Veřejnoprávní media neslouží veřejnosti

25. září vyšel v PRÁVU článek Petra Uhla – Boj ČT proti levici pokračuje. Reaguje na nepopíratelné stranění veřejnoprávní ČT názorové a politické pravici v tomto státě, konkrétně zpravodajstvím o protineonacistické demonstraci v Drážďanech letos v únoru. Což by u veřejnoprávního media mělo být nepřípustné.

Že většina dnešních českých novinářů (a nejen novinářů) straní nepokrytě pravici je zřejmé. Je to pochopitelné u zaměstnanců medií soukromých, protože novináři jako zaměstnanci si svojí pozici a odměnu musí zasloužit věrnou službou svému zaměstnavateli. Tím je, obecně vzato, v naší „zastupitelské demokracii“ kapitálová a jí sloužící politická oligarchie. Tento „tandém“ samozřejmě požaduje od novinářů pravicově orientovanou žurnalistiku, která slouží jejich ekonomickým a politickým zájmům.

Jinak by tomu mělo být u medií veřejnoprávních. Jejich existenci si vyžaduje politicky uvědomělá veřejnost proto, aby měla reálnou možnost využít své právo na svobodné získávání informací podle Čl.19 Všeobecné deklarace lidských práv, zaručené i českou ústavou. Veřejnoprávní media, jmenovitě především ČT, jsou povinná podávat veřejnosti objektivní, nestranné, pravdivé a úplné zpravodajství a komentáře. Pokud tak jejich zaměstnanci nečiní, počínaje generálním ředitelem a konče posledním okresním reportérem, nemají v této veřejnoprávní instituci co dělat a příslušná mediální rada by měla trvat na jejich odvolání a propuštění.

Mne k napsání tohoto článku vyprovokovala bruselská reportérka ČT Eva Hrnčířová, reportáží v nedělním Objektivu na ČT 1 o novém luxusním hotelu, zřízeném v odstaveném letounu IL 18 (Nic nového, takový IL 18 slouží jako motorest již po dlouhá léta u rychlostní komunikace Praha – Liberec). Hrnčířová reportáž využila k laciné antikomunistické agitaci, dnes pravicovými novináři s oblibou v druhém plánu využívané ke skryté protilevicové propagandě. Letoun IL 18 opakovaně a zdůrazněně prezentovala jako exklusivní hračku pro komunistickou věrchušku NDR. Ve skutečnosti šlo o civilní dopravní letoun, určený pro běžnou osobní i nákladní dopravu, v SSSR a mnoha dalších zemích velmi úspěšný a rozšířený. Já sám jsem s ním jako technik zahraničních montáží několikrát absolvoval služební cesty do SSSR nebo Alžíru. V reportáži představený exemplář snad skutečně sloužil v NDR, jako vládní letoun Waltera Ulbrichta. Ale když podobnými vládními letouny dnes létají naši premiéři na soukromé výlety do Alp, nebo na fotbal, to naším pravicovým reportérům připadá normální.

Oblíbeným polem pro pěstování protilevicové propagandy vůbec je pomlouvání všeho ruského a čínského. Dojde-li k jakékoli havárii v Rusku, Číně nebo v Sev. Koreji, je příčinou vždy šlendrián tamních totalitních režimů. Když dojde k něčemu podobnému ve „demokratickém“ světě, jde vždy jen o fatální nehodu. Podobně v seriálu Na cestě po …  s Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem se na Kubě nebo ve Vietnamu vyhledávají a ironicky komentují jen negativní jevy, ale v reportážích z USA nebo z „největší demokracie světa“ Indie se lehce „přehlédne“ bída indických páriů nebo život bezdomovců na newyorské Bowery.

12. 10. 2009

Pro blog.idnes