Zneužitá mládež

Všechny totalitní, fašizoidní a fundamentalistické režimy a politické strany se snaží využívat radikalismu nedospělých pro své nekalé až zvrhlé „dospělácké“ záměry a cíle.

Ve středo- a novověku v křesťanských církvích náborem mladých mužů do zfanatizovaných bojových i nebojových mnišských řádů, které deptaly, udávaly, soudily i vyvražďovaly nevěřící a kacíře i s jejich rodinami. Ve Svaté zemi i doma v Evropě. Islám nezůstával pozadu. Na vidinu přímé cesty do Sedmého nebe muslimů lákal „stařec z hor“ mladé muslimy. Psychicky je „zpracovával“ nejen ideologicky, ale také drogou – hašišem. Ostatní svět je nazval „hašašíny – assassini“. Jejich zákeřné a nemilosrdné vraždění všech, na které „stařec“ ukázal, vstoupilo do angličtiny jako  assassination = úkladná vražda nebo atentát. Stalinův paranoický bolševismus zfanatizoval sovětskou mládež tak, že udávala každého, přátele a rodinu nevyjímaje, komunistické Státní bezpečnosti (Čeka, NKVD, GPU, KGB). I Hitler úspěšně zfanatizoval především mládež. Nejen v povinné Hitlerjugend, ale i ve všech vzdělávacích institucích a školách, od základní Volksschule až po školy vysoké. V závěrečné fázi 2. Světové války fanaticky bojovali dvanáctiletí němečtí chlapci ve Volkssturmu. Japonští vysokoškoláci podobně nadšeně vstupovali do útvarů kamikadze. I v „našem“ Protektorátu Böhmen und Mähren vstupovala mládež houfně do Kuratoria a ve Slovenském štátě do ludácké mládeže. A naše Gottwaldova KSČ, poučená na sovětském Komsomolu, stejně úspěšně „nadchla“ většinu poválečné mladé generace pro budování a obranu socialismu. Že se jí to dařilo, svědčí jména Kohout. Kundera, Chramostová a mnoho podobných, kteří jsou dnes velkými antikomunisty.

Mládež, o které zde píši, nelze za její jednání vinit, ale musíme ji považovat za oběť zločinců a nepřátel lidského rodu, kteří ji pro své špinavé a zvrhlé zájmy neváhají zneužívat. Je pozoruhodné, že zákon všude přísně stíhá sexuální zneužívání dětí, ale jejich zneužívání pro politické a mocenské rejdy odsuzováno, neřku-li trestáno, vůbec není.

Žhavě dnešním příkladem je „hecování“ středoškolské a vysokoškolské mládeže k antikomunistickým demonstracím proti legitimním demokratickým výsledkům voleb do krajských zastupitelstev. Primárně je školní mládež systematicky klamána falšováním dějin. Nejen dějin éry komunistické vlády od r. 1945 až do r. 1989, ale i dějin od husitského lidového povstání až do dneška. Záměrně se mlčí o Jiráskovi i Masarykovi a oživuje se koncepce Pekařova a katolických historiků a spisovatelů. Nezralá mládež je „krmena“ zábavním škvárem všech typů podřadných a komerčně ziskových „kulturních produktů“ a vedena ke konzumnímu stylu života, vyžadujícímu minimum pracovního nasazení a maximum všech možných i nemožných „požitků“. A když se jí na to nedostává peněz a chce se od ní poctivá a soustavná práce, zneužívá se její nespokojenosti. Její falešní „přátelé a rádci“, jako např. pan učitel Martin Rasocha, ruče vše svedou na důsledky již 23 let mrtvého komunistického režimu a zneužívají vitalitu mládeže k svému politickému boji proti levici, která zcela legitimně a demokraticky zvítězila v posledních svobodných demokratických volbách. Kdyby měli odvahu, možná že by následovali i Pinocheta, který demokracii v Chile „zachránil“ vojenským pučem proti legitimní vládě a mnohaletou diktaturou.

Slušnému občanu, této darebáky dvacet let deptané země, nezbývá než přetrpět ještě dva roky vlády politických i lidských zrůd a smést je v demokratických volbách na hnojiště dějin. Ale v této zbývající době nesmí občané upadnout v nečinnost, ale jeden každý by se měl zapojit do existujících hnutí občanské opozice a vynutit si zásadní změny politického systému na principu široké účastí občanů na všech zásadních rozhodnutích vlády a všech územních orgánů.

5.12.2012