Díky Bohu za paprsek naděje

Toho se mi dostalo ve Víkendu HN z 2. ledna v rozmluvě s mladým, ale již uznávaným ekonomem Tomášem Sedláčkem. Objevil se jako očistný pramínek v kalných tocích výpotků „opakovacích ptáků“ – mladých ekonomů, kteří u nás hlásají neoliberální dogmata, naučená na amerických univerzitách.

I Tomáš Sedláček absolvoval universitu v Yale a byl tam dokonce vybrán mezi pět nejkreativnějších mladých ekonomů. Asi proto, že se nespokojil s nabiflováním a papouškováním zavedených ekonomických dogmat, ale že i v ekonomii přemýšlí o obecnějších problémech dnešního světa.

Při tom dospívá k názoru, že neoliberální koncept trvalého růstu produkce a spotřeby je neudržitelný a že vyspělé země jsou již tak přesycené, že by měly svojí populaci směrovat k jiným, než konzumním požitkům. Že úsilí ekonomů i politických reprezentací na celém světě by se mělo soustředit na nalezení a nastolení politiky a ekonomiky trvale udržitelného rozvoje populace celé planety.

V dubnu 2005 pořádal pražský Liberální institut konferenci s mezinárodní účastí na téma Obnovit kritické zkoumání ekonomie. Když jsem nabídl můj referát o neudržitelnosti trvalého extenzivního růstu spotřeby a o nutnosti ekonomiky trvale udržitelného rozvoje, byl jsem odmítnut. Protože čeští neoliberálové z VŠE jsou tak liberální, že alternativní názory nepřipouštějí. Proto jsem dnes vděčný redakci HN, že publikovala názor Tomáše Sedláčka.

2. ledna 2009

Použit v blogu idnes