozhodujícími podnikatelskými subjekty a politiky, záměrně bagatelizovány, aby neohrožovaly jejich egoistické krátkodobé ekonomické a mocenské cíle. Nepřipouštějí si odpovědnost za přežití lidstva jako živočišného druhu a chovají podle hesla: „Po nás potopa“.

Aby jejich praktiky nebyly rušeny obavami a pochybnostmi ostatní populace lidí, jejich zákazníků a voličů, cíleně svádějí jejich pozornost na zástupné atraktivní zájmy a problémy. K tomu využívají zejména masmedia, která plně ovládají, a zaměstnávají myšlení lidí bulvárními aférami a nejrůznějšími pavědami a náboženskými idejemi a vnucují lidem konzum záplavy nepotřebných a škodlivých požitků.

Ekonomická věda a politika, které dnes chtějí skutečně převzít svůj podíl odpovědnosti za trvale udržitelný a zlepšující se život lidstva, musejí bezpodmínečně vycházet z limit přírodních zdrojů planety. Proto musí plně zahrnout do aktuální ekonomické teorie a do strategicky založených politických programů i nutnost ochrany těchto zdrojů.

To neznamená, že se tím požaduje zrušení svobody podnikání, zavedení direktivně plánovaného hospodářství a ekonomického dirigismu. Vyžaduje to pouze zkrocení kořistnictví, bezohledného k osudu budoucích generací lidstva. Nikoli všeobecným etatismem, ale pouze zákonným stanovením takových pravidel podnikání, rozdělování společenského produktu a soustavy ekonomických pobídek a sankcí (tj. institucí), které optimálně v globálním měřítku budou usměrňovat politický a ekonomický vývoj k trvale udržitelnému rozvoji. K rozvoji nenarušovanému periodickými hlubokými krizemi všeho druhu, které opakovaně snižují dosažitelný blahobyt harmonické (což neznamená rovnostářské) lidské společnosti jako celku.

Podmínky trvale udržitelného rozvoje

Známý český vědec a publicista MUDr. Koukolík zavedl pro soudobou populaci světa pojem homo sapiens stupidus. Vychází z darwinistického názoru, že biologický druh, jehož schopnosti a jednání mu v daném prostředí nezajišťují optimální vlastní reprodukci, musí vyhynout. Hlavní výhodou člověka jako druhu homo sapiens sapiens byl v boji o přežití rozum a jeho využívání pro optimální zabezpečení vlastní reprodukce. Dnes se však tento živočišný druh globálně chová tak nerozumně, že překotně likviduje základní podmínky své existence a reprodukce, podle pesimistů možná již nevratně. Proto doktor Koukolík pozměnil jeho druhový název na homo sapiens stupidus. Současně s tím však dokazuje, že i v dnešních podmínkách globalizovaného postindustriálního světa je udržitelný rozvoj lidstva možný. Takový rozvoj již nebude spočívat v jeho početním růstu, ale ve zlepšování kvality života celé lidské populace při rozumné a humánní regulaci její početnosti.

Dnes je zatím vývoj lidstva živelný a poháněný pouze imperativem maximálního zisku globálního finančního a průmyslového kapitálu. To vede k bezohlednému rabování všech přírodních zdrojů planety a k iracionálnímu plýtvání vytvářenými produkty. Růst tohoto ekonomického systému je povzbuzován glorifikací a prosazováním konzumního stylu života,   (který je v USA označován za projev vlastenectví a ekonomické uvědomělosti občanů; podle sloganu: „Shop until you drop!“ – „Nakupuj, dokud nepadneš!“) a nevázanosti chování lidského individua, což je vydáváno za skutečné naplnění jeho svobody.

Občanská společnost, pokud si uvědomí svojí odpovědnost za osud budoucích generací, musí proti tomuto neudržitelnému hédonistickému modu vivendi prosadit modus rozumný a trvale udržitelný. Takový, který bude založen na jiném pojetí kvality života lidí a bude tuto kvalitu zabezpečovat s ohledem na udržitelný rozvoj lidstva při konečných zdrojích planety co nejhospodárněji.

