Švýcarské referendum o minaretech

Libyjský diktátor Muammar Kaddáfí vyhlásil džihád proti Švýcarsku, protože referendem zakázalo stavbu minaretů u tamních mešit.

Já, na rozdíl od našich „lidskoprávních“ utopistů jsem výsledek referenda uvítal na mém blogu trinkewitz.blog,idnes.cz.

Nikdy jsem nepopíral práva muslimů na volbu místa pobytu, ani na vyznávání jejich víry, ani na soukromý život podle jejich kulturních tradic. Ale zároveň jsem vždy požadoval ochranu občanských a lidských práv i pro většinovou populaci hostitelských zemí.

Je dostatečně známo, že většina muslimských imigrantů, podněcovaná jejich fundamentalistickým klérem a laickými náboženskými fanatiky, považuje obyvatelstvo Západu za nevěřící, kteří žijí hříšně, v rozporu s učením koránu. Které oni, muslimové, jsou povinni svojí misijní činností, po dobrém i po zlém, obrátit na pravou víru. Proto odmítají kulturu, morálku a zákony hostitelských zemí, vytvářejí tam uzavřené muslimské minority a požadují pro ně právo exteritoriality a života podle zákonů šaría. Tyto požadavky jsou důsledkem zaostalosti jejich kulturního vývoje, nacházejícího se dnes na úrovni evropského středověku. Zhruba mezi dobou křížových výprav v 11. století a 17. století, kdy v křesťanské Evropě a v Americe končila éra vlády dogmatického kléru, Svaté inkvizice a honů na čarodějnice.

Dnes Evropa, ať křesťanská, nebo ateistická, nemůže připustit, aby její kulturu rozvraceli zaostalí přistěhovalci, kteří se nechtějí chovat jako přicházející „chudí příbuzní“ a integrovat se, ale kteří chtějí Evropu a její kulturu opanovat a její moderní národy vrhnout zpět do středověku, pod vládu islámu a jeho kléru.  Aktuálně se tyto snahy projevují celoevropský akcelerující výstavbou mešit, nepochybně podněcovanou a financovanou organizovaným světovým islámem.

Aby menšiny muslimských imigrantů a jejich světoví islámští protektoři nemohli argumentovat tím, že v Evropě jim je bráněno svobodně vyznávat jejich víru, měla by být výstavba chrámů řešena shodně pro všechny církve.

Rozhodujícím by měl být veřejný zájem. Nové církevní stavby a zařízení by zcela obecně měly být státní správou povolovány jen tehdy, je-li v místě takové stavby nebo zařízení splněn minimální limit počtu příslušníků menšiny nebo církve. Musí být zaručeno, že takové zařízení nebude sloužit šíření věrouky nebo ideologie, která odporuje Všeobecné deklaraci lidských práv a místním zákonům. Neposledním rozhodovacím kritériem by mělo být i transparentní financování těchto investic a jeho kontrola státní správou, aby tato zařízení nemohla být nástrojem šíření vlivu cizích mocností a sil, které jsou nepřátelské a škodící hostitelskému státu a evropské civilizaci.

Obecně pro celý svět by také mělo být přijato ustanovení mezinárodního práva, že organizované (misijní) šíření starých i nových náboženství a věrouk není dovoleno. Třeba islámu v evropských zemích, ale také katolictví, protestantismu nebo sekt v teritoriích s odlišnou historicky vzniklou kulturou. Při takovém přístupu by odpadla možnost vzájemného obviňování z porušování svobody víry a náboženství. Protože víra a náboženství by byly vždy jen čistě osobní věcí každého lidského jedince, který může svojí víru propagovat pouze svým osobním příkladem a věroučným působením (tak, jako kdysi apoštolové).

28.2. 2010

Pro MAJÁK – čtvrtletník Volné myšlenky