Politika a morálka

Máme před mimořádnými volbami do sněmovny. Stále více občanů tohoto státu si klade otázku, v jakém politickém režimu vlastně žijeme.

Strany vládnoucí koalice a jejich konjunkturální intelektuální přisluhovači tvrdí a pomaleji chápající občánkové, obluzení frázemi o totalitě a demokracii jim věří, že žijeme v tom nejlepším myslitelném politickém a hospodářském systému pluralitní parlamentní demokracie. Ale praktická zkušenost občanů se od těchto krásných lží velmi liší. Poctivější politici a intelektuálové a občané soudnější a kritičtější tuto iluzi a lež s nimi již nesdílejí.

Suverenita a rovnoprávnost našich občanů platí jen na papíru Ústavy. Mezi volbami do parlamentu poslanci, senátoři, vláda i hejtmanové, primátoři i celá státní správa zcela pohrdají názory a zájmy občanů a řídí se důsledně jen zájmy vlastními a zájmy svých klientů – „sponzorů“ z ekonomického světa i podsvětí. Policie a celé soudnictví jsou politicky a ekonomicky zkorumpované a propojené se zájmovými skupinami a s organizovaným zločinem a kauzy vyšetřují a soudí v jejich prospěch.

Přibývá kritických hlasů na všech stranách a narůstá již i aktivní odpor jednotlivců, občanských aktivit a mnoha odborových, profesních a podnikatelských organizací. Ale občané jsou silně desorientováni prodejnými medii a tak znechuceni dosavadní politikou, že se voleb buď neúčastní, nebo se nebudou umět správně rozhodnout. Proto je třeba uvítat snahu některých medií, zvláště některých veřejnoprávních, pořádat diskusní fóra a dát na nich příležitost občanům, aby řekli co se jim na dosavadní politice nelíbí, co vytýkají vládě, poslancům a senátorům a jak by si představovali lepší fungování demokracie a tržního hospodářství v Česku.

Vyslechl jsem jednu takovou diskusi v českém veřejnoprávním rozhlasu. Názory zúčastněných občanů byly vesměs silně kritické a požadovaly radikální změnu praktické politiky. Účastníky byli většinou občané starší generace, životem zkušení a s residui výchovy a návyků z první ČSR (a neváhám říci i toho dobrého z měšťanského Rakouska-Uherska), které přetrvaly i přes peripetie Protektorátu, komunistického režimu i již téměř dvacetiletého budování nového českého kapitalismu podle Václava Klause a spol. Za hlavní příčinu dnešního politického, morálního a hospodářského marasmu považují opuštění a podceňování morálních principů a jejich nahrazení zbožněním všemožných požitků a neomezeným právem lidského individua je konzumovat.

Všechny požitky je možné si koupit za peníze. Proto je lidem, zvláště mladým, vštěpováno, že cestou k tomuto blahu je bezohledné vydělávání peněz a hromadění bohatství. Že na morálku, hlásanou neschopnými a socialismem zkaženými starci a potrhlými moralisty, nemají brát ohled (vždyť největší autorita modu vivendi, president republiky Václav Klaus, považuje morálku jen za třešničku na dortu tržní ekonomiky a nezná špinavé peníze, ani nemorální podnikání). Maximální spotřeba prý je projeven společenského uvědomění a pravého vlastenectví, protože roztáčí kola tržní ekonomiky a zajišťuje maximalizaci zisků podnikatelů, práci a mzdy pro zaměstnance. Skromnost, šetrnost a veřejné výdaje na infrastrukturu a sociální služby prý deformují samoregulační mechanizmy trhu a vedou k takovým ekonomickým krizím, jakou prožíváme právě dnes.

Diskutující hledali východisko v obnovení a definování morálky pro dnešní svět. Při tom většinou vycházeli z idealistických názorů na hybné síly dějinného vývoje a spatřovali je v duchovních ideálech lidstva. Příčinu oslabení vlivu morálky většinou spatřovali ve ztrátě víry v Boha a v oslabení vlivu křesťanských církví. A cestu k renesanci morálky v obnovení religiosity. Vycházeli ze vžité  představy, že křesťanská morálka je jednou provždy daná desaterem přikázání, která pocházejí přímo od Boha a Kristovým učením podle Nového zákona. Že návrat k morálce je možný jen celospolečenským návratem ke křesťanské víře.

