Havlovo FORUM 2000 v roce 2012

Podle zavedené konvence, naše media a Havlovi pohrobci opěvují slezinu vysloužilých potentátů buržoasních režimů ze všech kontinentů, kteří opět přijeli do Prahy „mlátit prázdnou slámu“ apologie jediného možného „demokratického a liberálního“ společenského řádu.

Ten měl podle prof. Fukuyamy a spol. vytvořit po porážce „Říše zla“ – SSSR a jeho evropských satelitů – na Zemi ráj. Že se to jaksi nepovedlo, musí teď svolaní veteráni kapitalistického světového řádu svést na nějaké zloduchy – kryptokomunisty, islamisty, pravé i levé extrémisty, bezbožnou luzu atp.

Celý tento spolek, kromě placených pisálků všech druhů medií, hlásajících ideologii jejich majitelů – mediálních magnátů a jejich klientů, se stylizuje jako spolek humanistů, moralistů, kovaných demokratů, intelektuálů a avantgardních umělců všech oborů, slovních obránců všeho možného – perverzních a zahálčivých minorit, náboženských a filosofických mystiků a fanatiků, ekologických fundamentalistů a jim podobných společenských parazitů, kteří se přiživují na užitném společenském produktu, aniž by se na jeho tvorbě jakkoli podíleli.

Pronášejí nejrůznější krasomluvy, navzájem se vychvalují, ale úzkostlivě se vyhýbají kritice společenského systému, ve kterém se jim dobře daří. Nechtějí vidět, že svět 21. století, století světovlády nejbohatšího a tím i nejmocnějšího fenoménu – globálního kapitálu, v čele s kapitálem finančním – vězí hluboko ve všeobecné globální krizi, která se zatím (zůstávám optimistou) nezadržitelně a zrychleně prohlubuje. Místo toho se věnují pitvání izolovaných problémů v neměnném rámci „nejlepšího společenského systému“, jehož potíže svádějí na dílčí selhávání jeho institucí a individuální selhávání jeho jednotlivých aktérů a služebníků. Tématem letošního fóra byla MEDIA A DEMOKRACIE. Otázka jejich „selhávání“ a podílu jejich špatné práce na příčinách a stupňování světové krize kapitalismu, kterou oni eufemisticky zaměňují za světovou krizí demokracie!!!

Mohlo by je omlouvat, že si s tímto stavem prostě nevědí rady a místo účinné léčby jeho příčin hledají jen lektvary a mastičky na lokální utišování největších bolestí. Ale oni si omluvy nezasluhují. Dnes je již naprosto zřejmé, že krize lidstva, živočišného druhu homo sapiens (dle MUDr. F. Koukolíka spíše druhu homo stupidus), má příčinu ve vládnoucím, zcela iracionálním, způsobu jeho dnešní existence. Člověk dosáhl rozvoje svých sil a svého rozmnožení využíváním rozumu a společenského kooperativního způsobu života. Těchto schopností nabyl darwinovským přirozeným výběrem v průběhu statisíců let. Přirozený výběr funguje slepě. Nabízí vždy mnoho alternativních cest vývoje, z nichž většina je slepých, ale jen ta nejefektivnější vede správným směrem. Ty ostatní vedou k úpadku a zániku druhu. Dnes maligní fenomén KAPITÁL vede druh homo sapiens na cestu do záhuby.

Nepřeřekl jsem se, když nemluvím o personifikovaných vládnoucích kapitalistech, ale o fenoménu KAPITÁL, kterému i oni jsou buď otrocky nuceni, anebo dobrovolně a s nadšením sloužit.   

Lidský druh si pod vládou KAPITÁLU iracionálně a překotně sám ničí podmínky své existence. Jeho zaslepení otroci pro ukájení trošky svých perverzních a hédonistických choutek (podle Čechových Písní otroka: „ … starý otrok … za hrnec ztuchlé rýže poníženě důtky líže …“), idiotsky a slepě dělají politiku nejrychlejšího a maximálního zisku a nezatěžují se starostmi, jakou Apokalypsu chystají pro budoucí generace podle filosofie „po nás potopa“.

