Ještě k Sedláčkově Ekonomii dobra a zla

Přečetl jsem jak Sedláčkovu knihu, tak její recenzi z pera Petra Fischera ve víkendových HN z 19. června 2009 a dovolím si vyjádřit k obojímu své stanovisko.

Fischer Sedláčkovu spisovatelskou metodu nazývá kutilskou. Myslím, že Sedláček vychází ze své zkouškové práce z  r. 1997: Křesťanský pohled na hospodářskou politiku (pro profesora  FSV UK Halíka a z doktorské disertační práce“: On the Morals of Homo Oeconomicus z
r. 2003 pro tutéž školu. Tyto texty posloužily jako materiál pro knihu o 258 stránkách.

Zajímavá a podnětná je jen poslední kapitola  5. Krize dobrá a krize zlá , str. 225 až 258, ze které budu reprodukovat volně nebo doslova některé pasáže.

Nemohu souhlasit s názorem, vysloveným P. Fischerem, že etické ohledy, ke kterým se dnes ekonomie vrací, jsou jakousi katarzí ekonomů, podnícenou současným krizovým stavem světového hospodářství a hrozbou vyčerpání zdrojů planety.

Etika, ani v ekonomii, nikdy nebyla něčím nepojmenovaným, shůry daným, ale byla a je výsledkem historických zkušeností lidských komunit, shrnutých do obecně přijímaných morálních pravidel, která zabezpečují optimální uspořádání mezilidských vztahů. Hlavní ideolog moderního liberalismu Ludwig Mises považuje morálku za historicky vzniklý přirozený řád lidských vztahů. Také Adam Smith založil svojí teorii liberální tržní ekonomiky na podmínce, že trh bude ctít pravidla obchodní morálky. Etika v podnikání je podmínkou optimalizace tržních procesů,  protože minimalizuje transakční náklady.

Na rozdíl od P. Fischer si nemyslím, že Sedláček nepodává v závěru žádný návod, jako ekonomickou vědu zlepšit a jakou cestou by se měla ubírat snaha o nápravu současného neblahého stavu světového hospodářství. Vždyť říká na str. 257 a dále, že je třeba se
s  J.S. Millem vrátit k základům utilitární ekonomie, jejímž jádrem není maximalizace soukro­mého užitku, ale užitek celku. Že tato krize není jen ekonomická či spotřební, ale mnohem hlubší. V poučení z krize je naše naděje. Říká též, že naší době chybí přiměřenost. Žili jsme příliš dlouho na dluh, finanční i ekonomický. Ustaňme v honu na nárůst bohatství, vráťme se k etice ekonomie a řešme skutečný hlad nejchudších zemí.

Přimějme ekonomy k tomu, aby opustili dosavadní dogmata o nutnosti trvale rostoucí produkce a vypracovali ekonomii udržitelného vývoje.  Na str. 245 cituje Feyerabenda:

Každý názor, jakkoli může působit zastarale, se může stát východiskem jasných vysvětlení a plodných objevů. Tak se může dnešní poznání stát zítřejší pohádkou a směšný mýtus pevnou součástí vědy.

V čem nemohu souhlasit ani se Sedláčkem, ani s Fischerem, je jejich fatalistický (postmoderní) názor na schopnosti ekonomie jako vědy. Ekonomika funguje objektivně a nezávisle na tom (není to zázrak, že funguje), jak ji ekonomové chápou a vykládají. Její zkoumání a deskripce je vědou podobně, jako je vědou meteorologie. Známe dílčí zákonitosti, ale množství náhodných činitelů a variabilita jejich vývoje nám nedovolují dlouhodobější predikci vývoje ekonomiky. Ekonomie však může na matematických modelech analyzovat a predikovat vliv dílčích opatření a kroků, které mohou nežádoucí vývoj v kratších horizontech usměrňovat.

U nás je navíc situace v teoretické ekonomii zpožděna za vývojem ve světě a setrvává na historickou realitou překonaných neoliberálních a neokonzervativních dogmatech, ve světě již neuznávaných. Velice rád bych věděl, kteří z naších ekonomů, včetně členů komise NERV, znají třeba práci Sedláčkem zmiňovaného  Shone D. s jeho Economic Dynamics – Phase Diagrams and Their Applications. Když jsem ji u nás sháněl v knihovnách AVČR, neměli ji v Ekonomickém ústavu, ale v Ústavu teoretické fyziky! Pro ekonomy byla asi matematicky příliš náročná.

23. června 2009