„ZELENÉ“ zdroje energie

Teze přednášky pro AMPER – 15. dubna 2010

Zesiluje lidstvo skleníkový efekt?

Dva protichůdné názory:  ANO – NE , oba opřené o „vědecké“ výzkumy a teorie

Ekologická hnutí zastávají názor, že ANO a nátlakově vyžadují realizací těch nejfantastičtějších a ekonomicky náročných až nereálných řešení. Která by podle nich měly direktivně prosadit vlády a nekompromisně potlačit automaticky fungující tržní mechanismy.    President Klaus naproti tom dogmaticky trvá na volnosti tržních mechanismů, které prý vždy a ve všem nejefektivněji vedou ke stabilitě. Ekologisty požadované vládní ingerence prohlašuje za útok na samotné základy demokracie a svobody občana.

Iracionalita obou extrémních stanovisek

Ekologisté: – ignorují výpočty ekonomické a technické reálnosti svých návrhů. Masu aktivistu, kterou tvoří převážně mladí blouznivci, zneužívají zainteresované korporace, politici a jim sloužící specialisté a žurnalisté, pro své zištné cíle (hlasy „zelených“ voličů, vyloučení konkurence jaderné energetiky, vládou dotovaná výroba „zelené“ elektřiny, růst prodeje a cen potravinářských surovin, atd.).        

Klaus jde ve svém dogmatismu tak daleko, že opravdu, ale opravdu“ nikde ve světě nezaznamenal ničení životního prostředí a vlastně není důvod něco proti tomu podnikat.

Co dělají a co by dělat mněli Bursík a jeho Zelení

Strana zelených a ekologičtí aktivisté nejsou skupinou racionálně uvažujících občanů, ale je to jen sublimát ekologických vizionářů a popletů, kteří nejsou schopni domyslet katastrofální důsledky svých nesystémových a fantaskních projektů. Ve službách nadnárodním korporacím odvádějí pozornost veřejnosti zástupnými problémy.

Měli by se angažovat pro trvale udržitelný rozvoj lidstva. To by ovšem znamenalo zásadní a rozhodný boj proti globálnímu šíření konzumní ekonomiky, proti všem způsobům rabování neobnovitelných zdrojů Země a proti ničení existenčního prostředí pro veškerý organický život, tj. proti zájmům nadnárodního kapitálu, maskovaným šířením demokracie ve střihu USA.

Což znamená:

  • proti všem formám povzbuzování spotřeby zbytných produktů:  přepychu a častých módních změn, povolených drog, včetně konzumního „umění“ spotřební daní, stanovením limitu daňově započitatelných nákladů na reklamu apod.)
  • požadovat podporu opravárenství a recyklací všeho druhu proti systému „zahoď a kup si nové“ s cílem šetření  primárních surovin a zvýšení zaměstnanosti
  • proti zastupitelné silniční dopravě (proti zájmům dopravců, naftových firem, automobilového průmyslu, výrobců pneumatik, staveb silnic) a prosazovat podporu hromadné dopravy kolejové i nekolejové, elektrifikované nebo gazifikované
  • proti státnímu dotování neefektivních a problematických zdrojů tzv. „zelené energie“,
  • požadovat podporu a rozvoj jaderné energetiky
  • prosazovat vyřešení ekologické a ekonomické výroby, distribuce a užití vodíku pro pohon vozidel přímým využitím jaderné energie (nikoli elektrolýzou)

Neoliberálové (spíše neokonzervativci!) typu Klause

Dosud nevzali na vědomí, že při současné a tím méně očekávané početnosti a výkonnosti lidstva již nelze považovat přírodní zdroje Země za neomezené. Což podle zásad laissez faire a podle kritéria maximalizace zisku dnes vede k trvale neudržitelnému vyčerpávání všech přírodních zdrojů. (Včetně externalit, dosud nikoli plně zahrnovaných do nákladů produkce).

Ačkoli jsou tyto skutečnosti dostatečně známé, jsou vládnoucí elitou: rozhodujícími podnikatelskými subjekty a politiky – záměrně bagatelizovány, aby neohrožovaly jejich krátkodobé egoistické ekonomické (čtvrtletní dividendy) a mocenské cíle (nové zvolení). Nepřipouštějí si odpovědnost za přežití lidstva a chovají podle hesla: „Po nás potopa“.

