Zpátky do temnoty nevědomosti

Přečetl jsem si v české verzi prosincového (2008) magazinu GEO úvodník jeho šéfredaktora Martina Jaroše (40), čímž přetekl pohár mé tolerance k filosofické ignoranci široké fronty psavých „průkopníků“ postmoderního světonázoru.

Zmiňované číslo časopisu věnovalo tři články problematice víry a náboženství v dnešním světě. Ty chtěl pan šfr. svým úvodníkem fundovaně uvést tak, jak se na úvodník a na šéfredaktora sluší. Pan šfr. z plna hrdla jásá nad překonáním bloudění lidstva racionalismem, osvícenstvím, idejemi pokroku a spravedlnosti a nad návratem k víře a mysticismu. Rozum prý je v koncích a význam náboženství (prý) ve 21. století sílí, lidé (prý) hledají útočiště v náboženských představách předcivilizačních kultur: v šamanismu, animalismu; v nejlepším případě v civilizovanějších: polytheismu, lamaismu, budhismu atd.

Tvrzení pana šfr. o hromadném příklonu populace k náboženství a víře nejsou pravdivá a vycházejí z neověřených informací. Jde jen opět o módní vlnu v mladé generaci, podobnou té z doby komunismu, kdy mládež demonstrativně navštěvovala katolické kostely a bohoslužby, aby vyjádřila odpor ke komunistické ideologii a nudě pod její nadvládou. S pádem komunismu odpadl zájem mládeže i o nudu ideologie a liturgie katolické.

Člověk našeho „postmoderního“ světa a zvlášť člověk mladý, životem nezkušený a každodenně „válcovaný“ brainwashing-em komerčních masmedií, se skutečně nedokáže orientovat v rozpornosti, nemorálnosti a zdánlivé bezvýchodnosti současného světa. Snadno podléhá vábničkám „proroků“ nejrůznějších náboženských nebo mystických ideologií a sekt a zařizuje si svůj život podle jejich návodů; většinou ke své škodě duševní, fyzické i materiální.

Příčinou toho všeho není skutečné selhání racionálního myšlení a z něho vyplývající životní praxe. Racionální myšlení nepřetržitě sklízí úspěchy a demonstruje je přesvědčivě pokrokem všech věd a jejich obrovskými praktickými úspěchy ve všech směrech lidské existence.

Příčinou nejistot je to, že vytváření racionálního světového názoru lidí a opět zvláště mládeže je nejen zanedbáváno, ale že je záměrně potlačováno ve prospěch názorů iracionálních.

Jak k tomu došlo a proč to veřejnost trpí?

V tomto případě se ztotožňuji s názorem, že primárně je vinen komunismus. Komunismus bolševický a zejména jeho stalinistická forma, která ovládala SSSR a jeho satelity až do svého hořkého konce v 80-ých létech minulého století. V ideologii se komunisté verbálně hlásí k odkazu Marxe a Engelse, ale v praxi jejich odkaz jen zneužívají pro propagandistické zdůvodňování mocenské politiky své vládnoucí byrokratické kasty, která často dospívá až k  masovým a hrůzným zločinům. Po pádu komunismu sovětského typu a jeho zavržení veřejným míněním demokratického světa, byli zavržení i Marx s Engelsem s jejich filosofií a světovým názorem. Tím byla naplno otevřen prostor pro všechny formy idealistického vykládání světa, pro všechny náboženské směry a víry, pro mystiky, falešné proroky, astrology, numerology nebo vykladače karet. Media jsou zaplavována jejich protagonisty. Televize, film, beletrie, zábavné časopisy masově produkují pohádky pro děti i dospělé a vymývají jim tím mozky. Co je však ještě horší a společensky naprosto scestné, je ovládnutí školství idealistickou ideologií a jednostrannou výchovou mladé generace k tomuto světovému názoru. Ve dnešním českém školství (celém) chybí podpora vytváření vlastního světového názoru žáků a studentů.

Za „bolševika“ byl na československých vysokých školách povinným předmětem Marxismus. Ačkoli v jeho osnovách převažoval Marxův historický a dialektický materialismus, nebyly zanedbány ani celé dějiny filosofie jako proces tisíciletého vývoje světového názoru. Student, který se zajímal, měl tak možnost si svobodně vytvářet svůj názor. Mnozí moji vrstevníci, kteří si dnes „odflákávání“ marxismu přičítají jako „odbojovou“ aktivitu, byli ve skutečnosti jen obyčejnými flákači, které nezajímala žádná filosofie.

Zde si dovolím poukázat na švýcarskou ústavu:

Článek 16  Svoboda názoru a informací

(2) Každý má právo svobodně formovat a bez překážek vyjadřovat a šířit své názory.

Článek 41 (1),

(g) děti a mladiství jsou podporováni ve svém vývoji, aby se stali nezávislými a sociálně odpovědnými osobami, a v  získávání vlastní sociální, kulturní a politické integrity.

Potom se není co divit, že stále více lidí, a opět zejména nezkušená mládež, se nedovede orientovat ve složitostech soudobého světa.

Řešením tohoto problému, které není v zájmu dnešní vládnoucí oligarchie, je návrat k racionální = materialistické filosofii a světovému názoru, které vykládají svět objektivně a proto jedině ony mohou dávat lidem správnou orientaci v jejich životě. To znamená se vrátit k Marxovi, jako k dovršiteli vývoje evropské filosofie na konci 19. století a rozvíjet ve filosofii jeho odkaz na dnešní úrovni společenského a přírodovědeckého poznání a praxe.

Racionálně vzdělaní a pravdivě informovaní lidé by lépe chápali dění ve světě i ve svém okolí, dokázali by k němu zaujmout své vlastní postoje, chápali by svojí determinaci realitou světa a uměli by lépe zvolit svojí reakci na ni, v konkrétní době a v konkrétním místě. Jen tak by teprve mohli skutečně realizovat svojí svobodu a maximálně ji ochránit před uzurpátory moci.

Nakonec se vrátím k úvodníku šéfredaktora Martina Jaroše. Takoví lidé by si uměli  konečně odpovědět na jeho otázku: „Proč?“.

20. února 2009