Globální parazitní společenský řád

Tvrdím, že postupující kolaps dnešního neoliberálního kapitalismu (s politickým systémem „demokratické“ světovlády buržoasie) má jediný, základní a určující původ. A tím je rozpor mezi společenskou produkcí a jejím soukromým rozdělováním. Ten se určujícím (a destruktivním) způsobem uplatňuje v příkře nerovnoměrném rozdělování společenského produktu mezi subjekty hlavních produkčních faktorů: kapitálu (+půdy, kterou si kapitál také přisvojuje) a práce (tj. zaměstnanců, „prodávajících“ svojí pracovní sílu).

Rozdělování bylo v třídních společnostech nespravedlivé i před kapitalismem, vždy ve prospěch panující společenské třídy. V období feudalismu byl obrovsky nesouměřitelný rozdíl mezi vlastníky půdy a nevolnými zemědělci (+ drobnými řemeslníky, obchodníky a nečetnými „svobodnými“ povoláními) ještě doprovázen osobní nesvobodou těch druhých.

V éře kapitalismu vládnoucí buržoasie vytvořila svojí třídní ideologii, kterou mocensky vtělila do stejně třídních zákonů a které vydává za oprávněnou kodifikaci přirozených(!) principů fungování lidské společnosti. Zrušila sice poddanství a uzákonila všeobecnou osobní svobodu a politický systém „pluralitní“ demokracie. Uplatňování zákonů však praktikuje podle svých třídních zájmů. Ale systém nesouměřitelného rozdělování společenského produktu naproti tomu zachovala a dokonce jej dále stupňuje o celé řády.

Největší část společenského produktu si přisvojují kapitalisté, kteří pro osobní spotřebu mohou vynaložit jen jeho zlomek. Jeho většinu proto musí použít buď na další investice, nebo jej tezaurovat (do „pokladů“ peněz, zlata a drahokamů nebo do předražených uměleckých děl, unikátů a nejpřepychovějších předmětů). Menší část produktu obdrží zaměstnanci, kterým většinou stačí jen na nutné nebo nejnutnější životní potřeby.

Jestliže tím není rozhodující část produktu investována nebo spotřebována, dochází k relativní nadprodukci, která nemůže pokračovat trvale. Produkční kapacity a pracovní síla jsou nevyužité, produkci je nutno omezovat, až zastavovat. Zaměstnanci jsou hromadně propouštěni a roste procento nezaměstnaných, odkázaných na sociální pomoc státu. Státní rozpočet je tím trvale přečerpáván a roste zadluženost státu u soukromých bank, zvyšovaná ještě placením úroků z dluhu.

Nastíněné schéma je zjednodušené, protože nejen sami kapitalisté jsou honorování nesrovnatelně více než průměr populace. Třída kapitalistů si vydržuje vrstvu nadprůměrně placené části střední třídy, která jim za plat zajišťuje chod jejich podniků, správu majetku a stará se o jejich zábavu. Tato vyšší střední vrstva se rovněž podílí na uvedené nerovnováze produkce a spotřeby. Již od minulého století řeší kapitalismus trvalou nadprodukci spotřebních statků rozšiřováním a zvyšováním spotřeby v oblasti služeb. V podnikové sféře masivními výdaji na reklamu a nejrůznější komerční služby (poradenství, dealerství, služby právní, bezpečnostní, IT atd.). Ve sféře spotřební provokováním, rozšiřováním a maximalizací konzumu, zejména v tzv. šoubyznysu všeho druhu, včetně profesionálního sportu, ale i seriózní kulturní produkce. Pro větší atraktivitu zábavy vytváří kult hvězd, kterým vyplácí vysoké odměny, rovněž naprosto nesouměřitelné s průměrem populace. Celá plejáda této „vyšší střední třídy“, spolu s kapitalisty nevytváří žádný životně nutný společenský produkt, ale žije z jeho části, přerozdělované ve formě peněz. Na rozdíl od kapitalistů a jejich kapitálu se tedy vůbec nepodílí na tvorbě užitečného produktu, ale jenom na něm parazituje. Ceny na tomto uměle hypertrofovaném trhu jsou marketingovými technikami a spolčeními (mafiemi) jeho aktérů (prodejců, producentů, zkorumpovaných „znalců“ a „kritiků“) zvyšovány uměle vyprovokovanou poptávkou a jejich údajnou „vzácností“. Aktéři ve všech branžích a na všech stupních tohoto trhu, ve všech „kšeftech“ inkasují provize, marže nebo (iluzorní) jimi „přidanou hodnotu“.