K tomu využívají zejména masmedia, která plně ovládají, a která zaměstnávají myšlení lidí bulvárními aférami, nejrůznějšími pavědami, náboženskými spory, pověrami a vnucují lidem konzum záplavy nepotřebných svádivých a škodlivých požitků.

Ekonomická věda a politika, pokud by dnes chtěly skutečně převzít svůj podíl odpovědnosti za trvale udržitelný a lepší budoucí život lidstva, musejí bezpodmínečně vycházet z limitů přírodních zdrojů planety.

To neznamená zrušení svobody podnikání a zavedení politického a ekonomického dirigismu. Vyžaduje to pouze zkrocení kořistnictví pouze zákonným stanovením takových pravidel podnikání, soustavy ekonomických pobídek a sankcí (tj. takových institucí – institucionální ekonomie) a rozdělování společenského produktu, které budou optimálně v globálním měřítku usměrňovat společenský vývoj k systému trvale udržitelného rozvoje, nenarušovaného periodicky krizemi všeho druhu, které opakovaně snižují objektivně dosažitelný blahobyt harmonické (což neznamená rovnostářské) lidské společnosti jako celku.

Zlatým hřebem Bursíkovy politiky je boj proti jaderným elektrárnám a boj za obnovitelné zdroje energie. Ostatní svět již vystřízlivěl ze zpolitizovaných romantických představ o možnostech totální výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Jednoduchý výpočet kapacit a výkonů větrných, solárních, biopalivových a vodních elektráren ukázal, že nemohou pokrýt ani současné potřeby lidstva, natož budoucí, které dále silně porostou (konkrétní údaje dále).

Zatím skutečně výkonově významné skupiny větrných elektráren se začaly realizovat teprve nedávno.

V mimořádně příznivých podmínkách šelfového britského pobřeží Atlantiku holandského a dánského pobřeží Severního moře se mají postupně vybudovat  stovky elektráren o celkovém výkonu několika tisíců 1000 MW, což teprve lze považovat za významné.

Ale to, ani další skutečně čistá vodní energie nemá potenciál pokrýt potřeby lidstva. Podobných vodních elektráren s výkony jako jsou Itaipú na řece Paraná nebo Tři soutěsky na Jangce také nebude dostatek. A navíc jsou také kritizovány, že poškozují rozsáhlé biotopy a mění klimatické poměry v okolí. U nás je kritizována špičková vodní elektrárna Dlouhé Stráně, že poškodila přírodu Jeseníků. Přitom je naprosto nezbytná pro zabezpečení stability naší elektroenergetické soustavy a sousední státy nám ji závidí.

Ekologové také obecně kritizují spalování uhlíku a produkci CO2, která způsobuje skleníkový efekt. Současně však propagují spalování nejen biopaliv, ale i ropy a zemního plynu.
A dávají mu přednost před čistými jadernými zdroji, u nichž děsí neinformovanou veřejnost strašákem vyhořelého paliva. Důslední jsou jen v odsuzování elektráren uhelných (viz dále).

potenciálu solárních elektráren vypovídají informace v odborném tisku. Nejvíce jich bylo instalováno v SRN. Několikařadově více, než v ostatních zemích EU, protože vláda NSR tyto zdroje masivně dotuje ze státního rozpočtu. Dnes jsou tam instalovány již tisícimagawattové solární elektrické zdroje. To jsou však výkony silně závislé na denní době a počasí a tím ohrožující stabilitu celé energetické soustavy (viz řadu „evropských“ black-out v minulých létech)

potenciálu biopaliv se v parlamentní rozpravě dne 19. ledna 2007 vyjádřil bývalý ministr průmyslu a poslanec za ČSSD Urban. Uvedl, že pro nahrazení našich hnědouhelných elektráren elektrárnami na biopalivo by při dobré úrodě bylo potřeba k vypěstování šťovíku 12.000 km2 (!) zemědělské půdy v ČR.

Na stránkách internetu www.modernpowersystems.com. nebo  přímo v časopisu Modern Power Systéme Bezdek, Wending – Establishing benchmarks for enviromental comparsio  jsou uvedena tato čísla  pro výkon elektrárny 1000 MW a rok.:

Elektrárna

Potřebná

plocha (km2)

emise SO2

(t/rok)

emise CO2

(t/rok)

emise NOx

(t/rok)

emise prašné

(t/rok)

jaderná

10

0

0

0

0

uhelná

4

11.300

1.900

1.200

11.000

plynová

0,8

0

3.000

350

8.200

na biomasu

6.656

600

100.000

2.500

14.500

větrná

600

0

0

0

0

sluneční

160

0

0

0

0

vodní

32

0

0

0

0

Závěr je takový, že jaderné a plynové elektrárny mají relativně nejmenší dopad na životní prostředí.

