Nesmělá obrana demokracie

HN 7. srpna 2009 – Karel Hvížďala referuje o iniciativách novinářů EU a USA

Uvedené HN přinesly celostránkový esej známého českého novináře Karla Hvížďaly o postupujícím ohrožení demokracie. O likvidaci jedné z jejích základních podmínek, kterou je přístup občanů k úplným a pravdivým informacím. Hned v úvodu k tomu cituje německého filosofa Habermase a později v textu i další povolané autority americké. Téma není nové, ale již dříve důkladně diskutované. Poukázal bych třeba na knihu „Plíživý převrat“, profesorky na univerzitě v Cambridge  Noreen Hertzové (Dokořán, Praha 2003).

Hvížďala se zabývá hlavně problémem zanikání novin. Ne ledajakých, ale třeba dříve respektovaných a dnes zaniklých amerických Christian Science Monitor nebo potížemi ohrožených New York Times. Vyjmenovává i celou řadu již zaniklých amerických regionálních novin. Upozorňuje, že media se postupně zcela dostávají pod kontrolu šéfu byznysu, kteří tím získávají politický vliv a převahu nad profesionálními politiky a státními institucemi. Je dosti kuriózní, že Hvížďalova stať vyšla v HN, které jsou odnedávna zcela v moci českého magnáta Bakaly! Nebude mít pan šéfredaktor Šimůnek potíže?

Hvížďala dále referuje o aktivitách evropských a amerických novinářů, kterými by chtěli čelit této hrozící totalitě a postupující likvidaci demokracie. Sděluje nám, že 10. června t.r. byla v Hamburgu reprezentanty evropských novinářů zveřejněna Evropská charta svobody medií, která prezentuje 10 bodů, opatření a iniciativ, jejichž realizací by měl být nežádoucí vývoj v mediích zastaven.

1. bod
požaduje, aby svobodu medií zabezpečil stát. To je přirozeně požadavek naprosto základní, ale autoři zůstávají dlužní návod, jako to prakticky a účinně prosadit.

2. bod
proklamuje zákaz cenzury. Tím je myšlena cenzura ze strany státu, ale ta je i dnes ve všech vyspělých demokraciích legislativně zajištěna. Ale neříká, co si počít s cenzurou redakční! Proto mnohem významnější je 6. požadavek.

6. požadavek
je čirým idealismem když očekává, že privátní majitelé budou dbát o dodržování svobody medií. Tito magnáti si přece kupují media, vybírají si a platí jejich šéfredaktory a redakce na to, aby informovali čtenáře (diváky) a hlásali jim názory podle jejich „linie“. Aby s čtenáři manipulovali podle svých privátních zájmů. Moje osobní zkušenost je taková, že dnes je redakční cenzura pro nekonformní názory neproniknutelnější než oficiální cenzura za čsl. normalizačního socialismu!

Americkým protějškem iniciativy evropských novinářů je Mediální Marshallův plán.

Ten nabízí pět řešení:

1. Mecenášské,
které spoléhá na osvícenost některých mravně a politicky uvědomělých magnátů.

2. Veřejnoprávními novinami.
Předpokládá vytvoření Fondu, který by byl financován abonenty formou stálých poplatků (jako naše veřejnoprávní TV a rozhlas).

3. Hospodářsko-politické,
které by řešilo financování ohrožených vybraných medií z poplatků od uživatelů internetu a kabelových sítí.

4. Civilně společenské.
Novináři by nabízeli témata na internetu a čtenáři by oznámili svůj zájem. Pokud by byl zájem dostatečný, novinář by téma zpracoval, přes internet publikoval a zájemcům prodal.(Toto řešení já považuji za čirou fantazii!).

5.  Politicko-vzdělávací.
Media by financovali by je ze svých rozpočtů společně: stát, církve, university a školy. Tato media by byla neziskovými institucemi a neplatila by daně.

Řešení, nabízená novináři, jsou projevem jejich myšlení v duchu  mírného pokroku v mezích zákona! Obrazně řečeno: Ctěné novinářstvo si s nejvyšší uctivostí  pokorně dovoluje požádat Jeho Veličenstvo c. a k. Františka Josefa I. o milostivé vyslyšení jeho ponížené supliky.

Všechny body a řešení jsou polovičaté, bez vytýčení cest a prostředků k jejich politickému prosazení, nebo zjevně idealistické, neřku-li utopistické.

Již od roku 2003 se zabývám tímto problémem a publikuji své názory na jeho řešení. Napsal jsem esej „Demokracie potřebuje čtvrtý pilíř“ a marně jej nabízel velkým českým novinám. Pro zmíněnou redakční cenzuru byl asi příliš nekonformní. Publikoval jsem jej proto na svých webových stránkách (archiv politika r.2004).

Tam jsem vyslovil názor, že dosavadní tzv. pilíře demokracie: moci vládní, zákonodárná a soudní, koncipované „otci“ demokracie v 18. století, jsou v dnešním světě nedostatečné.

Moc medií (šestá velmoc) je dnes tak veliká, že její ovládnutí privátními osobami ohrožuje zásadním způsobem demokracii a hrozí její faktickou totální likvidací. Občanům chystá osud  poslušného stáda bez vlastní vůle, ovládaného ekonomickou oligarchií.

Proto považuji za nutné, aby v  ústavách všech demokratických států byla kodifikována zcela nezávislá moc informační, rovná mocím ostatním!

Tato moc by měla mít vlastní kapitolu ve státním rozpočtu. Financovala by veřejnoprávní media všeho druhu na úrovni celostátní i regionální. Jmenovala by jejich ředitele a šéfredaktory a dohlížela na jejich objektivitu, nezávislost a kvalitu na jejich informační, vzdělávací a kulturní práce. Tato media by byla také povinna bez cenzury publikovat názory občanů, o jejichž publikování požádají.

15. srpna 2009