Po etice všichni volají, ale nic pro ni nedělají

Ze všech stran se v našem Česku ozývají nářky nad úpadkem, či vlastně vymizením etiky v našem národě. Totálně. Ve všech společenských vrstvách, od rodiny až po pražský hrad. Ve všech institucích státních, veřejných, společenských i soukromých.

U dnešních neoliberálních postindustriálních státníků a velkokapitalistů je moralizování zesměšňováno a vykládáno jako historicky vyžilé, které brzdí pohonnou sílu moderní společnosti, kterou je svoboda podnikání, neomezovaného ohledy na nějaká vymyšlená morální pravidla a „pedanticky“ důsledným dodržováním zákonů. Jejich mluvčím je i bývalý president Klaus. Ten, ač slíbil dodržování Ústavy a platných zákonů, již brzy po nástupu své funkce prohlásil: „ … že špatné zákony není třeba dodržovat!“ Dříve také prohlásil, že neví, co jsou to „špinavé peníze“, nebo že každý je sám odpovědný za svůj společenský úspěch. Boháč svojí přičinlivostí (neříká, že i kriminální) a chudák svojí leností a neschopností (neříká, že i zdravotním handicapem nebo nezaviněným osudem). „Ryba hnije od hlavy“ a má-li národ takové vzory na nejvyšších místech společnosti, nemůže být jiný, než dnes je.

Již v lednu 1996 jsem nabídl PRÁVU článek, který reagoval na televizní vánoční summit tehdejších „špiček“ české společnosti. Ústřední diskutovanou tezí byla otázka krizového, či nekrizového stavu celosvětového společenství lidí. „Idealisté“, president Havel a český primas katolíků Vlk, vyslovili názor, že se společenství lidí musí uvědoměle a organizovaně tuto krizi řešit na principech morálky a mezilidské solidarity. Hřešící lidská individua je třeba přivést na cestu pravou poznáním, pochopením vyšší transcendentální ideje a poslušností jejích příkazů. Pragmatik Klaus označil tyto obavy za přehnané a dramatizující situaci, která je přirozená a která se bude automaticky řešit sama. Proto že je nutno dát probíhajícím procesům co nejvolnější průchod a vzdát se všech umělých regulačních zásahů vlád a mezinárodních institucí a moralizování, což prý je zárukou, že vše bude probíhat optimálně a výsledný stav bude optimální.

Nedokázali se shodnout na závěrech, které by divákům – občanům návod pro jejich jednání.

Demonstrovali tak svojí bezradnost, jak vlastně tuto společnost a tento státeček vést v dnešním světě, plném tušených i netušených hrozeb. Dal jsem za pravdu Klausovi, co se týká neidealizovaného přístupu k řešení existujících reálných problémů společnosti. Nelze očekávat, že je možno nějakým kazatelstvím obrátit lidi tak, aby se na základě zjevené pravdy a víry začali chovat podle desatera božích přikázání. Cesta k řešení vede pouze přes vytvoření takového názorového, právního a materiálního společenského prostředí, které je k „etickému“ jednání bude nutit. Nesouhlasil jsem však s jeho názorem, že svět nestojí na prahu všeobecné a možná ultimativní krize, jejíž neřešení hrozí zkázou živočišného rodu homo sapiens a možná i jakýchkoli podmínek pro vyšší formy života na planetě Zemi. Dogmatická, absolutně liberální teorie, tak jak se jí slepě upsali i naši neoliberálové, již neplatí. Dnešní populace a její produktivní síly narazily již dnes na hranice regeneračních schopností biosféry a proto je nutno jejich vývoj regulovat. Jinak než učila klasická liberální teorie 18. století. Svět nelze ponechat svobodnému působení tržních sil a stimulů, ale vypracovat a celosvětově prosadit konvence pro racionální chování lidstva, vychovávat lidská individua k jejich respektování a podle potřeby je i demokraticky donucovat. Zde se ještě vraťme k názorům strany idealistů. Jejich názorová limita spočívá v tom, že požadavek na etické jednání lidských individuí podmiňují vírou v Boha, nebo nějaký vyšší transcendentální princip. Sám Havel však řekl, že morálka je archetypem lidského jednání, který se vyvinul jako výsledek tisícileté zkušenosti lidského rodu z potřeb jeho společenského života. Nikoli tedy podle seznamu zákonů, které Židům prostřednictvím Mojžíšovým seslal Bůh. Člověka zkušeného a vzdělaného je možno přesvědčit o výhodnosti morálního chování pro něho samého, pokud lidská společnost bude historicky vzniklý morální kodex praktikovat a jeho dodržování formou zákonů i vynucovat. Přesto nepopírám užitečnost nemilitantních náboženských hnutí a víry ve „vyšší“ principy. Lidé slabí a málo sebevědomí, nebo i nevzdělaní, mohou vést svůj život užitečně a harmonicky na základě víry a nikdo nemá právo jim tento způsob života upírat. Ale stejně tak nesmí být lidé, kteří nevěří a Boha nevyznávají, a priori považováni za neschopné morálního cítění a jednání a náboženská víra jim nesmí být vnucována. Můj článek však nebyl publikován, šéfredaktor PRÁVA  Dengler jej odmítl.

