S Lehárem o užitečných idiotech

Pražské jaro 2012 nešlo ve stopách arabských Jar a brzy odešlo do ztracena. Tento vývoj jsem, se znalostí české mentality, reflektoval a předvídal již v mých blozích. 21.6.2012 to byl Vrátí se česká „ulice“opět k pivu? a 27.9.2012 Čecháčkové, mají vás tam, kde vás chtějí mít.

Nerezignoval jsem a mnoha různými iniciativami (nejen na blogu.idnes) se dále snažím o kultivaci a sjednocování existujících hnutí občanské opozice. Ale musím přiznat, že bez pozitivních výsledků. Narážím buď na celkovou občanskou umdlenost, na pohodlnou intelektuálskou pózu odporu ke špinavé politice nebo, v nejlepším případě, na pestrý „guláš“ romantických představ o porážce dnešního režimu metodami nepolitické politiky, kterou neúspěšně hlásal a praktikoval již Václav Havel a jeho kamarádi.

Vždy jsem intenzivně četl s polyhistorickým zájmem o vše cenné ze světové literatury a tisku. Nyní v tom pokračuji, jako důchodce mající více času, zejména v publicistice, literatuře faktu i široce odborné. Také jsem nejednou řadu starších i nejstarších autorů připomínal a citoval ve svých blozích (Aristotelés, Swift, Rousseau).

V poslední době mne zaujal autobiografický příběh našeho světově známého jaderného fyzika RNDr.Františka Lehara, DrSc. – O zlaté kleci a jiné vzpomínky – jehož přečtení vřele všem doporučuji. Autor pracoval ve Společném ústavu jaderné fyziky a ruské Dubně u Moskvy, ale po okupaci Československa v roce 1968 emigroval do Francie, kde potom v Centre National de la Recherche Scientifique v Saclay u Paříže dále pracoval v jaderném výzkumu.

Jeho knihy si cením proto, že autor (můj vrstevník) dokonale poznal sovětský režim i celý nekomunistický svět od Japonska na západ až po USA a pravdivě je popsal s vědeckou objektivitou. Nepropadl při tom primitivnímu antikomunismu, ale s porozuměním pro osud národů stalinistického SSSR líčí pravdivě nejen jejich těžký život, ale i nepopiratelné úspěchy sovětského průmyslu a vědy, kterých dosáhli navzdor tuposti a zločinnosti režimu. Často se zamýšlí nad nepochopitelností postojů sovětské i mezinárodní levicové a komunistické inteligence, která i přes své pronásledování a žalářování stalinským režimem (Tupolev, Koroljov, náš Kolda aj.) příliš dlouho věřila v komunistické ideály i Stalina a pro režim usilovně pracovala až do sklonku Brežněvovy éry. Lehar tyto lidi považuje za vyznavače komunistického náboženství, které zatemnilo jejich schopnost racionálního kritického úsudku a které sám „veliký“ Lenin považoval za užitečné idioty.

Až potud s Leharem plně souhlasím, ale bohužel musím konstatovat, že i on, aniž si to uvědomuje, nekriticky sám vyznává a slouží náboženství buržoasní demokracie a neoliberálního kapitalismu. Lehar, jako mnozí jiní naši přírodovědci, zdůrazňuje svůj odpor k povinnému studiu marxismu na vysokých školách a při vědeckých aspiranturách, a považuje společenskovědní vzdělání pro specializované přírodovědce za zbytečné. Důsledkem toho je, že tito specialisté jsou přístupní jednostranné ideologické indoktrinaci a nejsou schopni se orientovat ve společenských procesech, nepodléhajícím exaktním zákonitostem, ale které jsou plně náhodné a závislé na subjektivních náladách a postojích lidské masy, podléhající náhodným vlivům a změnám přírodního i společenského prostředí. Proto i Lehar zjednodušeně rozeznává a dává do protikladu diktaturu a komunismusdemokracii a kapitalisme a  mezi takto zjednodušené pojmy dosazuje rovnítko:

komunismus = diktatura, kapitalismus = demokracie

A to je naprosto zjednodušující tvrzení, které volá po kritickém rozboru (podle Poppera není možno je falzifikovat). Všechny pojmy je nutno podrobněji definovat. Jaký komunismus? Jaký kapitalismus? Jaká demokracie?

Marx si komunismus představoval jako spravedlivý společenský řád, jehož cílem je dobro pro všechny lidské jedince bez rozdílu. Protože věděl, že vládnoucí třída se nevzdá svých výsad po dobrém, vyzýval mezinárodní proletariát k organizovanému boji proti ní. Násilnou krvavou formu třídního boje zahájila francouzská buržoasie při potlačování Pařížské komuny, když v roce 1871 bylo nemilosrdně a bez soudu bylo popraveno 147 komunardů, zajatých a odzbrojených bojovníků z pařížského lidu. Stejně krvavě si počínala anglická buržoasie, která v 19. století rozbíjení strojů nemilosrdně vykořisťovanými dělníky trestala smrtí oběšením a jiná provinění proti zákonům vládnoucí buržoasie trestala deportací celých rodin do australských vyhlazovacích táborů. Ještě na počátku 20. století v USA nevybíravým způsobem krvavě potlačovala stávky a k zastrašení dělníků ve fingovaném procesu odsoudila k smrti italské imigranty Sacca a Vanzettiho, falešně obviněné z vraždy.

Bolševický leninsko-stalinský komunismus měl s Marxovým jen společný název a byl fakticky diktaturou bolševické byrokratické vládnoucí vrstvy, která ovládala všechny typy moci a měla monopol na všechna media a vzdělávací instituce.

Kapitalismus, jako tržní ekonomický systém podle zásad definovaných Adamem Smithem, byl zřejmě systémem s potenciálem maximální společenské produktivity. Po drsném období prvotní akumulace kapitálu a tzv. manchesterského kapitalismu a po profesionálním zorganizování dělnictva a drobného rolnictva, nabyl formy nenásilné koexistence a politického boje mezi společenskými třídami. Dnes, po porážce sovětského komunismu, se světovou diktaturou staly nadnárodní kapitálové skupiny, které svojí finanční mocí plně ovládají všechny instituce „parlamentní demokracie“ a mají monopol na všechna informační media a vzdělávání. Na rozdíl od komunistů, kteří se opírali o masovou poslušnost členů strany, si vládnoucí kapitál dnes vystačí s ministranami bez členstva, jen s hrstkou placený profesionálních „politiků“ a pro lid provozovaným divadélkem střídání vlád  politických stran, které jsou v podstatě všechny stejné a liší se jen divadelní rétorikou.

Pro mne smutným faktem a tragickou skutečností pro celou naši společnost je politická nevzdělanost a intelektuálská namyšlenost naší inteligence a celé naší tzv. střední třídy, která jako spolek užitečných idiotů, vládnoucí bandě, dosud v čele s neomylným buditelem českého národního kapitalismu Václavem Klausem, trpí a umožňuje její kompradorské rejdy.

9.1.2013