O tom se však naši „mudrci, myslitelé, vědci, politici, literáti atd. z okruhu FORUM 2000 a jim podobní, neodvažují ani uvažovat, natož mluvit, aby nebyli podezřelí z marxistické herese a nepřišli o své teplé pelechy, získané z milosti vezírů a velekněží KAPITÁLU. Nebo jsou tak omezení či zaslepení, že příčiny, nebezpečí a hloubku krize skutečně nechápou a pak je nutno je pokládat za inteligenčně nedostatečné až pomatené a hodné psychiatrického dohledu.

Skutečný fundamentální problém „selhávání medií“ je v tom, že jsou to buď media soukromá, která jsou hlásnou troubou zájmů jejich majitelů a celé třídy globálního velkokapitálu, nebo jsou to sice media údajně veřejnoprávní, ale hlásající ideologii vládnoucí  politické oligarchie a šířící desinformace podle jejích příkazů. O nezávislosti jejich redakcí nemůže být řeči, protože ve strachu o své zaměstnání a za „30 stříbrných“ slouží svým chlebodárcům a svojí objektivitu a kritičnost jen předstírají. Když se výjimečně některý spravedlivý idealista dopustí neposlušnosti, je nemilosrdně smeten. „Svobodní“ občané – voliči jsou těmito medii manipulováni tak, aby „demokraticky“ opakovaně do nekonečna volili své podmanitele. Současně media také slouží k účelovému ohlupování publika primitivní zábavou a propagací pochybných vzorů a k záměrnému odvádění jeho zájmu od veřejného dění, což ulehčuje vládnoucí oligarchii jeho snadnější ovládání.

„Otcové“ demokracie – Montesquieu a Rousseau – spatřovali záruku demokracie v rozdělení moci mezi tři nezávislé moci, definované ústavou: zákonodárnou, vládní a soudní. Praxe brzy ukázala, že ani toto rozdělení není zárukou dostatečnou. A to tehdy ještě neexistoval fenomén plošně působících informačních medií. Dnes se ukazuje, že právě moc společensky nekontrolovaných medií je schopna nezávislost původních tří ústavních mocí zcela neutralizovat a přeměnit demokracii ve vládu oligarchie.

Proto se ukazuje nutnost dalšího prohloubení demokracie jako skutečné „vlády lidu“. Mělo by spočívat v tom, že se účinně prosadí princip lidu jako suveréna, přechodem od tzv. zastupitelské demokracie k demokracii přímé, což požadoval již Rousseau (viz jeho dílo O společenské smlouvě). Vzhledem k dnešní moci medií se jeví nutnost vytvoření nové nezávislé ústavní moci informační, rovněž přímo volené a kontrolované lidem. Tato moc by zřizovala a kontrolovala veřejná media všech typů, která by byla financována z vlastní kapitoly státního rozpočtu tak, jako ostatní veřejné služby. Jejich úkolem by bylo poskytování včasných, úplných, kvalitních a pravdivých informaci všem občanům. Ale také kvalitních vzdělávacích, výchovných, uměleckých a zábavních pořadů, které by vychovávaly a vzdělávaly občany jako aktéry a obránce skutečné demokracie. Komerčním mediím by nebylo bráněno v existenci, pouze by nesměla šířit programy porušující platné zákony.

Je zřejmé, že toto řešení by vyžadovalo změnu ústavy a cesta k jeho uskutečnění by nebyla snadná. Ale poslední volby do krajských zastupitelstev a do senátu ukázaly, že občané – voliči již mají dost dosavadního režimu oligarchie několika korupčnických a klientelistických partají a že požadují jeho zásadní změnu. K tomu se nabízí cesta zavádění prvků přímé demokracie do dosavadní ústavy. Zejména institutu všeobecného referenda podle švýcarského vzoru a následně neprodlená příprava nové Občanské ústavy, kterou by schválil celý národ ve všeobecném referendu.

25.10.2012