Přes tuto neradostnou atmosféru v dnešní české společnosti není možno resignovat.

Koncem 19. století vzniklo v rakousko-uherské monarchii hnutí Freidenkerbund. Později v roce 1904 také v Českých zemích hnutí – VOLNÁ MYŠLENKA. To bylo zaměřené především proti konkordátu monarchie s katolickou církví. Proti splývání církve a celé její hierarchie se všemi institucemi státu a proti tmářskému potlačování společenského, kulturního a vědeckého pokroku. Hnutí nebylo programově ateistické, ale rozhodně nepřátelské k autoritativní a tmářské římskokatolické církvi. S volnomyšlenkářským hnutím sympatizoval i T. G. Masaryk, v jehož programu byl požadavek úplné odluky církve od státu. Po vzniku ČSR však vláda „panské koalice“ buržoasních stran, v níž rozhodovaly Československá strana agrární – strana českého katolického venkova a klerikální (katolická) Lidová strana, odluku odmítla a katolická církev si zachovala svůj vliv a moc i v ČSR. Když se v době světové hospodářské krize radikalizovalo dělnictvo, odtrhlo se založením hnutí Sdružení soc. dem. Bezvěrců, orientovaného levicově.

Hnutí Volná myšlenka vždy vadilo všem nedemokratickým vládám. Poprvé bylo úředně rozpuštěno v roce 1915, ale po vzniku ČSR bylo obnoveno. Podruhé je Němci rozpustili za okupace. V roce 1945 vznikl nástupnický Svaz občanů bez vyznání, který zase rozpustili komunisté v roce 1952. Teprve až v roce 1990 bylo hnutí obnoveno pod původním názvem Volná myšlenka.

Za husákovské normalizace se staly kazatelny církví jednou z mála možností veřejné kritiky režimu. I katolická církev proto přestala být považována baštu zpátečnictví a nastal příliv nespokojených lidí, dospělých i mládeže, do církví a na jejich bohoslužby.

Po listopadu bylo v roce 1990 hnutí Volná myšlenka opět obnoveno. Jelikož minulým vývojem byl vliv katolické církve silně oslaben, nebylo třeba výrazně a intenzivně se zaměřovat problém víry nebo ateismu. Diskuse se zaměřila na obecnější problémy filosofie, humanismu a etiky. Proto také název hnutí byl rozšířen na Volná myšlenka – humanistické a etické sdružení České republiky a zahájeno vydávání měsíčníku MAJÁK. Postupně ale členská základna i funkcionáři stárli a mládež nepřicházela, takže dnes má celé hnutí méně než 100 členů a minimální prostředky svojí činnost. Ale přesto se po několikeré perzekuci nehodlá vzdát a chce pokračovat ve své činnosti. Především v propagaci etiky, v dnešní době tolik potřebné.

Vedení hnutí se proto rozhodlo, vyvinout iniciativu směrem k „profesionálům“ etiky, k pedagogům filosofických a bohosloveckých fakult vysokých škol a navrhnout jim vytvoření sdružení nebo „kruhu“ pro Otázky soudobé etiky v ČR.

Prostřednictvím e-mailu jsem oslovil vysokoškolské pedagogy etiky (celkem osm) z univerzit: Karlovy univerzity, Univerzity Palackého (včetně teologů) a Masarykovy univerzity. Ohlas byl však zdrcující, protože jsem obdržel pouze jednu (!) kladnou odpověď.

Domníval jsem se, že filosofové a teologové, zabývající se profesionálně etikou, to nepovažují pouze za zaměstnání a formu obživy, ale za povolání a závazek, že budou společenskou etiku šířit a obhajovat. Zřejmě jsem nezdolným optimistou.

V mezičase jsem se seznámil s bakalářskou prací studenta MU Brno Jana Horského – Morální smysl jako produkt přírodního výběru -, kterou vypracoval pod vedením Doc. Radima Brázdy. Jeho bakalářská práce, vycházející z názorů knihy Richard Joyce – The Evolution of Morality - Cambridge (USA – Mass – MIT Press 2006), by mohla být předmětem diskuse o etice a jejím významu pro efektivní fungování lidské společnosti. Bylo by to při dnešním morálním marasmu v ČR potřebné a užitečné.

6.4.2013

Kdo by se chtěl přihlásit k našemu hnutí, může tak učinit na e-mail: volna.myslenka@tiscali.cz

Napsáno pro měsíčník HRANIČÁŘ