Jaká vláda po volbách?

Výsledky přímo horečně prováděných průzkumů preferencí politických stran před květnovými volbami vyvolávají stejně horečně spekulace politiků i novinářů o konstrukcích povolební vlády. Třeba sobotní PRÁVO cituje primátora Béma a jeho oponenta v ODS Marka Bendu, ale také přináší úvahy vlastního politického komentátora Lukáše Beka. Ačkoli by se tito pánové zdáli být povolanými reálně posuzovat situaci, mně se zdá, že jim „ujel vlak“.

Že Paroubkové a Topolánci sní o koaličních vládách s „pohodlnou“ většinou ve sněmovně, neudivuje. Pro to žijí a jsou pro to schopni spáchat jakoukoli špinavost politickou, majetkovou nebo morální. Ale političtí a mediální analytici a komentátoři by měli veřejnosti předvádět více erudice, soudnosti a objektivity a jejich přání by neměla být otci myšlenek.

Velká koalice nepřipadá v úvahu, protože by byla příliš monstrózní zradou obou státostran, kterou by jejich voliči nemohli bez křečovitého dávení strávit. Koalice jedné státostrany se stádečkem přizpůsobivých malých stran jsou sice teoreticky možné, ale zdá se, že potřebné malé strany nejsou takové, jak si je ty velké vykládají. Ani takové, jak si je vykládají komentátoři, třeba zmíněný pan Bek. Chybují v tom, že setrvávají na dělení politických sil na pravici a levici a na středy pravé a levé. Ale toto třídění dnes nefunguje. Nespokojeným občanům-voličům na dnešních státostranách vadí jejich bezohledná chtivost moci, chamtivost, korupčnost a nemorálnost a lhostejnost k dnešnímu stavu české společnosti a k dlouhodobější budoucnosti národa a státu. Občanská veřejnost pociťuje potřebu návratu k tradičním konzervativním hodnotám a ideálům, jaké v meziválečné ČSR reprezentoval Masaryk nebo bratří Čapkové a Ferdinand Peroutka. Proto rychle rostou preference TOP 09 a Věcí veřejných a bez šancí nejsou ani dosavadní menšinové strany Lidovců a Zelených. Lidovci, zvláště pokud se budou v politice více držet křesťanské etiky a nechají se k tomu motivovat novým katolickým primasem Dominikem Dukou. A Zelení, pokud se zbaví busríkovského účelového chytračení a přikloní se více k celoevropskému „zelenému“ proudu.

Jako nejreálnější se zdá být budoucí menšinová vláda ČSSD, která však bude muset od kauzy ke kauze trpělivě a přizpůsobivě hledat potřebnou hlasovací většinu. Vedle obligátní KSČM i u všech zmiňovaných menšinových stran. Zde se nabízí, zejména Věcem veřejným, aby napodobily politiku, kterou praktikovala v SRN liberálně-středová strana FDP, když dlouho rozhodovala na vážkách moci mezi konzervativní CDU a socialistickou SPD. A dá se bezpochyby říci, že ku prospěchu celé SNR a jejích občanů.

Dnes, po dlouholeté arogantní diktatuře dvou státostran, se konečně občanům nabízí možnost tuto diktaturu zlomit. Záleží jenom na nich, jestli rezignují a k volbám nepřijdou, anebo jestli ze setrvačnosti opět dají své hlasy starým pijavicím. Dnes se jim nabízí zvolit změnu. Možná se změny bojí, ale každá změna je rizikem. Platit však bude známá pravda – lid má takovou vládu, jakou si zaslouží!

20. března 2010