Horší než v 50. letech

20. října vynesl Krajský soud v Ostravě rozsudek nad pravicovými extrémisty, kteří ve Vítkově zapálili dům romské rodiny a zavinili těžké ublížení na zdraví jejich dvouleté dcerce Natálce, jehož následky ponese po celý život.

Po nepřesvědčivém procesu a problematické kvalifikaci trestných činů, vynesl vysoké tresty pro souzené pachatele, které odporují § 37(2) Trestního zákona, podle kterého nelze uložit tresty nepřiměřené a kruté. Protože nebyl soudem prokázán úmysl pachatelů vraždit nebo způsobit těžkou újmu na zdraví obyvatelům napadeného domu – § 145(1) – a zvláště dítěti, nelze použít trestní sazbu výjimečného trestu. Prokázáno bylo úmyslné a organizované zapálení domu, což lze považovat za poškození cizí věci velkého rozsahu podle § 228(4), a z rasových důvodů podle § 228(3), kterým přísluší trestní sazby vězení do 6, respektive do 3 roků. Poškození zdraví Natálky je nutno považovat za důsledek obecného ohrožení zapálením obývaného domu s důsledky podle § 272(2a), s trestní sazbou 8 až 15 roků vězení. Souhrnný trest pak může být ve výši sazby trestného činu nejtěžšího, zvýšené o třetinu. Z toho vychází, že tresty by měly být nejvýše (15+5=) 20 roků, pokud nelze pachatelům přiznat žádnou polehčující okolnost.

Průběh vyšetřování, kvalifikace a interpretace trestných činů obviněných, zdůvodnění navrhované výše trestů a přenášení soudního líčení televizí, to vše potvrzuje názor, že se tu nejedná o proces kriminální, ale o spektakulární proces politický. Státní moc se chce vypořádat s jedním jí odporujícím politickým hnutím a zastrašit ostatní opoziční aktivisty inscenovaným kriminálním procesem.

Ale tím se připomíná podobnost s politickými procesy v ČSR v 50. létech. Ačkoli rozhodně nejsem stoupencem Hradu a tím méně presidentova poradce Petra Hájka (úvodník MF DNES – 7.10.: Hájek z Hradu: Je to jako v 50. létech), musím tentokrát s jeho názorem souhlasit.  Můj článek jsem nadepsal ještě radikálněji. Že to v jistém směru je ještě horší.

Když „právníci“ komunistického režimu, jako prokurátorka Brožová-Polednová, vedli procesy s „třídními nepřáteli“ v rozporu i s tehdy platným právem podle politické objednávky politbyra KSČ nebo Moskvy, činili to buď ze svého fanatického přesvědčení nebo z obav o vlastní společenskou nebo dokonce fyzickou existenci. Dnešní „nezávislá ústavní soudní moc“ ve všech svých složkách deformuje a zneužívá právo podle politické objednávky moci vládní nebo objednávky moci ekonomické. Ústřední pohnutkou všech těchto „služebníků Iustitia“ dnes není obhajoba práva a hledání spravedlnosti, ale bezohledná honba za vlastními osobními výhodami a ziskem. Známý advokát mafiánů, vrahů, miliardových zlodějů a podvodníků, JUDr. Tomáš Sokol, veřejně prohlásil, že jen pošetilec může očekávat, že cílem soudnictví je nalezení spravedlnosti. Podle něho je soudní proces soubojem mezi žalobcem, advokátem a soudcem o to, kdo rafinovanějším způsobem předkládání, likvidace, falšování a zamlčování důkazů a výkladem skutkové podstaty věci dosáhne rozsudku podle svého návrhu. Bývalý, dnes již zesnulý, člen Ústavního soudu prof. Vojtěch Cepl st. takové právníky označil za cyniky, kteří zrazují svojí akademickou přísahu.

Kritiku neudržitelného stavu české justice, zákonů, právní teorie a školství jsem zpracoval již v roce 2006, v textu Je spravedlnost cílem justice?, který jsem nabídl Hospodářským novinám a listu Právník. Nebyl ale přijat, zřejmě pro příliš tvrdou kritičnost.