Čehonové budou volit starého Procházku

Pro čtenáře mladší a méně historicky a literárně erudované vysvětlím, kdo jsou Čehonové. Je to poddruh Čechů, kteří za časů císaře pána, blahé paměti Franz Josefa – starého Procházky byli jeho věrnými poddanými ve smyslu císařské hymny: … „Čeho nabyl občan pilný, toho vojín zbraní zastávej“. A tito Čehonové, od „inteligence“ typu poručíka Duba, přes hospodské typy pánů Broučků (Svatopluk Čech – Výlety pana Broučka) až po „R-U vlasteneckou“ mládež typu jednoročního dobrovolníka kadeta Bieglera (Jaroslav Hašek – Švejk) milovali svého stařičkého a „dobrotivého“ císaře. Toho, který Čechy neměl rád a odmítal se nechat korunovat českým králem a jehož čeština se pyšnila výroky jako: „To mne čéší, že jste Těši“. Za jehož dobrotivé vlády tajná policie dusila české vlastence i dělný lid perzekucí, jako byl proces s Omladinou. Která svojí moc zakládala na feudální aristokracii, zejména církevní a hnala českou mládež do ztracených imperiálních válek od Magenty, Solferina a Hradce Králové, až po jatka I. světové.

O návratu těchto dob dnešní Čehonové nostalgicky sní. Valná část umělecké a humanitní inteligence, nezralé mládeže a hospodských mužů z lidu. Ti vyzdvihli svého vytouženého lidového a „morálního“ knížete do druhého kola prezidentské volby. Myslí si kdoví jak nejsou chytří a neuvědomují si, že jsou jen davem (David Riesman – Osamělý dav – Kalich 2007) manipulovaným marketingovými metodami. Však také toto divadélko stálo „mravní integritu“ Karla Schwarzenberga v prvním kole voleb pakatel – 20 mil. Kč.

Marketingoví experti pro něho vymysleli tvář aristokrata z rodu jednajícího vždy v duchu noblesse oblige šlechtictví zavazuje, oddané služby panovníkovi, státu a poddanému lidu.  Jak náš knížepán státu a lidu slouží, můžeme konfrontovat s vlastní zkušeností. Můžeme začít s restitucemi majetku a jeho „čistými“ podnikatelskými aktivitami. Restituce krumlovsko-hlubocké části schwarzenberského majetku byla a dosud je právně sporná. Docílil jí jednak svými politickými i „podnikatelskými“ konexemi, ale zvláště korupcí! Sám přiznal r. 2010, v rozhovoru pro Mladou frontu DNES, že na počátku 90. let přijal nabídku úředníka urychlit vyřízení restitucí za příslib protislužby. Řekl: „Nebyla to žádná suma. Nebyly to peníze. Bylo to něco jiného, jakási protislužba, kterou po mně ten úředník tehdy chtěl a kterou jsem pro něj měl udělat. Byla to výjimečná situace. Celý případ byl již při svém zveřejnění promlčený. Takže podle našeho „morálně čistého“ Schwarzenberga protislužba není korupcí! Pěkně pružná morálka!

Také ve svém podnikání několikrát provedl nezákonné a neprůhledné transakce. V roce 2002 obešel nařízení pro ochranu před kontaminací plísní, která zachvátila chovy ryb. Nebylo dovoleno prodávat ryby, dokud neprojdou laboratorními testy. Proto náš kníže prodal ryby za miliony korun účelově zřízené firmě svého správce, na kterou se už zákaz nevztahoval! (Pane Kalousku, není to trestné obcházení zákona?).

Roku 2003 získal od státu dotace na opravy svých rybníků po povodni roku 2002. V září dostal 2,7 milionu korun na Kroupovský rybník a o dva měsíce později 1,8 milionu korun na obnovu rybníka Zdír. Když u Kroupovského rybníku nedodržel o 6 měsíců termín kolaudace, ministerstvo financí kamaráda Kalouska mu prominulo vrácení dotace.

A nyní k jeho lidumilnosti v jeho politických funkcích. S kamarádem, známým politickým „živnostníkem“ a přebíhačem Kalouskem, založili prospěchářskou stranu (Ludwig Mises – die Interessenpartei) TOP 09 a vstoupili s ní do korupčnické a protilidové koaliční Nečasovy vlády. Tu udržuji při životě proti vůli většiny národa a spolutvoří a prosazují protinárodní zákony: zvyšování nepřímých daní, krácení starobních důchodů, zpoplatňování „bezplatného“  zdravotnictví, o církevních restitucích. Naproti tomu podporují nečinnost v legislativě proti korupci, v přijetí zákona o státní službě nebo v zavedení progresivní daně z příjmu a z přepychu. Nehoráznou restituci církevního majetku zdůvodňují ochranou posvátného soukromého vlastnictví. Při tom zamlčují, jak církev katolická svého (navíc sporného) majetku nabyla. Po celou českou historii, a zvláště za katolické protireformace, to bylo feudálním vykořisťováním poddaného lidu a dary světských feudálů, kteří si dary církvi kupovali boží odpustky za své zločiny a odměňovali jimi církevní hierarchii za politickou podporu. U Schwarzenberga, feudála z rodu, který nabyl majetku stejným způsobem je přirozené, že církevní restituce schvaluje.

Když nyní varuji voliče před naivními představami o přednostech pana knížete pro výkon nejvyšší funkce v České republice vyplývá z toho, že preferuji Miloše Zemana, který také není čistou holubičkou bez poskvrny. To je pravda, se kterou musím souhlasit. Přesto budu hlasovat pro něho. Je to kandidát, který se neodvolává na svojí křišťálově čistou duši a svědomí, ale který se odvolává na své časem prověřené názory a činy, který byl nejlepším a nejužitečnějším premiérem od vzniku ČR a který nabízí nejlepší vizí jejího budoucího rozvoje. Vím, že na sliby se nedá spoléhat. Ve volbách do sněmovny v r. 2010 jsem se spolehl na sliby Věcí veřejných, které mi osobně dali Radek John i Karolina Peake, protože jsem neměl na výběr. Neprohlédl jsem, že jde o ty nejnestydatější lháře. Miloše Zemana mám alespoň „přečteného“ z minulosti (počítám již od jeho slavného článku Prognostika a přestavba v roce 1989) a z jeho politické činnosti až do dneška a proto dám svůj hlas jemu.

14.1.2013