Epištola k intelektuálům

JUDr. Zdeněk Chytil

(Demokratický střed č. 1, z 5.1.1934)

 Běda Vám, kteří zakopáváte hřivnu svojí!

 V demokracii jste určeni k tomu, abyste vedli – ale neprojevujete schopnost vésti.

-  Jste nemohoucí. Ve všem vidíte především překážky, úskalí, obtíže, zbytečně plýtváte energií.Bojíte se jich, místo abyste měli radost, že je můžete překonávat

-     Jste bojácní. Bojíte se kritiky a výtek. Bojíte se rizika a posměchu. Bojíte se odpovědnosti.

-     Jste plni předsudků. Lpíte na theoriích a věcech, které hradí sociální pokrok, a nedovedete se ze svých fikcí vymanit. Bojujete v theorii proti pověrám a při tom si vymýšlíte nové a nové –ismy!

-   Jste nepraktičtí. Každá činnost, která má hmotnou stránku – zisk a risiko – zavání Vám obchodem, Vás nedůstojným. Proto povětšině nerozumíte praktickým povoláním, podnikání a hospodářským funkcím. Jste směšní ve své neobratnosti, naivnosti a nezkušenosti, podnikáte-li něco na poli hospodářském. Toť příčina Vašeho nedůstojně nízkého standartu.

-    Jste nekonkrétní, ač požadavek konkrétnosti stále zdůrazňujete. Všimněte si svých schůzí. Kolik formalismu, plýtvání časem a nevěcnosti je ve Vašich diskusích. Namítnete-li, že jinde to není lepší, je to jen Vaše chyba, že nedovedete dáti lepší příklad.

Běda Vám, kteří vidíte mrvu v oku bratra svého!

Ve spolupráci je Vaše síla – a Vy nedovedete spolupracovat

-      Jste mezi sebou malicherní. Přete se o hnidy, finesy a věci, které nejsou podstatou života a práce.

-     Povyšujete se jeden nad druhého. Vzdělání a kulturní rovnocennost přiznáváte jen tomu, kdo ideologicky uznává Vaše doktríny a kdo užívá Vaší terminologie.

-   Jste nesnášenliví. Člověka, který nevyznává Vaší pravdy považujete za špatného nebo neprospěšného a odmítáte s ním spolupracovat.

-   Jste škodolibí. Každé úsilí jednotlivce, byť s nadšením přijaté, dovedete mu znechutit úsměškem, skepsí a radostí z chyb, kterých se dopustil. Nedovedete si vážit člověka, který se učí ze svých omylů a je přístupen lepšímu poznání. Posmíváte se mu pro jeho nedůslednost. Nepomáháte – kritisujete jen.

-       Jste vzájemně neloyální. Přátelství a osobní důvěra u druhého je Vám argumentem naivním a nevěcným. Dovedete se exponovat pro theorii – ale ne pro člověka.

-    K člověku neumíte se přiblížiti lidsky, s ochotou, láskou a shovívavostí. Zejména Vy, žurnalisté, hledáte as ďábelskou radostí drobné příčiny. Abyste mohli vidět v druhém odpůrce a toho nejnemilosrdněji ranit a podráždit.

Běda tomu, kdo se povyšuje, neboť bývá ponížen!

Každý konec demokracie znamená ponížení inteligence. Bez svobody není demokracie. Bez kázně není svobody … A Vy nedovedete poslouchat.

-    Neznáte význam, solidarity. Každý máte svůj rozum. Říkáte, že je to samozřejmý projev vyhraněné individuality, charakteristika to inteligence. Dovedete si vždy najít spoustu argumentů, abyste se vyhnuli službě a poslušnosti k druhým.

-       Poslušnost k člověku, vybavenému z vůle lidu větší zodpovědností, považujete za něco sebe nedůstojného a ponižujícího – ač ve školách chcete k poslušnosti vychovávat.

-      Neřídíte se sami tím, co od ostatních vyžadujete. Hlásáte dobrovolnou občanskou povinnost kázně, jako důležitý znak demokracie, ale neuplatňujete ji především mezi těmi nejuvědomělejšími – mezi sebou.

-     Hlásáte altruismus, ale neznáte lásky k bližním. Myslíte, že stačí mít „sociální“ a „humánní“ požadavky a snahy. Avšak láska se neprojevuje jen rozumem a dobrou vůlí, nýbrž srdcem a činy.

-     Běda Vám, malověrní, kteří nedovedete přinést oběť na oltář svých ideálů! Jde o pokrok nebo úpadek celé naší kultury. Rozhoduje se o věcech pro náš vývoj dalekosáhlých. Vám se vytýká, že jste zklamali. Nedovedete se pro ideály obětovat.

-        Co jsou nám platny Vaše vědomosti a vaše krásné snahy, když je nedovedete uplatnit.

-       Co jsou platny všechny Vaše nářky, diskuse, rozbory a návrhy, když se za ně nepostaví ten, kdo bude ochoten obětovat své vlastní pohodlí a prospěch.

-        Ale přesto všechno je mezi Vámi mnoho lidí schopných, loyálních, odvážných a obětavých.

-        Hledejte je mezi sebou.

-     Nebojte se riskovat důvěru k nim. Podepřete je slibem, že nezůstanou sami. Ale jejich demokratickým posláním bude, aby v úkolech, které ovládají a k nimž se přihlásí, převzali povinnost plné odpovědnosti k celku, odpovědnost vzdělaného člověka.

My všichni pak budeme je poslouchat, neboť víme, že nemůže být údělem každého člověka v demokracii, aby byl lékařem nebo vědcem.

Žádáme-li však, aby naši vůdcové byli vzdělaní, musí inteligence ve svém celku poznat svoje vady a zbavit se jich, aby lidi ze svých řad dovedla vyzvednout k vůdčí roli. Osud inteligence je osudem demokracie: společně musí zvítězit proti demagogům, davové hysterii a diktátorským snahám.