Přitom nemůže elektřina z žádných obnovitelných zdrojů cenově soutěžit s jadernou a musí být dotována ze státních rozpočtu, které by měly sloužit k řešení jiných, pro lidstvo naléhavějších problémů.

President USA Bush v roce 2008 před senátem USA předložil energetický program, který by měl snížit závislost USA na blízkovýchodních zdrojích ropy a zemního plynu. Mimo jiné uvedl, že strategická energetická bezpečnost USA nebude možná bez návratu k budování nových jaderných elektráren! Také Evropská komise vyzvala členské státy EU, aby zrevidovaly své výhrady proti jaderné energii, protože nejen Evropě hrozí elektroenergetická krize z důvodu nedostatečného výkonu.

 

CELKOVÁ SVĚTOVÁ SPOTŘEBA PRIMÁRNÍ ENERGIE

Je znázorněna podle optimistického scénáře WEC Statement 2000 na trojúhelníkovém diagramu. Předpokládá realizaci mezinárodních opatření pro udržitelný rozvoj, ale hlavně budoucí světové potřeby veškeré primární energie a jejich očekávané rozdělení podle hlavních světových regionů.

Vychází z minulosti podle regionů a v závislosti na vývoji jejich HNP. Ve starých tržních ekonomikách spotřeba montonně rostla a dále poroste. V přechodných ekonomikách nastal přechodný pokles po převratu v bývalých komunistických zemích.

Zpráva WEC–Energy for Tomorrow´s World, poukazuje na dosavadní vysokou nerovnoměrnost spotřeby a přístupnosti moderní energie v rozvinutých (OECD-800 mil. lidí), v Číně a rozvojových (DC-4.800 mil.lidí)  zemích. Zejména v Číně a DC-zemích s postupem globalizace spotřeba primární energie silně poroste a růst musí být kompenzován úsporami energie v zemích OECD.

PROBLEMATIKA OSTATNÍCH ENERGIÍ

Výroba BIO-nafty a benzínu

Zdroj:   National Geographic X/2007– Joel Bourne – Zelené sny.

Společensky nezodpovědné je prosazování výroby paliv pro motorová vozidla z potravinářských zemědělských produktů.      Na počátku 21. století významná část lidské populace trpí podvýživou a denně umírá na Zemi hladem 25.000 lidí !!!. V době kdy celé lidské populaci hrozí násobné zdražování základních potravin se, s nutnými masivními dotacemi ze státních rozpočtů, prosazuje výroba paliv z potravin. Zamlčuje se, že výroba tekutých biopaliv je vysoce energeticky náročná a spotřebovává pro svojí výrobu velké množství fosilních paliv a že produkuje vysoké množství CO2.. U výroby etanolu z cukrové třtiny dokonce nejpesimističtější propočty uvádějí, že energie ve vyrobeném etanolu je nižší, než fosilní energie technologií spotřebovaná.

Ekologičtí entusiasté „naletěli na špek“ globální politicko-podnikatelské loby, která je skrytě podporuje, protože našla nový zlatý důl pro své zisky.

Jak lze čelit diktátu cen ropy?

Nejčernější předpovědi soudí, že již nedojde k návratu na předchozí cenovou úroveň a že lze očekávat pouze její další zvyšování. Důvodem je dosažení hranice těžby a její očekávaný trvalý pokles. Ceny již vystoupily až k hranici 100 USD za barel a v dohledné době se připouští i možnost růstu k hranici 200 USD.

Nevyhnutelnou nutností je substituce alespoň části světové spotřeby ropy a zemního plynu. Někteří vidí naději v přechodu automobilové dopravy na elektrický pohon s palivovými články na vodík. Všechny velké světové automobilky již vyvinuly funkční automobily s využitím tohoto principu, ale k vyřešení ekonomie výroby, výroby a distribuce vodíku je u všech ještě dost daleko.

