Jak trvale odstranit rozpočtové deficity

Vězíme po krk v největší ekonomické krizi, srovnatelné s krizí 30. let minulého století.  Tehdy nezaměstnanost v ČSR překročila 1 milion, dnes jsme to dotáhli již na ½ milionu, ale ještě jsme nedošlápli na dno.

V nynější předvolební době přicházejí ODS i ČSSD se soubory opatření jak proti ekonomické  krizi, tak proti závratnému rozpočtovému deficitu v příštím roce, který vyvolala.

Řešení, která obě strany nabízejí se liší vzhledem k jejich odlišným ekonomickým doktrínám, ale obě jsou stejně populistická a polovičatá, aby si nerozlobily své voliče.

ODS, jako zájmová strana zaměstnavatelů a vyšší vrstvy zaměstnanců, nechtějí zvyšovat daň z příjmu fyzických osob, ani zvyšovat jejich solidární podíl na sociálním pojištění, ani zavádět daně za majetek a přepychovou spotřebu. Naopak chtějí snížit sociální dávky a důchody, zpoplatnit zdravotní péči a zvyšovat daně nepřímé, které postihnou především chudší vrstvy občanů. Ale před volbami nechtějí „přiznat barvu“, Nechtějí schválit Janotův úsporný rozpočet a začít s rozpočtovým provizoriem. Dopad svých „sedmi ran egyptských“ si nechají až na dobu po volbách, pokud v nich vyhrají. ČSSD naprosto neodpovědně slibuje „lidu“ a voličům rozdávání dalších peněz, bez ohledu na ještě hrozivější rozpočtový deficit. Ani jedni, ani druzí se neodvažují občanům „nalít čistého vína“ a říci jim otevřeně, že takhle stát dále hospodařit nemůže, pokud nechceme dospět k jeho bankrotu a následnému zhroucení všech dosavadních hodnot a sociálních jistot. Dnes je nutno otevřeně říci, tak statečně jako to na počátku 2. světové války řekl W. Churchil, že vlády nám mohou slíbit jen pot, práci a střídmost a zavržení života „na dluh“.

Celá světová finanční a následující ekonomická krize, byly způsobeny životem „na dluh“, který se stal normou bohatých ekonomik. Aby se „oživila“ spotřeba a udržely zisky, výroba  a zaměstnanost, roztočily banky kolotoč obrovských úvěrů. V čele jejich vlny, podobné zhoubnému cunami, to byly hypoteční úvěry v USA. Ale ani ostatní „hráči“ v Evropě a ve světě, ani ostatní typy úvěrů nezůstali pozadu. Zadlužení veřejných a soukromých rozpočtů v bohatých zemích překračuje zpravidla jejich roční HDP, někdy až násobně. Všichni žijí „na sekyru“. Ale se džbánem se chodí tak dlouho pro vodu, až se ucho utrhne. A je tu  KRIZE !

Protože každý má s nápravou začínat vždy u sebe, Měly by naše vlády, pokud nechtějí být vládami bankrotářů, ale vládami dobrých hospodářů národa, říkat občanům pravdu a začít samy u sebe. Udělat vše pro výkonnost a efektivnost našeho hospodářství a veřejného života všeobecně. Nežít na dluh, pracovat a šetřit. Akumulovat úspory a používat je na potřebné, účelné a efektivní investice jak do produkční oblasti, tak do veřejné infrastruktury. A na to budou muset přispět všichni občané státu. Nejbohatší nejvíce, bohatí hodně, méně majetní nejméně. Ale dohromady to musí zabezpečit státní rozpočty, které trvale zabezpečí financování bez velkých deficitů s nejistou a dlouhodobou návratností. Zákonem by měla být stanovena horní hranice dluhové služby, tj. nepřekročitelné procento ze státního rozpočtu, použitelné pro úhradu úroků ze státních dluhů.

Krokem k racionálnějšímu rozdělování společenského produktu by mělo být zavedení vysokých spotřebních daní na u ekologicky škodlivých produktů, u přepychového zboží a služeb a také u všech produktů, poškozujících fyzické a duševní zdraví lidí.

Zde uvedu svůj návrh na vyměřování daně z příjmu fyzických osob, který jistě vyvolá bouřlivý odpor konzervativních a post-neoliberálních dogmatiků a multimilionářů. Pokřik o olupování úspěšných sociálním státem. V mé citované literatuře jsem, myslím dostatečně, vysvětlil, proč je kapitál povinen a ve vlastním zájmu nucen, odevzdávat větší část ze svého zisku na veřejné investice a služby, a proto se zde nebudu opakovat.

Moje schéma vyměřování daně z příjmu fyzických osob je jenom schématem, které reflektuje dnešní situaci v ČR. Číselné hodnot nelze považovat za rigidně požadované, ale jen za první návrh konstrukce této daně. Graf je v příloze.

Vyjádřeno slovně:

Do hrubého měsíčního příjmu 100 tis.Kč (tj.105)       daň    14 %

nad   105 do 108 Kč                                                          zvyšovat daň logaritmicky o 27 % na řád

nad              108  Kč                                                           daň    95 %

Tento návrh jsem publikoval již 15. srpna 2009 v mém blogu.idnes a ten se setkal s bouřlivou negativní reakcí u „potrefených husí“, ale i různých ignorantů, kteří jej nepochopili nebo jejichž matematické vzdělání nestačí na chápání nelineárních stupnic, zde konkrétně stupnice logaritmické, a kteří nevědí, co je to číselný řád. Snad dnešní graf jim bude srozumitelnější.

Pro ně „polopatisticky“:

                                               do              100.000 Kč                         14 %  daň

                                               při            1,000.000 Kč                        41 %

                                               při          10,000.000 Kč                        68 %

                                               od        100,000.000 Kč                        95 %

Myslím, že i „pouhých“ 5 milionů z osobního měsíčního příjmu 100 milionů by mělo postačovat na motivaci i potřeby naších miliardářů. Podobné zdanění mají i skandinávské státy již velmi dlouho a jsou to státy z nejbohatších.

Daň z příjmu fyzických osob

lineární stupnice

graf lr

Hrubý měsíční příjem [ Kč ]

                                                                                                                    logaritmická stupnice

 

9. září 2009