Jak s našimi cikány – Romy?

4. února 2013 ruský prezident Vladimír Putin přednesl v Dumě projev o napětí s menšinami v Rusku. Konkrétně hovořil o menšině muslimské. Při tom se odvolával na předcházející projev australského premiéra Howarda. Oba tito státníci se shodli na tom, že „evropský“ multikulturalismus se ukázal jako scestný a že je nutno skončit s pozitivní diskriminací menšin.

Howard řekl:

„Přistěhovalci, ne Australané, se musí přizpůsobit. Přijměte to, nebo odejděte. Jsem unavený obavami tohoto národa z toho, zda nejsme ohroženi nějakými jedinci a jejich kulturou. Naše kultura se vyvíjela během více než dvou století bojů, pokoušení a vítězství milionů mužů a žen, kteří usilovali o svobodu. Mluvíme převážně anglicky, ne španělsky, arabsky, čínsky, japonsky, rusky, nebo jakkoli jinak. Pokud se chcete stát součástí naší společnosti, naučte se náš jazyk!

Většina Australanů věří v křesťanského Boha. Pokud vás náš Bůh obtěžuje, navrhuji vám, abyste uvažovali o jiné části světa jako svém domově, neboť křesťanství je součástí naší kultury. Vaši víru můžeme akceptovat a nebudeme se ptát proč. Vše, co žádáme je, abyste vy akceptovali tu naši a žili s námi v souladu a pokojném soužití. Tohle je naše země, naše půda a náš způsob života a dáme vám veškerou příležitost k tomu, abyste toho všechno mohli užívat. Ale jakmile jste si začali stěžovat, naříkat a remcat o naší vlajce, našich závazcích, naší křesťanské víře nebo našem způsobu života, velmi vám doporučuji využít další přednosti naší skvělé australské svobody – právo odejít. Pokud jste nešťastní, odejděte. Nenutili jsme vás sem přijít. Požádali jste, abyste tu mohli být. Tak přijměte zemi, která přijala vás.

U nás nejsou hlavním problémem muslimové, ale cikáni – Romové. Ale i u nás by měla platit slova Howarda a Putina.

Občané ČR, kteří se sami dobrovolně přihlásili k romské menšině, ve smyslu Zákona č.273/2001 Sb. o právech příslušníků národnostních menšin, jsou považováni za příslušníky romské národnostní menšiny a vztahují se na ně ustanovení tohoto zákona a zákonné předpisy s ním související. Uvedený zákon jim zaručuje kulturní rozvoj v jejich jazyce, účast Romů a romských občanských organizací v politice a státní správě, právo na styk a jednání se státními orgány v jejich menšinovém jazyce. Současně však tento zákon, ani žádný jiný zákon ČR je ale nezbavují povinnosti dodržovat zákony ČR.

Proto je pro majoritní českou národnost naprosto nepřijatelná pozitivní diskriminace Romů a neplnění její ochrany před protispolečenskými a trestnými aktivitami jednotlivých cikánů a Romů a jejich organizovaných nebo příležitostných skupin. Že státními orgány je tolerován romský rasizmus a šovinismus.

Vysvětlení rozdílu mezi cikánem a Romem:

Cikán je označení etnického-rasového původu jedince, který se při sčítání lidu hlásil k národnosti českéRom je cikán, který se při sčítání lidu přihlásil k národnosti romské.

Ilustrací trpěné trestné činnosti cikánů je citovaná starší zpráva z našeho tisku.

První jihlavské dítě roku 2011

Primátor Jihlavy Jaroslav Vymazal navštívil Nemocnici Jihlava, kde blahopřál k prvnímu dítěti narozenému v roce 2011 v Jihlavě. Je jím Kristián Dreveňák, po porodu vážil 2,8 kg a měřil 48 centimetrů. Přejeme klidný, spokojený život, mnoho dalších zdravých sourozenců a doživotní sociální dávky.
(Matce je 15!!! – otci 55 let a zároveň je vlastni otec matky.)

Místo sezení ve vězení přebírá ocenění od zástupce státní instituce!!!

Cikánská imigrace a usídlování v Zemích koruny české trvá minimálně šest století a za tuto dlouhou dobu se cikáni nedokázali přizpůsobit kultuře hostitelské země. V minulosti zejména proto, že v temných dobách středověku, feudalismu a primitivního kapitalismu a nakonec fašismu 20. století nebyla řešena lidská práva všech nemajetných vrstev společnosti (nejen cikánů), byl každý projev jejich odporu a protizákonného jednání krutě trestán.

