Racionálně o lidských právech

Otázka lidských práv je dnes velkým módním tématem pošetilých extrovertních intelektuálů a vypočítavých politiků napříč zprava doleva. Ti první blouzní o neomezené individuální svobodě lidských jedinců, ti druzí s ní kalkulují ve svých vylhaných politických koncepcích. Také církev katolická přináší svojí „trošku do mlýna“. Ta dokonce rozšiřuje tato práva až na lidský zárodek již od okamžiku setkání spermie s vajíčkem a na chimérickou lidskou duši. Při tom se odvolává na páté přikázání: „Nezabiješ“ z božího desatera, které zapsal(-li) autor(-ři) do knihy Exodus ve Starém zákoně Židů a křesťanů. Ba i na život spermií, které nesmí být ejakulovány marně, bez úmyslu oplodnit vajíčka, ani nesmí být chytána do pasti kondomu, nebo vylita na zem, jak to učinil biblický Onan. U ženy nesmí být bráněno přirozené ovulaci vajíček, ani nesmí být jakýmkoli způsobem zbavována možnosti oplodnění. Až do takových krajností bojují tito „moralisté“ za totální absolutizaci lidských práv. Kupodivu již nejsou tak důslední v následujícím průběhu života lidského individua.

Nedávno přinesla Česká televize ukázky z dokumentárního filmu slovenské režisérky Nvotové, který mapuje aktivity kuriózních náboženských sekt v naší republice. Ve zpravodajství ČT byla sice jen krátká ukázka z jejich seancí s nejmenšími dětmi, ale i ta mnou otřásla. Podle Listiny základních lidských práv může každý plnoletý jedinec svobodně vyznávat kteroukoli víru nebo nevíru, proti tomu nelze nic namítat. Ale televizní šot ukazoval, jak agresivním způsobem aktivisté sekt vymývají mozky dětem od předškolního věku.

Sleduji přednášky a články pana prof. Höschla a tak vím, že paradigmata a stereotypy vnímání světa a osobní integrita člověka se neopravitelně formují právě v nejútlejším věku.
Proto se domnívám, že předvedené vymývání mozku dětí lze kvalifikovat jako těžké ublížení na zdraví podle Trestního zákona § 221 (2) c) s trestem až pěti roků vězení. U rodičů, kteří se na tom podílejí, nebo své děti před tím nechrání, se pak jedná o trestný čin ohrožování výchovy mládeže Trestní zákon § 217 (1) c) s trestem až dvě léta.

Shora uvedení „ochránci lidských práv“ budou jistě protiargumentovat svobodou a právem rodičů, vychovávat své děti podle svého, ale tím budou podporovat trestuhodné porušování lidských práv jejich dětí. Je také zřejmé, že i našim odpovědným státním orgánům je toto ohrožení a poškozování zdraví dětí lhostejné a o trestnou činnost sekt se zajímají pozdě, až když trestný čin byl dokonán a oznámen jim občany. Jako tomu bylo v tzv. Kuřimské kauze. Je to způsobeno tím, že za násilí na dětech se považuje pouze násilí fyzické, ačkoli násilí a mrzačení psychické může mít následky mnohem těžší. O tom svědčí závažné trestné činy nezletilých, velmi obtížná integrace psychicky poškozených mladistvých do společnosti a jejich sklon k nenapravitelné recidivě.

V 70-tých létech minulého století jsem více než rok pracoval na stavbě vodní elektrárny v Pákistánu. Občas jsem zajížděl do blízkého historického města Péšáváru, které s dnešním moderním sídlem vlády Islámabádem tvoří dvojměstí. Péšávár byl ukázkou zoufalé chudoby drtivé většiny tamního obyvatelstva. Nejstrašlivějším mým zážitkem bylo setkání s žebrajícími zmrzačenými dětmi. Místní gangy, které se zabývají organizovanou žebrotou, kupují od chudiny jejich děti, které pak hrozným způsobem mrzačí a potom je využívají, jako své otroky, k žebrotě. To se musí ošklivit lidem z bohatších a kulturnějších zemí a jistě i naším „moralistům“. Ale když jde o duševní mrzačení dětí u nás i vlastními rodiči, nikomu to, zdá se, nevadí.

Naši „moralisté“ by měli respektovat a chránit lidská práva člověka v celém průběhu jeho života. Konkrétně děti chránit i před nenapravitelným mrzačením jejich duševního života tím, že jsou od  nejútlejšího dětství indoktrinováni iracionálními ideologiemi a sociálními paradigmaty, které jim v dalším životě znemožní se správně orientovat a racionálně rozhodovat.

Proto všechna školská zařízení, státní i soukromá včetně církevních, by měla mít takové povinné učební osnovy stanovené zákonem, které by zaručovaly objektivní a racionální výuku a výchovu dětí, žáků a studentů. Tak obecnou a všestrannou, aby mládež mohla sama, informovaně a svobodně, rozhodovat o svojí životní cestě. Všechna tato zařízení by měla být kontrolována ministerstvy školství a sociálních věcí, zda dodržují zákon. V opačném případě by jim měla být odebírána státní akreditace.

Navíc náboženské a podobné sekty a fundamentalistické církve by měly být, jako extrémistické organizace, pod soustavnou kontrolou policejních orgánů. A rodiny jejich příslušníků a stoupenců pod zvýšenou kontrolou sociálních pracovníků. Prokázané poškozování psychického zdraví jejich dětí by mělo být trestně stíháno a být důvodem pro umístění jejich dětí do ochranné výchovy.  Ochrana dětí, ať před zločinci a šílenci, nebo před neodpovědnými či zmatenými rodiči, musí mít jasnou prioritu. To říkám jako otec a dědeček, který miluje a chrání nejen děti ve své rodině, ale všechny děti světa bez rozdílu.

A ještě několik slov k lidským právům člověka na konci jeho životní pouti. I zde škodí pomatení (nebo vychytralí) „moralisté“ svými zmatenými názory. Jak intelektuálové, tak církve. Udržení a ochranu života lidského individua (někteří superpomatenci i zvířecího „individua“) povyšují na nejvyšší imperativ. Trvají na udržování života za každou cenu i v případech, kdy je vyléčení zcela vyloučené a pacient nesnesitelně trpí a nepřeje si dále žít, nebo když je natrvalo v komatu. Církve se opět ohánějí pátým přikázáním. Všichni společně se ohánějí lidskou a lékařskou etikou a sveřepě odmítají euthanasii. I když si ji přeje sám pacient, nebo jeho nejbližší příbuzní a ošetřující lékaři, když je v trvalém komatu. Je smutné, že teprve ekonomická krize a vyprázdněné pokladny zdravotních a sociálních pojišťoven přiměly patřičné státní a profesní autority ke změně názoru. A že snad bude přijat zákon, který přesně definovanou euthanasii dovolí.

27. února 2010