Klaus znovu dokázal, že patří do 20. století

Klausovi konservativně-liberální souvěrci se rozhodli dát mu letošní cenu F.A.Hayeka a příležitost prezentovat ekonomické teorie minulého století v jeho podání. Klaus to nadšeně přijal a při udílení ceny ve Freiburgu předestřel ekonomickému publiku svojí jedině pravou ekonomickou víru.

Pro všechny konzervativní liberály je příznačné, že se odvolávají na Hayeka a téměř zcela mlčí o jeho předchůdci a učiteli Ludwigu Misesovi. Ačkoli zakladatelem moderního liberalismu (1924) je právě Mises, který je mnohem hlubším myslitelem (filosofem, moralistou a ekonomem) než Hayek.

Za Hayekovo veledílo je prohlašována jeho Cesta k nevolnictví, které sám považoval za účelovou agitku, napsanou za 2. světové války v Londýně, hlavně proti nacistickému Německu. A také je pozoruhodné, že konservativní liberálové včetně Klause již téměř nemluví o Miltonu Friedmanovi, kterého nekriticky vzývali ještě nedávno.

Jednou z hlavních tezí Hayeka je kritika fiskální a měnové politiky vlád, které podle něho nepřípustně deformují sebeozdravný automatismus trhu a tím vyvolávají ekonomickou nestabilitu a cyklické recese. Jak Hayek, tak Friedman považovali za původ všeho zla nekontrolovanou emisi tzv. levných peněz. Současná, historicky nejhlubší ekonomická recese byla skutečně tímto fenoménem vyvolána. Ale nikoli překotnou emisí peněz ze strany státu (jak předpokládali Hayek a Friedman), ale ze strany naprosto nedostatečně regulovaných soukromých finančních subjektů(!), které v honbě za ziskem z finančních obchodů spustili obrovskou emisi peněz, nekrytých reálným kapitálem. Nedávný průzkum jen v USA napočítal přes 20 bank, které rozpůjčily třicetkrát více peněz, než činí jejich depozita. Banky tím vydělávají na půjčování peněz, které ve skutečnosti nemají. Když se jim tato stavba na hliněných nohou zhroutila, musejí se vzdávat suverenity svého soukromého vlastnictví a dožebrávat se u vlád gigantických „almužen“ ze státních rozpočtů a z budoucí práce  podceňované masy námezdních občanů.

Je jistě pozoruhodné, že zejména v USA měl Hayek se svými tezemi velký úspěch a stal se profesorem na Chicagské univerzitě, zatímco Mises byl v USA přehlížen, nikdy mu nebyla nabídnuta univerzitní kariéra a žil tam nuzně z příspěvků privátní nadace. Je zřejmé, že Hayekovy úspěchy netkvěly ve vědecké kvalitě jeho tezí, ale v tom, že vyhovovaly objednávce americké finanční oligarchie, kdežto Mises ji byl svými filosoficky a eticky založenými názory nepříjemný.

Dnešní svět 21. století nepotřebuje zapšklé ekonomické dogmatiky z 20. století, ale kreativní ekonomické teoretiky, kteří budou schopni zcela objektivně a bez ideologické zátěže komplexně analyzovat současný politický, ekonomický a ekologický stav světa a navrhnout vládám a jejich mezinárodním organizacím správné cesty k dosažení jeho všeobecné a dlouhodobé stability.

12. května 2009