K tomu je však možno dospět pouze globálním politickým konsensem a vytvořením závazné nadnárodní legislativy a nadnárodních mocenských orgánů, které budou schopné dodržování zákonů vynucovat. To nelze považovat za utopii. Již dnes existují zárodky takového systému v rámci OSN, EU a v mnoha světových organizacích nevládních. Konají se různá fóra, hledající východiska z dnešní neutěšené situace typu pražské konference FORUM 2000 a podobných. Z prvního FORA 2000 zmiňme alespoň názory emeritního profesora Harvardovy university Davida C. Kortena, publikované v týdeníku EURO č. 47 z 25. listopadu 2002 pod titulkem: Místo peněz milujte život. Je nutno jít dále a houževnatě naznačenou cestou a postupně cílový systém trvale udržitelného rozvoje domýšlet, vytvářet a nakonec jej mezinárodním konsensem mocensky prosadit.

Liberální fundamentalisté (u nás ovládaní nekritickou vírou v ideje   F.A. von Hayeka) se jistě ozvou s námitkami o socialnímu inženýrství, etatistickém potlačování osobní a podnikatelské svobody a o ekonomické nereálnosti takového systému. Proti takovým námitkám je třeba uvést, že i demokratické a liberální politické systémy přistupují se souhlasem občanů k omezování jejich svobod v situacích, kdy je ohrožena sama existence svobodné společnosti. Již Římská republika při svém ohrožení dočasně omezovala moc senátu a občanská práva a předávala moc zvolenému diktátorovi. I všechny dnešní demokratické státy mají v ústavě institut výjimečného stavu. USA dnes omezují občanské svobody a posilují represivní složky státu v reakci na ohrožení mezinárodním terorismem.

Ve smyslu citované zprávy WWF a četných jiných varování a zpráv ekologů, je dnes celá lidská populace na Zemi ve stavu počínající nezadržitelné celosvětové krize, ohrožující její existenci. Za této situace je naprosto nezbytné, bez prodlení vyhlásit výjimečný stav pro celou planetu Země, vypracovat a prosadit globální krizové zákonodárství pro nastolení stavu udržitelného rozvoje světa. V této situaci musí být hlavním úkolem teoretické ekonomie, navrhnout ekonomický a politický systém, který by zabezpečil trvale udržitelný racionální rozvoj lidstva, při maximálním respektování lidských práv, svobodného trhu a soukromého vlastnictví.

Naznačím návrh takového systému, který dělí lidské potřeby na:  

                                        NUTNÉ                                                                ZBYTNÉ

 spotřeba domácností                   

potraviny        (vše pouze v racionální míře)                                 neracionální, luxusní

energie                              -“-                                                              neracionální, luxusní

drogy  všeho druhu

obydlí                                 -“-                                                             luxusní

ošacení                             -“-                                                             luxusní

služby domácnostem    nezbytné                                               luxusní                                                    

využití volného času          (kultura,  zájmové činnosti)               hédonistické, škodlivé

služby veřejné        

vzdělání                               všeobecné                                                      soukromé

zdravotní péče                    (vše ex lege racionální)                                nadstandardní

sociální péče                                        -“-                                                    nadstandardní

státní správa              minimální státní správa                                      přebujelá byrokracie

nutná racionální vnitřní bezpečnost                 přebujelé instituce

nutná mezinárodní kolektivní obrana              závody ve zbrojení

výrobní spotřeba

suroviny a energie

- fosilní                          (zatím nenahraditelné)                        totéž, ale pro   zbytnou spotřebu

- druhotné                                 -“-                                                                       -“-

- obnovitelné

výrobní prostředky (stroje, stavby)

____________________________________________________________________________________

Vysvětlivky k tomuto velmi zjednodušenému schématu:

 Co je míněno podmínkou „v racionální míře“?

Začneme-li u potravin, je tím míněna taková globální suma potravin, která zajišťuje racionální výživu všeho obyvatelstva světa. Ta je již dnes nepochybně zabezpečena, ale v důsledku nerovnoměrné ekonomické výkonnosti světových regionů, nedostatečné pomoci bohatých části světa částem chudým a různým protekcionistickým mechanismům (bránícím volnému pohybu všech výrobních faktorů) se v některých regionech potravin katastrofálně nedostává a v jiných je jejich produkce brzděna a přebytky jsou ničeny.

Nutnou spotřebou energie a surovin se rozumí jejich racionální používání pro krytí nutných potřeb lidstva. Znamená to uplatňování stále energeticky a materiálově úspornějších a účinnějších technologií jejich produkce pro spotřebu jak konečnou, tak i výrobní. Technologický pokrok umožňuje dosahovat stále nižších spotřeb těchto zdrojů na jednotku produkce i na hlavu populace.

U všech spotřebních předmětů by měla být zabezpečována vysoká životnost, trvanlivost a spolehlivost a upuštěno od neustále uměle vyvolávaných módních změn, které nutí spotřebitele, aby pod jejich nátlakem ničili ještě funkční předměty a pořizoval si nové.

