Jakého potřebujeme presidenta

Minulý čtvrtek 17.1.2013 večer, uvedla ČT1 pořad Prezidentský duel. Utkali se v něm kandidáti pro druhé kolo voleb do tohoto úřadu, pánové Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Není třeba je představovat, jsou to pánové občanům a voličům dobře známí.

Oba kandidáti využívají ve své předvolební kampani „moderního“ marketingu, který, podobně jako v prodeji spotřebních produktů, využívá praktiky psychologického ovlivňování lidí rafinovanou lží a desinformací k tomu, aby se, ať jako spotřebitelé, nebo jako voliči, chovali iracionálně ke své škodě. Není to taktika laciná, oba na ni vynakládají miliony. Bohatý kníže Schwarzenberg kolem 20 mil. Kč, chudý expremiér Zeman asi polovinu toho. Výdajům je přiměřený i efekt, takže v tom má kníže nad pouhým měšťanem navrch.

Podle dohody kandidátů se v duelu zdrželi vzájemných útoků, využívajících osobních a nedokázaných prohřešků proti obecné mravnosti, a za moderování Václava Moravce měli voličům sdělit, jak by chtěli funkci presidenta vykonávat jak věrnou službu vlasti a jejího lidu.

Kníže, zřejmě podle scénáře, připraveného marketingovými machry, vsadil na obraz dobrotivého „otce vlasti“, vlídného k poddanému lidu, křesťansky mravného a s vybraným chováním vysokého aristokrata v duchu noblesse oblige – šlechtictví zavazuje, tak trochu jako blahé paměti císař pán Franz Josef I.

Miloš Zeman se jako vždy držel v debatě svého stylu přesvědčování racionálními názory, podporovaného oblíbenými bonmoty.

Kníže, který je dnes spoluodpovědný za protilidovou a korupční politiku nelegitimní Nečasovy vlády jako její první místopředseda, najednou bez uzardění slibuje, že na svou minulost rázem zapomene a stane se oním „otcem vlasti“, nadstranickým, morálně pevným garantem práva a ochráncem blahobytu všeho lidu této země. Jak se mu to bude dařit, když se, jak říkal, nebude „vměšovat“ do práce vlády, ani parlamentu, nám nesdělil. Asi politiky ozáří svým majestátem (jako novodobý Kristus) a oni se ze Šavlů změní v Pavly.

Miloš Zeman, který má za sebou minulost odvážného rebela proti „reálnému“ socialismu a nejúspěšnějšího premiéra polistopadové České republiky, se předvedl jako člověk a politik konsistentních názorů. Nechce, jak řekl, být ozdobným fíkusem, zdobícím tiše v koutku politické kolbiště vládychtivých, zkorumpovaných a ziskuchtivých partají, ale chtěl by v plné míře využít všech možností, které mu poskytuje (byť špatná) Ústava k tomu, aby všechny ústavní moci a státní správa vykonávaly své povinnosti nejen podle její kusé litery, ale především v jejím duchu.

Zatímco president typu Schwarzenbergova bude podřimovat v komnatách Pražského hradu nebo svých četných panských sídel, klást věnce a přednášet příležitostné moralizující proslovy (což mu příliš nejde) a konat nákladná reprezentativní turné po všech kontinentech, chce Zeman maximálně využívat svého práva účasti a přednosti na jednáních parlamentu a vlády k tomu, aby ovlivňoval jejich záměry již v zárodku ve prospěch blahobytu republiky a všeho jejího lidu.

Ponechávám na rozhodnutí čtenářů, jakého presidenta naše republika více potřebuje. Zda reprezentativního nečinného mocnáře nebo aktivního politika, který může a chce aktivně ovlivňovat osudy této země. Jsem jako vždy optimistou a proto doufám, že se rozhodnou racionálně. V opačném případě, když podlehnou opiu marketingu, mohu jim jen škodolibě popřát, že co si nadrobí, budou také muset dalších pět let konzumovat s následnou žaludeční nevolností.

19.1.2013