To jsou ovšem pro ekonomického neoliberála a pragmatika Klause směšné představy snílků, protože dějinný vývoj přece určuje vývoj ekonomiky (což již před 150 roků před ním tvrdil Karl Marx). Ale Klaus v době studií zřejmě v předmětu Marxismus „chodil za školu“ a pro zkoušky se naučil jen pár zjednodušených pouček. A tak nepostřehl, že klasik Marx také tvrdil, že „kulturní nadstavba“ (jejíž součástí je i morálka) ovlivňuje zpětně i vývoj „materiální základny“,  tj. ekonomiky! Klaus by se měl zbavit svého všeználkovství,  Kriticky přehodnotit platnost neoliberálních ekonomických dogmat a přečíst si znovu (?) klasiky liberalismu, kteří původně byli vesměs moralisty. Když sám Adam Smith definoval podmínky fungování liberální tržní ekonomiky, vycházel z požadavků zabezpečení poctivé a dokonalé konkurence a zachovávání pravidel podnikatelské morálky pod dohledem státní moci. Nemorální jednání škodí i ekonomice. Nepoctivé jednání vůči obchodním partnerům, zaměstnancům i veřejným institucím (v anglické ekonomické terminologii vůči tzv. stake holders) vyvolává spory a střety, které narušují optimální fungování ekonomiky, protože zvyšují tzv. transakční náklady produkce (krádežemi, podvody, zpronevěrami, stávkami, vysokým pojistným, náklady na ostrahu, soudy atd.).

Klaus není v přeceňování funkce ekonomických procesů pro společenský vývoj sám. Četné studie příčin současné globální krize nepronikají k jejím samým kořenům. Třeba známý americký profesor Fukujama  se hluboce zmýlil, když psal svůj  Konec dějin ! Tvrdil, že po pádu světového komunismu stojí svět na počátku nenarušovaného a trvalého rozvoje liberálního kapitalismu a demokracie. Ve skutečnosti je dnes svět nebezpečnější než dříve, krize všeho druhu jsou stále častější a hlubší, bohatství světa se stále více koncentruje do rukou stále menšího počtu multimilionářů a stále větší část lidí upadá do bídy.

Jako „stařec“ z ročníku 1934 zastávám jiný názor na příčiny narůstající všeobecné globální krize. Za hlavní příčinu považuji absenci konstruktivní koncepce dalšího vývoje lidstva v postindustriální fázi jeho vývoje. Stále hlubší absenci konstruktivní životní filosofie v celé lidské populaci. Dnešní svět je poháněn jen zájmem globálního kapitálu na maximalizaci okamžitého zisku, který nebere ohled na dlouhodobé existenční zájmy lidstva, na potřebu jeho trvale udržitelného vývoje. Jedinou cestou k zastavení této společenské rakoviny je regulace globálních procesů konsensuální mezinárodní politickou vůlí, založenou na konstruktivní filosofii trvale udržitelného všestranného rozvoje lidského druhu.

Významný podnět k takovému řešení lze nalézt ve stati, která byla publikována již v roce 2000 v Hospodářských novinách. Tehdy otiskly rozhovor se světoznámým polským  novinářem a spisovatelem Ryszardem Kapuścińskim. Ten poukazoval na souvislost mezi ekonomickým a kulturním vývojem konkrétních civilizací (historických i současných) v různých dobách a v různých částech světa a vůdčí filosofií, kterou ta která společnost vyznává. Všechny světové říše minulosti zanikly následkem ztráty étosu, na jehož základě vznikly!

Podmínkou dnešní řešení krize není masový návrat k religiozitě. To může být dočasně vhodné pro hospodářsky a kulturně nerozvinuté oblasti světa s nízkou úrovní vzdělání. V civilizačně rozvinutém světě je rozhodující obrat k nekompromisnímu vyžadování a dodržování morálky. Nikoli úzkoprse puritánské, jak si ji představují třeba američtí neokonzervativci nebo jiní církevní dogmatikové (křesťanští, judaističtí, islámští atd.), ale morálky občanské, založené na historicky ověřených pravidlech harmonického soužití civilizované společnosti. Hlavním nástrojem prosazování morálky by mělo být důsledné vylučování –ostrakizace- nemorálně jednajících subjektů ze slušné společnosti. Zvláště nekompromisně by to muselo platit pro osoby veřejně činné – politiky a úředníky státní správy, pro podnikatele a jejich podniky. Prokázané provinění by je mělo vyloučit z veřejného působení na stanovenou dobu nebo až doživotně.

Dnes stojíme před příležitostí, alespoň v našem národním měřítku věci veřejné zlepšit. Jako občané můžeme ve volbách do sněmovny volit jen ty strany a poslance, kteří jsou odhodláni se pro zlepšení morálky angažovat.

Musíme vyčkat, zda tentokrát budou naši voliči vybírat lépe. Ne-li, pak bude platit, že lid má takovou vládu, jakou si zaslouží. A pak nám pomoz pánbůh !

26. srpna 2009