Říkat pravdu je zakázáno

V listopadu 1989 nám „president obnovitel“ slíbil vlast pravdy a lásky. A mnozí tomu uvěřili. Dnes již Václav Havel nenese odpovědnost za politiky, státní správu, ani za samozvané mluvčí veřejného mínění. Ale situace je taková, že některé pravdy jsou opět tabu, ať ze zákona a pod trestem, nebo jako společensky neslušné, podle samozvaných strážců dobrých mravu naši změšťáčtělé společnosti.

Vládní politikové, v čele s ministrem vnitra Langerem, dali odhlasovat zákon, který bude trestat investigativní novináře za pravdivé a úplné informování občanů drakonickými tresty 5 milionů korun a až pětiletým pobytem ve vězení, když odhalí jejich špinavé čachry. To za situace, kdy občané mají podle Všeobecné deklarace lidských práv – čl. 19, která je součásti naší ústavy, právo na vyhledávání, přijímání a rozšiřování informací jakýmikoli prostředky.

Jiným příkladem porušování práv a svobod našich občanů je diskutabilní činnost Ústavu pro studium totalitních režimů. Tento ústav se někdy vydává za objektivní vědecké pracoviště, které produkuje pravdivé a úplné informace o zmíněných režimech. Ale ukazuje se, že produkuje na politickou objednávku informace neúplné, záměrně zkreslované a účelově interpretované podle potřeb právě vládnoucí politické exekutivy. Ředitel Žáček byl nucen přiznat (cituji z HN 14.-17.XI.): Nejsme akademický historický ústav, jsme státní instituce. Platí tu svoboda bádání, ale také zodpovědnost a hierarchie. Jinými slovy: bádání je svobodné, ale interpretace je podle přání vrchnosti!

Nakonec uvedu případ Dr. Davida Ratha. Ten si dovolil při diskuzi o možných řešeních dnešní velké hospodářské recese uvést příklad z historie. Podotýkám zcela pravdivý, že Hitler řešil 20%-ní nezaměstnanost v Německu na počátku 30. let m.st. masivním zbrojením a státními investicemi do výstavby dálnic. Uvedl to jako historický fakt a žádným způsobem tím nehodnotil ani kladně, ani záporně samotného Hitlera nebo nacismus. Ale vládní ODS a její novinářští poskoci v tom viděli příležitost ukázat na Ratha jako na Hitlerova obdivovatele. To je názorný příklad zakazované pravdy a úmyslného zkreslování informací prodejnými a neobjektivními novináři, kterým je špinění a senzace denním chlebem.

Ano, Dr. Rath se dopustil chyby. Tím, že neodolal a za svůj pravdivý výrok se omluvil. To není v duchu pokrokových českých tradic. Karel Havlíček se nechával za pravdu zavírat do vězení a Jan Hus za ní uhořel!

7. února 2009

Publikováno v blog.idnes