Ale již po 1. a zejména po 2. světové válce, mezinárodním přijetí Všeobecné deklarace lidských práv, začaly demokratické členské státy meziválečné Společnosti národů a poválečné OSN, přijímat a realizovat i zákony na ochranu národnostních menšin. V Československé republice, v celém období od r. 1945 až do r. 1989, byly přijímány a uplatňovány zákony, které respektovaly faktické postavení romské menšiny a jejím příslušníkům byly vytvářeny politické, kulturní a materiální podmínky pro plnou integraci do majoritní, kulturně vyspělejší části společnosti. Do roku 1989 byla Romům zabezpečena zaměstnanost a mzda přiměřená jejich kvalifikaci, v českých zemích jim byly přidělovány státní a podnikové byty standardní kvality spolu s majoritní národností (nevznikala ghetta), byl uplatňován dohled nad docházkou jejich dětí do školy a podporován jejich menšinový kulturní rozvoj. Výskyt násilných střetů rasově motivovaných, byl jen občasný a lokální.  Po převratu 1989 byl tento nadějný vývoj zcela přerušen nezodpovědným a falešným výkladem a uplatňováním práva individuální svobody a očekávané společenské odpovědnosti. Romská menšina v českých zemích, za socialismu již částečně integrovaná, byla „zředěna“ masovou imigrací primitivních Romů. Nejen legální z odtrženého Slovenska, ale navíc i nelegální z východu, zvláště z Rumunska (Olaští Romové). Nízkokulturní většina romské populace se tak vrátila k příživnickému způsobu života. A výsledkem je jejich nezaměstnatelnost, kriminalita hospodářská i násilná, zanedbávání školní docházky dětí a jejich zneužívání pro kriminální aktivity, prostituce, bytové problémy vyplývající z „vybydlování bytů a domů a neplacení nájemného a energií. Vláda tyto společenské problémy neřeší a pod tlakem falešných vykladačů lidských práv domácích i zahraničních se uchyluje k pozitivní diskriminaci, kterou romskou menšinu zvýhodňuje oproti neromské majoritní populaci. To vyvolává v radikální části české majority proticikánské rasistické nálady a aktivity a u Romů obrannou agresivitu. U romské „politické a aktivistické reprezentace“ pak většinou neobjektivní protesty a přehnané požadavky na další stupňování pozitivní diskriminace Romů. Romská inteligence a střední třída by se raději měly sebekriticky zamyslet nad svým dluhem při tolik potřebném „národním obrození“ svých soukmenovců! Zatím se angažují zcela nedostatečně a nesnaží se využít svých práv podle Zákona č.273/2001 Sb. o právech příslušníků národnostních menšin, který většinou neznají.

Hlavní příčina dnešního stavusvé povinnosti neplnila a neplní žádná z našich vlád po roce 1990

Povinností té dnešní a budoucích je neprodlené řešení celé popsané situace důsledným uplatňováním platných zákonů i u romské menšiny. Nejen v represi, ale zejména v prevenci a spolu s parlamentem v legislativním dořešení komplexní kulturní a ekonomické pomoci cikánům a Romům jako kulturně a ekonomicky handicapované menšině občanů České republiky.

Nakonec uvedu ještě jednu ilustrační zprávu z našich medií:

Vrátil jsem se z 6 denní studijní cesty ve Švýcarsku. Je tam také hodně cikánů/Romů, ale vidíte na rozdíl od nás, jak tvrdě pracují.

Mají tuto motivaci:

  • Podporu v nezaměstnanosti jen po odpracování souvisle 5 let bez delšího přerušení. Odmítnuti práce – žádná podpora.
  • Ztráta zaměstnání vlastní vinou – absence, požití alkoholu na pracovišti – žádná podpora.
  • Zničení obecního bytu a státního majetku musí zaplatit anebo do vězení a tvrdě tam pracovat na uhrazení škody.

Je s podivem, že pseudohumanisté a Kocáb nekřičí a veřejně nekritizují Švýcarskou konfederaci, že nechce zadarmo bez odevzdané práce živit parazity. A nikdo v rámci Evropy nemluví o rasismu ve Švýcarsku. Proto chci, aby ty neoprávněné různé podpory a sociální dávky platily parlamentní strany, když dopustily takovýto stav rasismu naruby.

23.4.2013