Hlavními problémy jsou výroba vodíku elektrolýzou, která je velmi náročná na elektrickou energii a složitá technologie palivových článků. Elektrickou energii by bylo nutno vyrábět v obrovském rozsahu z obnovitelných zdrojů nebo z uhlí, jehož spalování by výrazně zvýšilo nežádoucí emise oxidu uhličitého.

Podle mého názoru je přechod na vodíkový pohon možný pouze při získávání energie z jaderných zdrojů, které jsou relativně levné a nejsou zdrojem žádných škodlivých emisí. Pokud by se vědecký výzkum zaměřil na možnost rozkladu vody přímo jadernou energií, byla by energetická část problému vyřešena. Rovněž řešení s elektropohonem a palivovými články není ani jediné, ani ekonomicky nejvýhodnější. Zmiňované automobilky mají fungující varianty pohonu s plynovými (H2) pístovými motory, nepříliš odlišnými od dnes běžně vyráběných, které jsou vybavené tlakovými zásobníky vodíku, jen o málo většími a těžšími než dnešní palivové nádrže vozidel. Je zřejmé, že náhrada tekutých nebo plynných uhlovodíkových paliv pro automobily a jiná vozidla a stroje vodíkem je možná a technicky i ekonomicky zcela reálná.

1.    DODATEK

V roce 2005 přijal Kongres USA energetický zákon, který vyhradil 1,25 mld. USD na výstavbu zkušebního vysokoteplotního atomového reaktoru, chlazeného heliem pro výzkum simultánní výroby elektrické energie a plynného vodíku, použitelného pro pohon automobilů.

 2.    DODATEK – březen 2008

SCIENTIFIC AMERICAN, české vydání, přinesl v čísle listopad-prosinec 2007 článek Ústavu jaderného výzkumu Řež a.s. o vývoji nových technologií pro dlouhodobě udržitelnou jadernou energetiku (štěpných, nikoli fuzních reaktorů).

Jen zavedením rychlých reaktorů s uzavřeným palivovým cyklem, lze zvýšit využitelnost uranu 200x a tím by dnes známé zásoby neobohaceného uranu U238 pokrývaly i budoucí vyšší světovou spotřebu energie na 2000 (!) roků a současně výrazně by se snížilo množství a radiotoxicita odpadu.

Vysokoteplotní reaktory VHTR nebo GFR chlazené plynem, olovem nebo solemi jsou schopné termochemickým rozkladem současně vyrábět vodík pro úplnou náhradu uhlovodíkových chemických paliv (olovem chlazené reaktory již dnes úspěšně provozují ruské jaderné ponorky).

Hlavním technologickým problémem a předmětem výzkumu jsou konstrukční materiály, dlouhodobě odolné vůči chemické agresivitě uvedených chladiv při vysokých teplotách a neutronovému bombardování.

Skladování vodíku

V plynném stavu v zásobnících při tlaku 7 – 20 MPa, nebo bez přetlaku, vázaný na hydridy nebo v podobě chemických sloučenin, např. NH3, CH3OH, NH2NH2 apod.

 

SYMPTOMY NASTUPUJÍCÍ ENERGETICKÉ KRIZE

Velké blackouty (byly všechny v létě!)

  • USA a Kanada                 8. 2003 až 8 dnů,
  • Dánsko a Švédsko         9. 2003 až 6 hod.
  • Italie                                 9. 2003 až 3 dny,
  • Řecko                               7. 2004 až 5 hod.
  • ČR                                     v létě r. 2006 až 9 hod.

Závěry z vyšetřování průběhu

  1. S liberalizací trhu zaniklo tradiční integrované plánování výroby a přenosu
  2. Provozovatelé jsou vystaveni komerčním tlakům (konkurence, ceny, náklady)
  3. Chybí závazná pravidla koordinace činnosti provozovatelů jak pro normální provoz, tak zejména pro mimořádné situace
  4. Je zanedbávána údržba lesních porostů pod vedeními vvn
  5. Chybí fungující počítačové programy pro analýzu a predikci dynamické stability soustav v reálném čase
  6. V mnoha případech obsluha a dispečink jednali nekvalifikovaně a se zpožděním nebo vůbec ne. Některé automatické funkce (ochrany) nebyly zapojené nebo byly špatně nastavené. Vázla komunikace mezi provozovateli jednotlivých soustav(i mezinárodně)
  7. Je nedostatek pohotového výkonu. Mimo jiné též pro politicky motivované zastavení výstavby jaderných elektráren nebo klasických pro odpor místních komunit.