Aby to na mne neprasklo!

Jsem totiž sledován a militanti by mne mohli zlikvidovat. Protože se nebojím ve svých blozích odporovat účelovému a zaujatému falšování naší nedávné historie, jsem některými „kolegy“ blogery z řad nevzdělaných a fanatických anti -marxistů, -socialistů a -komunistů často vulgárně napadán. Dostává se mi takových pojmenování jako: senilní dědek, komunistický nomenklaturní kádr, závistivý penzista atd. Třeba jen za to, že pro Listopad 1989 používám zásadně pojem převrat. Prý mne to usvědčuje ze sympatií k minulému režimu, neboť přece každý vlastenec a věrný havlovec ví, že to byla (byť sametová, ale) revoluce.

Musím se proto bránit po svém, citováním z knih:

slovník anglicko-český -  revolution = převrat; slovník latinsko-český – revolutio = převrat.

Mohu své věrné čtenáře ujistit, že v žádném případě nejsem senilní, ač dědek jsem několikanásobný. Pracoval jsem ve vrcholovém (popřevratovém) managementu do 69 let, a když jsem byl odvolán jen z důvodu věku, měl jsem ještě připravený program inovací, který beze mne již nebyl realizován. Stále působím v redakční radě odborného časopisu, ve které jsem již 40 let a trvale do časopisu autorsky přispívám. Že jsem publicisticky aktivní, je zřejmé z mého blogování. Jsem také aktivistou evropského hnutí za přímou demokracii Direct Democracy-Euro Vision. Komunistickým nomenklaturním kádrem jsem byl, ale jen jako špičkový odborník a vedoucí odborných pracovišť ve své profesi. Nejsem ani závistivý důchodce, protože mám slušný důchod (jako popřevratový topmanžer, sloužící do 69 let). Fyzicky také nejsem špatný, protože ve věku 75 let jsem si na chalupě sám postavil srub 4×4 m ze smrkových kmenů, které jsem si vlastnoručně odkornil.

Na rozdíl od mých osočovatelů, stále studuji obory, které mne zajímaly po celý můj život. Mé profesionální obory, tj. elektrotechniku a management, přírodovědu obecně, filosofii, národní hospodářství, politiku, výtvarné umění a architekturu. Také maluji obrazy.

Momentálně mne zaujaly přednášky sociologa, profesora Jana Kellera, které vycházejí z díla zakladatele německé (nemarxistické) sociologie Maxe Webera. Obvykle se snažím studovat z pramenů, a tak jsem si v knihovně AV ČR vypůjčil knihu – Max Weber – Výbor z díla.

Když jsem ji otevřel, utrpěl jsem malý šok. Vydala ji totiž VYSOKÁ ŠKOLA POLITICKÁ ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KSČ – Katedra marxistické sociologie v roce 1969!

Se značnou dávkou ironie jsem si řekl: „Teď tě mají, čteš komunistickou literaturu. Vždyť Pernese vyhodili z úřadu, protože za komunistů chodil na VUML! Aby tobě za to náhodou kovaní antikomunisté neodebrali důchod a nespadl jsi mezi bezdomovce!“

Ale bez žertu. Z této story je zřejmé, že nebyli komunisté všichni stejní a že většinou neměli nic společného se zvěrstvy stalinismu a Husákovou normalizací. Že Pražské jaro nebylo jen rvačkou o moc mezi komouši, ale že to skutečně mělo být jaro nového života. Weberova kniha byla vydána za Pražského jara právě na VŠP ÚV KSČ, což svědčí o tom, že i tam, na „Sorboně“ komunistů, byla vůle režim změnit. Však si to také po ruské invazi mnozí z nich „těžce odskákali“.

Byl bych rád, kdyby slova komunistický, marxistický nebo socialistický nepůsobila na některé horké hlavy jako červený hadr na býka, ale aby se každému a všemu vždy dostalo toho, co si skutečně zasluhuje.

21. května 2010