Proč nemám rád Lidové noviny

Lidové noviny Jiřího Rumla, Rudolfa Zemana a Jiřího Hanáka byly pro mne nejlépe dělanými novinami po roce 1989. Doslova jsem se těšil na každé jejich nové číslo, z nichž každé přinášelo nějaký pozitívní vklad do budování nového státu, jako za časů Ferdinanda Peroutky.

Dnešní Lidové noviny nemám rád pro jejich jednostranně tendenční charakter a způsoby, které se rozcházejí s obecnými zásadami profesionální žurnalistické práce a které nepřispívají k budování státu, ale jeho rozvracení. Přesto je občas čtu, abych si zachoval rovnováhu v přijímání informací. Zvlášť mi na Lidových novinách vadí jejich vždy snaživé přitakávání každému vládnímu kroku a názoru a zvláště pak každému, který zazní z úst nejvyšších. Je to novinářství ve stylu Čehonů, vždy „treu und bieder“ císaři a jeho habsburskému domu, nebo smutně proslulé soudružky Balášové z dob husákovské normalizace. Vadí mi papouškování ultraliberálních dogmat, tak velice podobné papouškování a snaživému „rozpracovávání“ dogmat, vyhlašovaných oficiálními stranickými ideology stalinismu a realsocialismu.

Z redakčního týmu Lidových novin nezůstává v tomto směru pozadu též jeho ekomomický redaktor, pan Karel Kříž. Vždy čile přispěchá, aby  mohl demonstrovat svou loajalitu a přiložit své polínko do vládního ohníčku. Polínko hořící vždy správným ultraliberálním plamenem a vždy správně ostře antisocialisticky zašpičatělé.

Tak nás občánky pan redaktor 29.12.1995 přispěchal uklidnit, když jsme se snad začali zneklidňovat nad schodkem naší obchodní bilance, který se přiblížil k číslu 100 miliard Kč. Citacem pouček z učebnice základů národního hospodářství nám vyložil, že není třeba si dělat vrásky na čele, že to republika ještě pár roků vydrží a „tuhle vojnu vyhrajeme“. Škoda, že mu jeho poctivou píli pokazili vzápětí nějací západní šťouralové od japonského finančního domu NOMURA, kteří tvrdí, že půjde-li to u nás takhle dále, budeme muset po parlamentních volbách provést ráznou devalvaci naš „drahé směnitelné Kč“ alespoň o 20%!

Proto jsem byl 5.1.1996 překvapen, když jsem začal číst komentář pana Kříže k televizní Aréně, ve které se utkal představitel oficiální vědy a předseda ČAV Rudolf Zahradník se samozvanými léčiteli, představiteli nevědeckého mysticizmu. Začal jsem se domnívat, že jsem  k pan Křížovi nespravedlivý a zaujatý, že mu křivdím.

Běda však, když jsem dospěl ve čtení k místu, ve kterém pan redaktor provedl tématický a logický přemet. Celá jeho úvodní kritika nevědeckých kejklířů se slovy a pojmy byla účelovou přípravou k tomu, aby mohl do jednoho pytle s nimi hodit i Karla Marxe s celou jeho ekonomickou vědou a teorií nadhodnoty!

Mohl bych tolerovat rozhodnutí pana redaktora, že se připojil k módnímu a karierně pohodlnějšímu  liberalismu a antisocialismu, ale nemuhu mu prominout, jako studovanému národohospodáři, neznalost dějin politické ekonomie a historie a gnoseologie vědy vůbec. Na rozdíl od pana redaktora i uznávané osobnosti západní ekonomické vědy, jako je na příklad Paul A. Samuelson (doporučovaný i premierem Klausem), považují Marxe za jednu z klíčových  postav   vědecké  politické ekonomie. Na tomto faktu nemouhou nic změnit jeho názory na způsob řešení ekonomických  a politických problémů  jeho  doby, které byly jednak historicky omezené a jednak mylné. Tím méně to, že jeho názory ovlivnily mezinárodní dělnické hnutí ve druhé polovině 19. století a první polovině 20. století a že nakonec bylo toto hnutí  zneužito politickými dobrodruhy.

Neseriozní praktiky novinářské práce pana Kříže se projevily hned další den při komentování návrhu na jmenování pana Dobrovského do funkce velvyslance České republiky v Moskvě. Tak nestydaté a záštíplné nbapadání veřejně známé a snad i zasloužilé osoby jsem nezaregistroval  již hodně dlouho. Snad naposledy opět v normalizační éře, když novinářští poskokové režimu si vylepšovali své režimní pozice špiněním a sprostým napadáním poražených aktérů a stoupenců údálostí Pražského jara 1968.

Uvedené příklady novinářských kvalit a  novinářské etiky Lidových novin a jmenovitě pana redaktora Kříže jsou jen  posledními z mnoha předcházejících, podobně pokleslých. Svědčí o podivně chápaném liberalismu, ke kterému se tyto noviny hlásí. Mě se jejich noviny a jejich ideologie jeví spíše jako intolerantně totalitární a neváhám ji označit jako ideologii bílého bolševizmu.

14.1.1996