Vyžeňme ze sněmovny darebáky a hlupáky a zvolme do ní poctivé a schopné služebníky státu

IV. část seriálu k volbám do sněmovny 25.X.2013

Ale nejprve si ale vyložme, co pod pojmem stát máme rozumět! Stát nejsou jeho instituce, ústavní: parlament, president a vláda, soudy všech stupňů, územní zastupitelstva, hejtmani a starostové, ani jejich odborný administrativní aparát.

Stát jsme všichni my občané a instituce námi pověřené k tomu, aby stát spravovaly s nejvyšší odbornou péčí, vždy poctivě a s maximální hospodárností a efektivitou.

Jen za takovou péči mohou být ústavní činitelé a státní úředníci placeni a odměňováni z daní, které my občané chceme v nejobecnějším zájmu státu, tj. v našem zájmu, dobrovolně odevzdávat do veřejných rozpočtů státu, krajů a obcí. A když se tito služebníci státu zpronevěří tomuto úkolu nebo se projeví jako neschopní chod státu k užitku všech řídit, pak musí být vůlí lidu odvolatelní a případně vydáni soudům k potrestání. V prvém případě za úmyslnou trestnou  činnost, v druhém případě za trestné jednání nedbalostí.

Bohužel naše Ústava, narychlo „ušitá“ po klausovsko-mečiárovském protiústavním rozbití Československa a na Klausovo přání kopírující ty nejhorší pasáže z ústavy I. ČSR, dala volný prostor vládě prospěchářských a korupčnických kartelových partají a partajemi prolezlé státní byrokracie. A na této ústavě praktikovaná „pluralitní“ parlamentní „demokracie“ nás dovedla tam, kde jsme.

Lid má takovou vládu, jakou si zasluhuje!

Náš podlehl po Listopadu 1989 nejprve nekritickému nadšení pro ideje romantického bohéma Václava Havla a potom neoliberálním lžím pragmatického zloducha Klause, který Havla rychle odstavil od moci.

Tuto situaci pochopil již v roce 1992 tehdejší miláček národa, písničkář a básník Karel Kryl, který proti ní v řadě článků varoval. Jeho článkům byla politicky řízenou redakční cenzurou odepřena publikace a Kryl byl medii štván, podobně jako Karel Čapek za 2. republiky, vyhnán zpět do německého exilu a rychle uštván k předčasné smrti. Je příznačné, že soubor těchto článků mohl knižně vyjít až v roce 2012 v knize Země Lhostejnost v nakladatelství Torch, ze které zde uvedu typickou ukázku z článku Země Lhostejnost z první poloviny roku 1992.

Cituji: Na jedné z hromad na mém stole leží citát řeckého filozofa, který žil z pátého na čtvrté století před Kristem. Platon se jmenoval.

„Ti, kteří se považují za příliš chytré na to, aby se politicky angažovali, budou potrestáni tím, že jim budou vládnout lidé, kteří jsou hlou­pější než oni.“

V jedné prognostické knize jsem pochvalně obviněn – ano, i to je možné – pochvalně obviněn z celoživotní ctnosti neposlušnosti. Jsem opravdu občansky neposlušný? Jsa spořádaným daňovým poplatníkem, majitelem nemovitosti a v posled­ní době i částí rodiny – základu to státu, pova­žuji se za člověka spořádaného. Dokonce i voleb jsem se zúčastnil: poprvé ve svém životě. Mám na to stvrzenku v pase státu, který už neexis­tuje, v pase se lvem, vatrou a hvězdou, v pase československo-socialistickém. Jsem občansky neposlušným, vyžaduji-li, aby vláda vládla, sou­dy soudily a hospodáři hospodařili? Aby zloději nekradli, a kradou-li, mašírovali po odsouzení do vězení? Jsem opravdu občansky neposlušný, odmítám-li legální či legalizované rozkrádání, bráním-li se čachrům a politickému hašteření? Není to právě občanská povinnost, kontrolovat svého zvolence? A že není mou povinností chválit představenstvo (prezidenta včetně) za to, že plní svou povinnost? Proto to přece dělá. A nekoná-li svou povinnost, jsem občansky poslušný jedině tehdy, jestliže kritizuji, reaguji, bouřím se. Konec citátu

Myslím, že nastal čas a byla nám dána příležitost, zachovat se jako Krylem vyzývaní nelhostejní občané a pokusit se zvolit si (i v rámci špatné ústavy) takovou sněmovnu námi volených zástupců, ze které bychom vyhnali všechny známé „vypráskané“ prospěcháře, lháře a korupčníky. Třeba tak, že budete na kandidátkách „svých“ stran křížkovat nové tváře za nimi. A ty nově zvolené abychom potom průběžně kontrolovali a svými neúnavnými masovými občanskými akcemi a protesty jim připomínali jejich sliby a předkládali přání většiny lidu.

2.10.2013