Kalousek nevidí další bublinu

Příčinou stále rozsáhlejších ekonomických recesí, kterým se eufemisticky dnes již neříká krize (což by nahrávalo marxistům) je hladovost finančního kapitálu po maximálním zisku. Tragicky humorné na tom je to, že finanční kapitál je vlastně fiktivní, existující pouze na účtech bank a neprodukující žádnou přidanou hodnotu. Který na přidané hodnotě, vytvořené reálným kapitálem a pracovní silou, pouze parazituje. Tento kapitál má původ především v obchodu s tzv. vzácnými statky, jejichž cena (nikoli hodnota!) je prakticky monopolní a proto vysoko převyšující cenu ekonomicky ospravedlnitelnou. Všeobecně známé a evidentní  je to u ropy a zemního plynu, jejichž ceny určují mezinárodní kartely (kde pak je teoretický konkurenční prostor pro trh?). Vlastníci finančního kapitálu dychtí po jeho rozšířené reprodukci a zarputile proto hledají další a další obchodní příležitosti. A tak banky a jejich managementy nafukují různé investiční a úvěrové bubliny (technologické akcie, hypoteční a spotřební úvěry a jejich deriváty atd.), aby požadavky svých akcionářů a klientů splnily. Končí to zpravidla splasknutím bubliny, masivními odpisy finančního kapitálu a další a hlubší ekonomickou recesí globálního rozměru.

Ministr Kalousek, ač zastává názor pravicového liberála, při posledním brífinku o protikrizových opatřeních české vlády varoval před nafukováním další bubliny, kterou je překotná emise vládních dluhopisů. Banky celého vyspělého světa „pumpují“ svůj (fiktivní) finanční kapitál do vládních cenných papírů, jejichž bublina může také brzy prasknout pro neschopnost vlád platit jen dluhovou službu, natož splácet jistinu (již z minulosti jsou známé státní bankroty – např. opakovaně našeho „rodného“ rakouského císařství nebo v nedávnější minulosti třeba Argentiny a různých rozvojových zemí).

Zde bych ještě chtěl upozornit na jinou bublinu, která uniká pozornosti a zájmu renomovaných světových ekonomů. Je to investování do dalších vzácných statků, jako jsou šperky a umělecká díla. Závratný růst jejich cen je dán mohutnějící poptávkou ze strany finančního kapitálu, který pro sebe hledá další „bezpečný přístav“ nebo spekuluje na pokračující růst jejich cen (o skutečném zájmu o umění lze s úspěchem pochybovat). Ale ani zde nemají ceny racionální oprávnění a jsou jen a jen produktem spekulace, která, zvláště při pokračující ekonomické recesi, nemusí natrvalo vyjít a i tato bublina nakonec jednou splaskne. A protože investory jsou často banky, které ukládají svá aktiva tímto způsobem (viz český skandál s nadhodnocenými diamanty), může to otřást s jejich likviditou tak, jako splasknutí bublin dřívějších.

26.1.2009

Vyšlo v HN – dopisy  2. února 2009  jako Bubliny, které ještě splasknou