Je dnešní doba schizofrenní ?

V této zemi již po řadu let panuje Havlova „blbá nálada“ a nechce se zlepšit. Spíše je čím dál, tím blbější.

Já si tento týden přečetl různé tiskoviny, které tento stav reflektují a které vyprovokovaly zase reflexi mojí.

Začnu deníkem E15 z pondělí 26. ledna 2009, kde známý nakladatel a politolog Alexander Tomský reagoval na námitky KSČM, že dětem jsou přednášeny zfalšované poválečné české dějiny. To je pravda, ale je to jev zcela obvyklý. Dějiny vždy píší a vykládají ti, kteří jsou právě u moci a tu moc musí veřejnosti zdůvodňovat. Tomský poctivě také přiznává, že nenastal národu slibovaný stav pravdy a lásky a že vy, drobní Čecháčkové (dále cituji Tomského): „Teď už máte, co jste chtěli“. Krizi finanční, ekonomickou, sociální, ekologickou. Jako vyšitou podle Marxe: nadvýroba a miliardáři (konec citátu). Podnikateli Tomskému (který je jistě „za vodou“, na rozdíl od drobného občánka) stojí za to, že má svobodu (třeba být bezdomovcem !). A dospívá k závěru, že komunistický režim byl schizofrenní blázinec. Což skutečně byl. Ale ten náš svobodný svět je stejně schizofrenním blázincem, jenomže jen jiného typu.

Pokračuji Víkendem Hospodářských novin z pátku 23. ledna. Fejetonistka Naďa Klevisová rozebírá fakt, že celá naše postmoderní společnost místo pocitu štěstí upadá stále hromadněji a hlouběji do depresí a informuje nás, že jen v USA se utrácejí ročně miliardy USD za antidepresivní medikamenty. Jako vzor pro mládež přináší Víkend portrét šampióna ve footbagu, málo to známém „sportu“ pro pubescenty. Reportáž nám přináší několik povzbuzujících příběhu našich bezdomovců. V kulturně-politické části reprezentuje naší současnost programový exhibicionista David Černý, který svými „uměleckými díly“ provokuje nejen Česko, ale již i celou Evropskou unii v době našeho předsednictví. President Klaus z toho má jistě radost. Rubrika Architektura, kterou jinak rád sleduji, chválí projekty odlidštěných měst s odpudivými mrakodrapy, ve kterých by se normální lidé museli velmi rychle zbláznit a stát se notorickými konzumenty výše připomínaných antidepresiv.

Ani v hlavní části novin není nic povzbudivějšího. Titulek: Krize dohání české banky. Sloupek 99 slov od sympatického Petra Kamberského: belgická soukromá banka KBC, které patří naše ČSOB, si řekla vládě mirnix-dirnix jen o 5,5 miliardy eur na zalepení průšvihů svých kormidelníků, ale sponzorovi, belgickému království nehodlá dát nahlédnout do svých vybílených účtů a vyprázdněných trezorů. V rubrice POLITIKON Jindřich Šidla odhaluje ledví hrdiny polistopadové sametově-revoluční éry; o které zřejmě platí známé: mladí buřiči, staří hófráti. Krátká zprávička. Včera bohatý, dnes ožebračený Island demonstruje, hrozí rozpad vlády. V kulturním EPILOGU Petr Fischer hovoří o „hlukovém smogu, jenž se jako stěna valí z komerčních radií do restaurací a obchodů, který už ani nestojí za řeč, neboť je průhledným výrazem strachu z ticha, strachu z prázdnoty“. V rubrice KNIHY je underground Plastiků vynášen jako jeden z vrcholů naší kultury a jejich apologetům při tom nevadí, že pro většinu národa byli a zůstali jen okrajovým fenoménem komunistické éry.

Příloha PODNIKY A TRHY . Velký šéf podniku Deutsche Post se přiznal, že okradl stát na daních o celý milion eur. Pozdě toho lituje. Manažeři zkrachovalé banky Merryll Lynch si vyplatili milionové odměny! No nezbláznil by se z toho poctivý občánek nebo i nepoctivý, který nedostal podobnou příležitost? A nakonec rubrika MÓDA A BYZNYS. Masy zpitomělé medii, reklamou a šoubyznysem opět upadají do extatického nadšení z rodinky nového presidenta USA. Cokoli si paní Obamová na sebe navleče, je rázem vrcholem a normou elegance. A čtenářky Červených knihoven a divačky romantických telenovel si zase fabulují pohádky o ideální presidentské rodině, podobné kultu a báchorkám o párečku Jacqueline a J.F,. Kennedyových, na který později „praskla“ řada skandálů.

Nemám nic proti Obamovým, ale jsem z principu proti slepému zbožňování jakýchkoli idolů a celebrit, které si to obvykle příliš nezasluhují.

A končím zprávou z jiného zdroje. UniCredit Bank, správce mých podílů v investičním fondu Pioneer, mi sdělila, že jsem za minulý rok přišel v důsledku recese jen o 60 tis.Kč a dá-li Bůh, že ti bude někdy snad lepší.

Po takovýchto a podobných zprávách, které se na človíčka hrnou dnes a denně, není proto divu, že ztrácí přehled o chodu a směřování světa ve kterém žije, že ztrácí důvěru a životní optimismus a propadá depresím. Přispívá k tomu i špatné zaměření a úroveň vzdělávání mládeže, které jí nepomáhá si vytvářet racionální světový názor. Velký podíl na tom má i demoralizující vliv politické a společenského scény, komerčních medií a komerční zábavy. Takto mravně a kulturně desorientovaná a zesláblá společnost potom hledá únik nebo útěchu v nejrůznějších exotických vírách a hnutích nebo ve vzrušujících zábavách a požitcích, které mnohdy končí Kuřimskými kauzami nebo chorobnými závislostmi na „drogách“ všeho druhu..

27.1.2009

Pro blog.idnes