Kupujme domácí výrobky

Ekonomická recese zuří dnes v celém světě. Vlády ekonomických velmocí i trpaslíků sestavují balíky záchranných opatření, která by měla celý ekonomický svět co nejrychleji vyvést z historicky nejhlubší recese kapitalistické ekonomiky znovu na trajektorii  ekonomického růstu.

Někteří politikové neváhají, alespoň v myšlenkách,  se uchylovat k populisticky sobeckým praktikám nacionálního protekcionismu; k řešení vlastních problémů na účet zbytku světa, včetně svých politických a ekonomických spojenců. Vyhlašují kampaně „Kupuj francouzské“, „Kupuj britské“ a stahují výroby ze zahraničních filiálek svých podniků zpět do mateřských zemí.

Taková praxe by skutečně byla cestou do pekel, protože globalizovaný svět vyžaduje pro svůj efektivní rozvoj pravý opak. Liberalizaci pohybu všech produkčních faktorů v celém prostoru planety. Jen to umožňuje optimální alokaci investičního kapitálu, optimální využívání přírodních zdrojů, minimalizaci transakčních nákladů, optimální využití a kultivaci pracovní síly v celém světě, ale také racionální zvyšování její kupní síly, jako podmínky potlačení cykličnosti ekonomického vývoje.

Uváděné skutečnosti jistě lahodí uším kovaných postneoliberálů, ale je nutno také zmínit nutné meze takového liberalismu. Globální ekonomika vyžaduje také globálně platné normy a meze trhu produkčních faktorů. Především musí být definována a uplatňována pravidla regulace finančního trhu. Musí být ukončena existence daňových rájů a účinně regulována emise peněžních agregátů celosvětově uznanou autoritou. Je nutná optimalizace využívání přírodních zdrojů, jejich čerpáním při současné ochraně a udržitelnosti globálního životního prostředí. Využívání dosud výrazně lacinější pracovní síly v nerozvinutých zemích musí být doprovázeno mezinárodní unifikací výpočtu minimálních mezd podle místních podmínek, zajišťujících všude důstojné životní podmínky zaměstnanců.

S tím není nutně v rozporu realizace myšlenky „Kupujme domácí výrobky“.

Na počátku devadesátých let při budování nového českého kapitalismu, premiér Klaus a jeho ministři, neodpovědně, s ideologickou a politickou motivací, překotně rozbíjeli bývalé socialistické velkopodniky (ministr průmyslu Dlouhý dokonce vyhlásil program rozbíjení holdingů), předčasně likvidovali zavedené obchodní styky se SSSR a celým trhem RVHP a současně zrušili monopol zahraničního obchodu. To spolu s náladou českého spotřebitele, lačnícího po dříve nedostupném západním zboží (spotřebním i investičním), vytvořilo situaci, že české podniky neměly zakázky ani odbyt své produkce a propadaly se do ztrát a platební neschopnosti. Saldo zahraničního obchodu bylo vysoce negativní.

Za této situace jsem ve Svazu průmyslu ČR navrhl zahájení kampaně „Kupuj české zboží“. Za české zboží mělo být považováno takové, které prodává podnikatel registrovaný v ČR a u něhož spotřeba dovezeného zboží a služeb tvoří méně než 50% jeho tržeb. Kampaň měla být především osvětová. Měla kupujícím spotřebních i investičních produktů vysvětlit, že budou-li kupovat české, zajistí prosperitu českých podniků, zabezpečí růst mezd jejich zaměstnanců, zvýší příjmy státního rozpočtu a zlepší bilanci zahraničního obchodu. Rozhodně neměla vyzývat k bojkotu zboží zahraničního, ale jen přimět české spotřebitele k zamyšlení nad důsledky jeho nákupního chování. Kampaň byly sice nesměle nastartována, ale zůstala nepochopena a zanikla. Nakonec myšlenku částečně použil ministr Dlouhý, když vyhlásil akci označování výrobku  Czech made.

Když se dnes k myšlence „Kupujme domácí výrobky“ vracím, nemám na mysli její uplatňování jen v Česku, ale obecně v celé Evropě a konečně i v celém světě.

Dnes máme globální situaci, kdy se zboží vyprodukuje v místě, kde jsou nejnižší výrobní náklady a převáží se třeba k protinožcům, kde se díky moci nejsilnějších nadnárodních korporací a jejich marketingovým trikům spotřebitelům rafinovaně vnutí.

Výsledek je ten, že mohou být bezohledně vykořisťováni dělníci a zemědělci v rozvojových zemích, kde se zboží vyrábí, propouštěni z práce a zbavováni mzdy zaměstnanci v zemích vyspělých a příroda devastována iracionálním převážením obrovského množství zboží ke zmíněným protinožcům. (Historická paralela – Velká Britanie mocensky likvidovala v Indii textilní výrobu a brala výdělek jejím rolníkům, textilním podnikatelům a dělníkům, aby tam mohla dovážet svoje vlastní výrobky).

Uplatnění principu „Kupujme domácí výrobky“ by mělo dva hlavní efekty. Zrovnoměrnilo by sociální postavení zaměstnanců a zemědělců mezi rozvojovými a vyspělými zeměmi (ve mzdách a v zaměstnanosti) a vedlo by ke snížení zatíženi světového životního prostředí snížením spotřeby pohonných hmot a produkce škodlivých emisí všeho druhu. Nešlo by tedy o jednostranný protekcionismus jednotlivých zemí, ale o racionální jednání, které by přinášelo prospěch všem národním společenstvím a jejich ekonomikám.

Dalším žádoucím efektem by bylo i posílení národní svébytnosti jednotlivých zemí a národů, nemateriální i hmotné. Dnešní tržní praxe likviduje tradiční národní kulturní zvyklosti a zaplavuje trh velkoprůmyslově produkovaným zbožím upadlé jakosti. V materiální oblasti nadnárodní obchodní řetězce dovážejí uniformní zboží, lacino vyrobené v rozvojových zemích a ignorují tradiční místní produkty, často kvalitnější. V kulturní oblasti je trh zaplavován filmy, seriály, hračkami, „uměleckými“ užitkovými předměty, zábavnou a dětskou literaturou „hollywoodského a disneyovského“ typu, produkovanými na Tchajwanu, v Indii, Čině ap., a jsou z něho vytlačovány tradiční umělecky hodnotné produkty.

Například, při preferování našich domácích potravin, lze zcela konkrétně vycházet z lepších nutričních  hodnot a senzorických předností čerstvých výrobků, daných i tradiční technologií. Také je možno poukázat na výtvarné a užitné přednosti českých výrobků. Vždyť často otřesná je výtvarná úroveň importovaných výrobků, prodávaných v supermarketech. Jmenovitě nábytku a bytového zařízení, zahradního vybavení a „ozdobných“ předmětů, svítidel, porcelánu, skla, hraček, dopisních potřeb aj. Týká se to i architektonické kvality rodinných domků, stavěných podle importovaných typových projektů a převážně z importovaných komponentů.  Užitná hodnota importovaných výrobků často neodpovídá jejich ceně. Takové výrobky jsou maximálně materiálově i zpracovatelsky „úsporné“, takže jejich životnost a odolnost je malá. Že nejsem se svým názorem osamocen, potvrdil i rozhovor redaktora Hospodářských novin s naším velkopodnikatelem Andrejem Babišem, publikovaný dne 3. dubna 2009. O importovaných potravinách tam Babiš mimo jiné říká, že obchodní řetězce k nám místo kvalitních potravin vozí „humus“.

17. dubna 2009

Nabídnuto  týdeníku EURO