Nešťastná to žena!

Reakce na článek:  Václava Vladyková – Ženám jde víc o výsledky – HN 12.2002

Mlčky, i když s rostoucí nevolí, zaznamenávám množící se „zasvěcené“ názory samozvaných  advokátek ženské poloviny naší populace na její patriarchální útlak. Autorka zmíněný článek uvádí konstatováním, že „mužské“ vysvětlení menšího podílu žen na vedoucích pozicích politického i hospodářského života: „vychází z mylných předpokladů, a proto i konečná shrnutí jsou zkreslená“. Bohužel musíme konstatovat, že i ona zakládá své úvahy a z nich vyplývající závěry na předsudcích a stereotypech daleko zcestnějších.

Zcestné je především generální přisuzování vlastností, positivních i negativních, jednotlivých mužů a žen vždy celému pohlaví. Autorku musím považovat za „nešťastnou to ženu“, která za celý svůj dosavadní život (na rozdíl od babičky B. Němcové, která měla svého Jiříka) neměla to štěstí potkat opravdového muže, ale poznala jen přihlouplé panáky, kteří mužské polovině populace dělají ostudu. Na rozdíl od ní jsem to štěstí měl a potkal jsem a znám výborné muže i ženy, kteří byli a jsou plně na svém místě a dosahují plného uspokojení svých ambicí, volených moudře podle individuálních reálných podmínek, včetně příslušnosti k tomu, kterému pohlaví.

I když to mužatky, sufražetky a feministky nechtějí slyšet a uznat, je objektivní skutečností, že vývoj v živočišné říši nalezl, podle darwinovského zákona přirozeného výběru, pro zachování rodu jako optimální, rozdělení živočišných druhů na samčí a samičí jedince, z nichž každý má poněkud odlišnou funkci, kterou pro zachování rodu musí plnit. To platí plně i pro rod homo sapiens sapiens, ať se to komukoli líbí nebo nelíbí. Nejdůležitější funkcí žen je rození a výchova dětí. Tomu se musí podřizovat u rozhodující většiny žen všechny jejich ostatní aktivity. Je fatální chybou, společnou všem společenským formacím od osvícenství a prvních buržoasních revolucí, že ženy jsou mateny požadavkem na naprostou rovnost s muži. Žena rozumná a k tomu správnou výchovou vedená, si dobrovolně volí naplnění svého přirozeného poslání a v něm hledá naplnění svého štěstí.

To vůbec nevylučuje ženy z jakéhokoli postavení ve společnosti, která je jim povinná vytvářet rovnoprávné podmínky pro uplatnění a usnadňovat jim plnění mateřských funkci, ale nesmí je zaměňovat s požadavky na positivní diskriminaci žen. Současně však nelze prezentovat všechny muže, a dokonce ani jejich většinu, jako stádo ješitných a zamindrákovaných tupců, kteří bez vedení a dohledu ženských pečovatelek nejsou schopni vykonat cokoli užitečného.

Ať si paní Vladyková myslí co chce, svět všech dnešních lidí je vybudován především na idejích, objevech a podnikavosti mužů. To není jejich zásluha, ale prosté plnění funkce, která jim v dvoupohlavním lidském rodu přísluší, pro kterou jsou geneticky vybaveni a od narození připravováni.

Rozumní muži a ženy si své specifické postavení uvědomují a ctí je, sebe si navzájem váží a někteří se dokonce milují tak, že jsou ochotni se pro druhého obětovat.

14.12.2002