Idiotismus epigonů neoliberální ideologie

Není to přeřeknutí. To neoliberální žvanění, praxí nepopiratelně mnohokrát popřené, není ani pokusem o teorii jako hypotézu, s nadějí na alespoň přibližnou platnost, ale právě jen cynickou ideologií nepatrné vrstvy miliardářů, sloužící jejich bezohlednému finančnímu panství nad lidstvem.

Naše Nečasova-Kalouskova vláda ekonomických „machrů“ (fyzik-chemik) ve službách velkokapitálu, snaživě vrtá další díry do lodi naší tonoucí ekonomiky. Podobně jako středověcí ranhojiči ordinují naší choré ekonomice další a další pouštění žilou, až do jejího úplného vykrvácení a smrti.

Ačkoli tito machři zbožňují posvátnou krávu trvalého růstu HDP, dělají vesměs „reformy“, které musí vést a vedou jedině k úbytím národní ekonomiky, k nezdravé orientaci HDP a jeho „růstu“, trvale v okolí kladné nebo záporné nuly. V této situaci samozřejmě nejsou schopni vybrat dostatek daní a sociálního pojistného, aby z nich pokryly alespoň ty nejnutnější veřejné výdaje.

Zmrazování příjmů řadových zaměstnanců, blokování valorizace důchodů, zvyšování DPH a ostatních plošných daní, neustálé zvyšování cen nutných služeb a poplatků a základních životních potřeb, má za následek pokles spotřeby a spotřebitelských investic. To vše snižuje poptávku po zboží a službách jak u velkovýrobců a velkoobchodníků, tak u podniků živnostenských. Následkem je další pokles výběru daní a sociálního pojistného, rostoucí nezaměstnanost a další zatěžování veřejných rozpočtů mandatorními výdaji. Tato „ekonomika“ zmíněných rozpočtových sebevrahů se pak netočí jen na místě v kruhu, ale zavrtává se po sestupné šroubovici hlouběji a hlouběji. Aby se páni „reformátoři“ vyvinili, blekotají výmluvy o světové hospodářské krizi a o zadlužení státu předchozími vládami sociálních demokratů. Nějak při tom zapomínají, že zadlužení zahrnuje i veřejné rozpočty, při jejichž zadlužování se významně činily kraje a města pod vládou jejich stran (Bémova ODS v Praze apod.).

Zásadně odmítají vyšší (progresivní) zdaňování příjmů bohatých a nejbohatších společenských vrstev (třídy kapitalistů) a argumentují, že tím by podlomili osobní podnikavost a soutěživost, která je základem úspěšnosti kapitalistického ekonomického a společenského systému. Že jedině akumulace finančních prostředků (kapitálu) a jejich koncentrace, je podmínkou nových investic do dalšího růstu produkce a společenského bohatství. Praxe však jednoznačně prokazuje, že právě v době ekonomických recesí, a z  nich plynoucích nejistot návratnosti, jsou investice blokovány a omezovány a tím se krize prohlubuje a fixuje.

Již jsem se zmínil o nezdravé orientaci tvorby HDP, ve které neoliberálové zdůrazňují a podporují složku služeb. A to je také jeden z významných „zakopaných psů“ jejich koncepcí. Ukážu to na právě projednávané novele zákona o reklamních billboardech u silnic. Ochránci billboardů zdůrazňovali jejich významný příspěvek ke tvorbě HDP, k zaměstnanosti stovek, možná tisíců lidí a významné příjmy státu z toho vyplývajících daní. Tato argumentace se vlastně týká veškeré reklamy, sumárně přispívající do HDP ročně asi 15 mld. Kč. Jaká je však holá pravda? Celá reklama je hlavně výnosný byznys, jehož výnos teče opět jen jako zisk do kapes pánů podnikatelů. Zcela zbytečné náklady na přehnanou reklamu vstupují do nákladů všech produktů (daňově odpočitatelných), které zvyšují jejich tržní cenu. To, co výrobci ušetří na nízkých mzdách svých zaměstnanců, utratí za zbytečnou reklamu. Peníze, které by ve mzdách znamenaly vyšší kupní sílu zaměstnanců a jejich spotřebu, odtečou do kapes podnikatelů, kteří je vynaloží na své investice v zahraničních daňových rájích nebo na náročné koníčky někde v zahraničí, případně je thesaurují ve spekulativních nákupech šíleně předražených módních uměleckých děl.

Naši vládní ekonomičtí geniové by se měli rozhlédnout po nejbližším i vzdálenějším zahraničí, jak se vládnutí může dělat lépe. Robert Fico na Slovensku nebo Francoise Hollande ve Francii vyhráli své volby proto, že hledají finanční rovnováhu svých rozpočtů také ve zvyšování jejich příjmů. Nikoli však jen plošným zatěžováním malopříjmových skupin, ale hlavně progresivním zdaňováním skupin vysokopříjmových. Progresivním zdaňováním všech příjmů korporátních a fyzických osob, zdaňováním přepychové spotřeby atd. Vyšší rozpočtové příjmy chtějí investovat do veřejných výdajů, které budou směřovat do efektivního a zdravého růstu národní ekonomiky. Nejen do růstu příjmů velkokapitálu, ale do růstu příjmů a blahobytu všech občanů. To je osvědčený a známý ekonomický model keynesiánský, modifikovaný pro dnešní stav světového řádu, ekonomiky a technologické vyspělosti světa.

7.5.2012