Za příklad může sloužit informace o pořadu ATLET ROKU v České televizi, financovaném pojišťovnou VZP, která se týká honorářů účinkujících. O tom co stál pronájem sálu, elektřina, catering, šatny, projekce, tisk pozvánek, kulisáci, scéna, přepravní společnosti, doprava (luxusní BMW, AUDI….) nemluvě. Celkem stál celý ten špás cca 38 milionů Kč!

  •   Moderátoři       Aleš Háma, Monika Absolonová, každý  85.000 Kč
  •   Sportovci          poslední až první                                        200.000 až 1,500.000 Kč
  •   Karel Gott         jedna píseň a básnička – 6 minut             300.000 Kč
  •   Umělci další      všichni na osobu                                        80.000 Kč
  •   Zahraniční host                                                                    525.000 Kč

Dnešní kapitalistický systém maximalizace soukromého zisku dospěl do stadia, kdy lidské populaci přímo škodí, zejména devastováním prostředí, které ji poskytuje existenční podmínky. Při zachování tohoto systému by vývoj lidstva spěl ke koncům, které jsem uvedl výše. Má-li si člověk – druh homo sapiens – uchovat podmínky pro další a kvalitnější existenci, musí nezbytně přejít ke světovému společenskému systému, který racionálně a plánovitě bude schopen usměrňovat čerpání přírodních zdrojů, populační vývoj a optimalizovat společenskou produkci a spotřebu. To nemá znamenat komunistickou rovnost v chudobě, ale řád, který bude při rozdělování společenského produktu na zisk a mzdu spravedlivě oceňovat podíly jednotlivců na jeho tvorbě. A současně pro méně schopné a handicapované bude vytvářet společenské zdroje, aby i jim mohl zabezpečit důstojnou existenci. Jen tak je možné omezit na jedné straně škodlivý konzumní život bohatých a na straně druhé nedůstojnou chudobu nezaviněně méně schopných, zestárlých a zdravotně postižených jedinců.

Extrémně egoistické přivlastňování plodů práce celé lidské populace a přírodních zdrojů privilegovanou elitou je možno a nutno výrazně omezit racionálním a tudíž spravedlivými ekonomickými nástroji. Zejména: vysokým zdaněním neoprávněných zisků a příjmů vlastníků kapitálu a jimi najímané a s nimi kolaborující vrstvy inteligence. Regulační nástroje, především ekonomické, by měly být stanovené legislativou, usilující o nejefektivnější fungování výkonného, společensky solidárního a přírodu šetřícího trvale udržitelného společenského řádu.

Takovými nástroji by mělo být zejména:

  • kontinuálně silně progresivní zdanění souhrnných osobních příjmů, stejně progresivní zdanění přepychové spotřeby, poškozování životního prostředí a spotřeby přírodních zdrojů a obchodů s majetkem všeho druhu,
  • omezení výdajů na marketing, zvláště reklamu, jako nutných nákladů produkce zavedením jejich limitů. Tím by bylo zároveň dosaženo omezení spekulativního kšeftování s unikátními a uměleckými předměty, závratné přeplácení „hvězd“, produktů šoubyznysu a profesionálního sportu. Profesionální sport by měl být striktně oddělen od amatérského, vyloučen z olympijského hnutí a považován za podnikání pro zisk; nemusel by v něm již platit zákaz dopingu.

Těmito a dalšími opatřeními by se soustředily bohaté zdroje pro veřejné investice a služby, které dosud nebyly pro nedostatečné veřejné rozpočty uskutečnitelné, ale které ve vyspělé společnosti chybí. To by umožnilo vytvářet dosud neexistující pracovní místa a snížit nezaměstnanost na přirozené minimum. Naprosto nutnou podmínkou je však fungující a důsledný antikorupční systém státní správy a přísné fungování všech orgánů činných ve stíhání trestných činů. To bude možné jen za podmínky jejich úplné kontroly občany v systému subsidiarity přímé demokracie.

Tyto mé úvahy se mohou zdát utopické a neuskutečnitelné, ale nevidím jiné východisko z dosavadního scestného vývoje. Protože mi známý žádný jiný alternativní scénář řešení.

23.3.2013