Podle Montesquieua nejsme demokracií a republika je v úpadku

Teorii republikánského zřízení a demokracie vypracovali již v 18. století osvícenští myslitelé Montesquieu a Rousseau. Jejich myšlenky se staly základem pro ústavy prvních novodobých republik USA a Francie.

Montesquieu zpracoval ve svém největším literárním díle DUCH ZÁKONŮ historický vývoj státních systémů od antických dob Řecka, Říma, orientálních říší i barbarských království a kmenových svazků a analyzoval příčiny jejich vzestupu i úpadku. Po shrnutí všech zkušeností definoval jako nejlepší formu státní organizace republikánské zřízení, ale podmíněné důsledným dodržování demokracie jako vlády lidu, fungující na nekompromisním rozdělení moci mezi moci zákonodárnou, výkonnou a soudní.

Zde uvedu ve zkratce nejdůležitější rysy jím definovaného demokratického republikánského zřízení a poukážu na jejich aktuální hrubé porušování v naší republice, což ji dnes přivedlo do stadia všeobecné stagnace a úpadku všech jejích institucí.

Budu procházet klíčové kapitoly díla DUCH ZÁKONŮ a volně interpretovat (nemohu citovat pro rozsáhlost a složitost díla a doslovná znění doporučuji čtenářům vyhledat přímo v originálu, který má cca 500 stran) ty nejdůležitější autorovy názory a komentovat je (kurzivou).

KNIHA DRUHÁ – 2. kapitola

Když má v republice svrchovanou moc celý národ, je to demokracie. Když jen jeho část, je to vláda aristokracie. M. odmítá pochybnosti, že lid nemá schopnost správně rozhodovat

Dále říká, že základem demokracie je volební zákon, který dává průchod vůli lidu. Pokud jakýkoli zákon přijme v jeho zastoupení parlament, měl by mít platnost pouze jeden rok „na zkoušku“ a potom jej musí být schválit lid (referendem).

KNIHA TŘETÍ – 3. kapitola

Lidový stát potřebuje hybnou sílu, kterou je ctnost.

Dnes u nás v celé společnosti je morální marasmus naších „elit“, který plodí marasmus všeobecný. Všeobecný úpadek státu je toho plodem.

KAPITOLA ČTVRTÁ – 5. kapitola – O výchově v republice

Výchova (od rodiny až po stát) musí vychovávat k lásce k zákonům a vlasti.

Náš výchovný a vzdělávací systém je amatérskými „reformami“ a falešným liberalismem zcela rozvrácen.

KNIHA PÁTÁ – 2., 3. a 7. kapitola – Čest a ctnost občana 

Úplná majetková rovnost není podmínkou demokracie, ale přílišná nerovnost nesmí ohrožovat demokracii.

U nás vrstva nejbohatších hrabivých a nemorálních „podnikatelů“ korumpuje všechny ústavní moci a státní instituce a evidentně drze pošlapává demokracii.

KNIHA SEDMÁ – 1. kapitola – O přepychu v demokracii

Čím méně je přepychu, tím je republika a demokracie dokonalejší. Ctností republikánských Římanů byla skromnost. A velká majetková nerovnost po dobyvačných válkách Říma byla příčinou rozvratu republiky.

KNIHA OSMÁ – 2. a 3. kapitola – O zániku demokracie

Jsou dvě hlavní příčiny:

  • hrubé porušování rovnosti občanů
  • vyžadování naprosté rovnosti občanů (zejména majetkové>komunismus)

16. kapitola

Montesquieu říká, že republika musí mít jen malé území (protože jinak nelze realizovat vůli lidu). To dnes neplatí:

  • dnes máme obrovské informační a komunikační prostředky, které „zmenšily“ svět.
  • principem přímé demokracie je subsidiarita moci, která dává samosprávu „kantonům“ a obcím.

KNIHA DEVÁTÁ – 6. kapitola – O svobodě

O svobodě občanů nelze hovořit, jestliže dvě nebo všechny ústavní moci nejsou zcela odděleny a neexistuje jejich vzájemná nezávislost a kontrola. Stát musí zaniknout, když se zkorumpuje moc zákonodárná.

Tyto dvě podmínky zániku svobody občanů jsou u nás naplněny. Partajní systém, umožňující obsazování všech ústavních mocí členy jedné vládnoucí strany nebo koalice, lobbing a korupce všech ústavních a správních instancí majetkovou aristokracií a organizovaným zločinem přesně splňují podmínku uzurpování moci vládnoucí oligarchií a zbavení občanů svobody. Nežijeme v demokratické republice, ale v aristokracii.

18.10.2012