Co je napsáno v tóře, starém zákoně Židů

K 75. narozeninám mi neteř darovala nejnovější překlad bible. Bibli jsem vlastně nikdy celou soustavně nepřečetl a tak jsem si ji na delší cestu vzal jako četbu do vlaku.  Čím hlouběji jsem se začetl do textu Starého zákona, tím více jsem si uvědomoval, že Židé jsou snad jediný národ na světě, který se pyšní historií, naplněnou tak obrovskou mírou odpudivé zkaženosti a nelidskosti.

Dnes víme, že spisování textů, které dnes tvoří Starý zákon – tóru, začalo asi v pátém století před Kristem. Židé, dělící se dříve na Izraelity a Judejce, byli malým národem o počtu asi jednoho milionu, sídlícím na světové křižovatce, kde se četné národy již tisíce let střetávaly v nemilosrdných bojích o území a vládu nad ním. Když dávní Židé chtěli obhájili svojí existenci, byli nuceni neustále o ni bojovat. Aby v tomto neustávajícím boji podpořili ducha svého národa, spisovatelé biblických textů vymyslili mýtus o jeho výjimečnosti. O lidu, který si údajně jediný a nejmocnější bůh – Jahve, stvořitel všeho, zvolil mezi všemi ostatními národy, aby jej zavedl do země zaslíbené a dal mu tu zvítězit nad všemi národy ostatními. Tento jejich bůh je ješitný a nemilosrdný, vyžaduje stálé oběti a bezvýhradnou poslušnost. Kdo se mu znelíbí, toho nemilosrdně ztrestá a zahubí. Přikazuje lidu a služebníkům také absolutní poslušnost pánům a kněžím.

Celou tórou prochází židovský národ jako národ nadřazený všem, kterému právem náleží vše nejlepší. Který má právo násilím obsadit jemu bohem zaslíbenou zem, vyhnat z ní všechny dosavadní obyvatele, nebo si je zotročit, a budou-li klást odpor, do kořene je vyhladit. Tóra je tak návodem k dobyvačné válce a ke genocidě ostatních národů (= šoa – holocaustu) !

Tóra je také plná špatností a zločinů, vražd, často i uvnitř rodu a rodiny, smilstva a krvesmilstva i v rodinách královských. I jejich první veliký král David, kromě jiných vražd, poslal na smrt svého generále Uriáše proto, aby se mohl zmocnit jeho krásné ženy. Veliký a moudrý Šalamoun dal v obavách o svůj trůn nemilosrdně popravit svého nevlastního bratra Adoniáše, staršího syna krále Davida (První kniha královská).

Učení tóry a neustálé sektářské spory o jeho výklad, celý národ Židů několikrát přivedlo do vyhnanství a do otroctví cizích národů a králů. Za židovského povstání v římském období, v obleženém Jeruzalémě místo jeho obrany sváděly židovské sekty nesmiřitelný boj mezi sebou (Josef Flavius – Válka židovská). Až konečně, po posledním neúspěšném povstání proti Římu, došlo k rozptýlení Židů do diaspory – goletu.

Náboženský fanatismus ortodoxních Židů a ideologie vyvoleného národa, udržovaly Židy v trvalé segregaci a byly příčinou jejich stálého pronásledování ve všech hostitelských zemích. Teprve po střetu s podobnou ideologií nadřazeného národa – nacistického Herrenvolku,  také oprávněného Valhalou germánských bohů a hrdinů k rozšiřování svého Lebensraumu a světovlády, došlo pod patronací OSN k obnovení židovského státu v zaslíbené zemi – Palestině. Ale rozhodnutí vítězných velmocí bylo prosazeno proti vůli dosavadních obyvatel, což vyvolalo válku, která trvá až dodnes. A opět je to oboustranný náboženský fundamentalismus a šovinistická ideologie nadřazeného národa, které ztěžují mírové upořádání poměrů v historické Palestině.

 1.10.2009

blog idnes