Stydím se být Čechem

Po vítězství našich hokejistů v Naganu, Kvitové ve Wimbledonu a naposled tenistů v Davisově poháru 2012, se sportovní fanoušci a mládež masově hlásili s hrdostí k svému češství. To je sice chvályhodné, ale národní hrdost by si měla spíše zakládat na mnohem důležitějších vlastnostech a výkonech našeho národa. Na úrovni jeho výkonů v hospodářství, kultuře, včetně kultury společenského života, ve schopnosti bránit svojí vnitřní i vnější bezpečnost a na pozitivní, účinné a úspěšné účasti v globálních procesech.

V tomto směru však náš národ nemá příliš hrdou tradici. Lze připomenout selhání českého stavovského povstání před Bílou horou, pohodlné rakušanství české buržoasie, inteligence i sociálních demokratů za Habsburků, protektorátní Bienertovu vládu a kolaborantské organizace včetně zaměstnaneckých odborů, rabské podřizování se ČSR Sovětskému svazu po 2. světové válce, od Beneše až po Husáka, a příliš rychlou kapitulaci většiny národa po srpnu 1968. Dnes těchto nechvalných tradicích vrchovatě pokračuje česká politika pod „levými“ i „pravými“ vládami od Klause až po Nečase.

Servilitu vůči brežněvskému SSSR nyní plně nahradila servilita k USA. Schválili jsme a podíleli jsme se na „humanitárním“ bombardováním Srbska, protiprávním vyhlášení samostatnosti Kosova, vpádů USA do Iráku a Afghánistánu, podněcování, vyvolání a vyzbrojování protivládních povstání v Libyi a Sýrii. Stejně servilně následujeme USA i v proizraelské politice v Palestině, která velmocensky ignoruje rezoluci OSN z roku 1947 o vzniku dvou suverénních států na území mandátní Palestiny. Státu židovského a státu palestinského. Izrael, opojený svými dosavadními úspěchy ve válkách s arabskými sousedy, chce natrvalo ovládnout celou historickou Palestinu a vyhnat z ní zcela a natrvalo Palestince, kteří na ni mají stejné, přes 2000 roků staré, právo jako oni.

Ne všichni Židé, ale jejich militaristické, ultranacionalistické a rasistické vlády, sionistické a ortodoxně náboženské strany a skupiny vyvražďují, vyvlastňují a vyhánějí domorodé Araby z Palestiny již od počátku 20. století a jednají s nimi jako s méněcennou rasou. To říká i Američan židovského původu Norman Finkelstein, když mluví o genocidě, páchané Izraelci na Palestincích a o propagandistickém zneužívání holocaustu i bývalý izraelský premiér Ehud Olmert. Dnes vládnoucí skupina Izraelců se chová stejně jako němečtí nacisté. Vyhlašuje Židy za „Bohem vyvolený“ národ, který je nadřazen všem ostatním. Stejné argumenty jako Adolf Hitler, který odůvodňoval nárok panského německého národa a rasy na světovládu a životní prostor na základě krve a půdy, použil před hlasováním o uznání Palestiny v OSN  izraelský velvyslanec Ron Prosor. Prohlásil, že OSN nemůže zlomit 4000 let trvající pouto mezi lidem (= krví) Izraele a půdou Izraele. Jaksi přitom pozapomněl nebo nečetl židovský Starý zákon, kde se dočítáme, že stejně dlouho Palestinu obývají Palestinci – bibličtí Filištínští a navíc nepřetržitě (na rozdíl od židovského přerušení 2000 let trvajícím vyhnáním -  goletem).

Česká Nečasova „vzdorovláda“, se svým feudálním ministrem zahraničí, řiťolezecky papouškuje „his master´s voice“ vlády USA a jejího klienta Izraele. Naší republice tak před světem „šíje z ostudy kabát“. Jaký potom můžeme žádat od světa a zejména Evropy respekt, když se přiřazujeme k „banánovým“ satelitům USA jako Panama, Marshallovy ostrovy, Mikronesie, Nauru a Palau? Mohli bychom se pak divit, kdyby nás Evropa a svět neváhali znovu lehce odepsat v nějakém novém „Mnichově“ jako bezvýznamný nárůdek, za který jim přece nestojí prolévat krev jejich občanů?

1.12.2012