Ve veřejném školství, financovaném státem, musí být zaručeno racionální vzdělání, založené pouze na ověřených vědeckých poznatcích a poskytující žákům pravdivé, otevřené a objektivní informace o všech existujících názorových proudech. Školy, které nesplňují tyto principy, nesmí požívat žádné podpory ze strany státu a nesmí nahrazovat povinné školní vzdělání. Smí být provozovány jen jako soukromé, ale pouze pokud nevyučují věci společnosti nebezpečné a jako takové zákonem zakázané.

Všeobecná zdravotní péče musí být každému garantována státem ve stupni, kterého dosáhlo vědecké poznání, ale který zároveň dovolují ekonomické možnosti společnosti v konkrétním regionu, při maximální racionalitě a hospodárnosti této péče. Standardní stupeň garantované zdravotní péče musí být vždy a všude stanoven zákonem. Nadstandardní péče může být pouze soukromou záležitostí (včetně individuálního zdravotního pojištění) nebo předmětem dobročinných činností.

Podobně je tomu s péčí sociální, která nesmí být zneužívána a musí být též maximálně efektivní.

Společensky potřebné je takové využívání volného času, které rozvíjí duchovní i fyzické síly a schopnosti lidí. S rozvojem vědy, technologie a produktivity práce poroste neustále souhrnný volný čas populace, který není nutný pro zabezpečení potřeb společnosti. Tento čas je nutno využit nejen pro zdravou zábavu a sebevzdělávání, ale také jej zaměřovat do dobrovolné bezplatné společenské činnosti, zvyšující potenciál služeb, které jinak zajišťuje stát za úplatu z rozpočtových prostředků.

výrobní spotřebě energie je třeba dodat, že fosilní neobnovitelné zdroje bude přípustné využívat jen v nejnutnější míře v případě jejich nenahraditelnosti. Limity těžby musí být stanoveny zákonem. Prioritní je maximální využívání technologií recyklování a využívání odpadů (včetně „odpadní“ energie) a používání surovin a energií obnovitelných.

Všechny ostatní potřeby musí být považovány za zbytné (patřící do pravého sloupce tabulky), jejichž uspokojování nebude stát podporovat, ale regulovat způsobem, který stanoví zákon. Nejpoužívanější formou regulace by měla být ekonomická destimulace zdaněním, formou diferencovaných a progresivních spotřebních daní.

Dále se pokusme popsat politické podmínky, nástroje a metody, které by měly umožnit realizaci výše popsaných požadavků.

Politické zabezpečení udržitelného rozvoje

Předpokládá modernizaci a racionalizaci OSN tak, aby měla globální zákonodárnou i výkonnou moc, aby zvýšila svojí výkonnost a zbavila se přebujelé a parazitující byrokracie. V oblasti mocenské předpokládá modernizaci Rady bezpečnosti, která by napříště měla vždy odrážet faktický stav politické a ekonomické váhy rozhodujících regionálních mocností. Proto je žádoucí její neprodlené rozšíření o SRN, Japonsko, Indii a později i o reprezentanty Jižní Ameriky a Jihovýchodní Asie, Brazílii a Indonésii. (V roce 2010 se mluví o zemích BRIC).

Politickými nástroji modernizované OSN by měly být:

Globální :        legislativa                         exekutiva                                       ekonomika

                                                                         to jsou:

Globální:          zákazy a příkazy              soudy,  policie,  armáda          měna + centrální banka

liberální trh                                                                                                             rezervy

daně                                                                                                                          fondy

sociální systém

Regionální orgány budou vytvářeny na principech přímé demokracie (po vzoru ústav USA a      Švýcarska).

Zákaz výroby a držení zbraní hromadného ničení mimo stálé členy Rady bezpečnosti OSN (dnes NATO, Rusko, Čína, po rozšíření RB i Indie) s bezpečným mechanismem jejich použití pouze při jednomyslnosti v RB.

Vytvoření Analytického a prognostického institutu při sekretariátu OSN, který by ve spolupráci se špičkovými vědeckými pracovišti celého světa připravoval doporučení pro globální legislativu i exekutivu.

Regulace natality musí být rozdílná pro vyspělé země a pro rozvojové země.
Ve vyspělých zemích znamená podporu optimálního zvýšení natality státní legislativní i ekonomickou politikou. V zemích rozvojových je nutno podle regionálních historických, kulturních a ekonomických podmínek natalitu citlivě regulovat tak, aby se postupně vytvářely podmínky pro vyrovnání jejich civilizační úrovně s regiony nejvyspělejšími (osvětou a ekonomickou stimulací za účinné pomoci bohaté části světa).

Řízení migrace.

Migraci nesmí být zabraňováno absolutně, ale musí být racionálně regulována ku prospěchu všech: výchozích zemí, migrantů i zemí cílových. Je nutno důsledně naplňovat liberální princip svobodného pohybu výrobních činitelů.

Příchod migrantů bude vytvářet konkurenční tlak na místní obyvatelstvo, a proto musí být souběžně přijímána preventivní opatření pro zabránění vzniku krizových jevů a sociálního napětí a střetů. Přicházející migranti musí přijmout bez výhrad životní styl nové domoviny a místní politické orgány a obyvatelstvo jim k tomu musí poskytnout veškerou pomoc. Což neznamená, že se migranti vzdají své národní kultury, jazyka a náboženství, ale nemohou požadovat jejich praktikování, v rozporu s místní legislativou a životním stylem.

Výše uvedené zjednodušené schéma doplňme ještě podrobnějšími vysvětlivkami:

-  Všechny státy musí mít demokratickou ústavu, volený zákonodárný parlament a nezávislé
soudy. Musí dodržovat definované minimum lidských práv a usilovat o jejich postupné
úplné uplatnění.

- Nadnárodní mocenské orgány jsou povinny vynucovat prve uvedené požadavky
optimálními prostředky. Až po ozbrojenou intervenci, schválenou kvalifikovanou
většinou (např. 80%) RB.

-  Produkce statků a jejich nabídka musí probíhat naprosto liberálně a tržně, jen s dočasnými
ohledy na nerovnoměrný stupeň ekonomického rozvoje regionů, a při důsledné legální
regulaci neracionální spotřeby.

-   Zákaz ničení již vyprodukovaných statků a jejich povinný prodej za tržní cenu do státních
rezerv (i když při neprodejnosti na trhu bude jejich cena hluboko pod výrobními náklady).
Tyto statky bude státu dovoleno využívat pouze pro humanitární a sociální pomoc.

-   Rovné konkurenční podmínky musí být zaručeny zákonem, soudní a výkonnou mocí.

-  Budou zakázány jakékoli formy dotací, celní ochrany a daňových úlev pro všechny
producenty.

-   Upadajícím podnikům bude poskytována ochrana jako v USA podle Act. 11.

-  Budou globálně uzákoněna práva zaměstnanců podle dohody s ILO a zabráněno všem
formám sociálního dumpingu.

-  Bude zavedena jediná globální měna a zřízena centrální banka, aby byly vyloučeny
peněžních spekulace a daňové úniky.

-   Nebude usilováno o plnou zaměstnanost všech práce schopných. Podle podmínek regionů
bude zákonem postupně dále zkracována pracovní doba s cílem optimálního stupně
zaměstnanosti.
Všichni dlouhodobě a trvale nezaměstnaní obdrží sociální důchod s  podmínkou
dobrovolné nebo povinné společensky prospěšné aktivity podle regionálních podmínek.
Neplniči této podmínky obdrží jen věcné plnění sociální pomoci formou hromadného
stravování, nezbytného ošacení a ubytování.

K tomu budou využívány přebytky produkce (při zákazu jejich ničení zákonem), které
regionální exekutiva nakoupí za tržní cenu do svých rezerv.

-    Legislativa i exekutiva bude podporovat rozvoj neplacených veřejných  aktivit jednotlivců.

-   Sociální důchod na úrovni aktuálního minimálního životního standardu je zaručen všem ze
státního rozpočtu. Zaměstnanecké důchodové, úrazové a nemocenské pojištění je povinné
a je spravované veřejnoprávním důchodovým fondem, garantovaným a kontrolovaným
státem.

Další připojištění u komerčních pojišťoven je čistě soukromou záležitostí občanů.

-   Regulace trhu bude prováděna pouze legálními ekonomickými nástroji, zejména:

-   progresivní daní z osobních příjmů

-    progresivními spotřebními daněmi na neekologickou a luxusní spotřebu

-    důsledným zpoplatněním všech těžeb neobnovitelných surovin a externalit

-    povinnou nabídkou celé produkce na trhu za tržní cenu (ničení
nadprodukce je trestným činem)

Listopad 2004

 Moje účast na konferenci byla pořadateli odmítnuta.