Drogy – západní ano, východní ne

Reakce na názor Romana Jocha: „Drogy – západní ano, východní ne“

Názor pana Jocha, výkonného ředitele Občanského institutu, uveřejněný v pátečních HN z 1.dubna 2005 mne nepřekvapil, protože pisatel se opakovaně projevil jako zastánce anarcho-liberalismu. Stoupenci tohoto extrémního chápání liberalismu jsou názoru, že každý má právo dělat si co se mu líbí a nesmí být při tom okolní společností donucován k něčemu jinému. Jdou až tak daleko, že pojem společnost vůbec neuznávají, protože to je prý pojem vyspekulovaný, který ve skutečnosti nemá žádnou reálnou náplň.

Pan Joch doporučuje úplné uvolnění distribuce a užívání (podle jeho klasifikace) východních drog, jako jsou hašiš, opium, marihuana, podobně jako je dovolené užívání západních drog, alkoholu a nikotinu. Užívání drog považuje za projev civilizace a jejich účinek pro lidskou populaci za blahodárný, protože lidem přináší zábavu, usnadňuje komunikaci a umožňuje jim únik z těžkých životních situacích, které prý by jinak mohli řešit pouze sebevraždou nebo propadnutím nějakému druhu fanatismu. Nabádá tak lidi k tomu, aby místo vyvíjení vlastního úsilí ke zlepšení své situace, se raději uchýlili k drogám, aby alespoň na čas na své problémy zapomněli. Námitku, že požívání drog škodí zdraví s lehkostí vyvrací názorem, že cílem lidí přece nemůže být živý co nejdéle, ale má jim být co nejvíce si užít, byť v kratším životě. Jeho příklad s abstinentem Hitlerem (ale lékovým narkomanem) a alkoholikem a náruživým kuřákem Churchillem kulhá, protože první zemřel mladší, druhý se dožil vysokého věku).

Soudný člověk by se mohl těmto názorům upřímně zasmát, kdyby jejich prosazení nevedlo k tragickým důsledkům.

Pan Joch mlčky předpokládá, že jeho svobodné individuum je dostatečně mentálně zralé, vzdělané a informované o účincích drog, aby se mohlo skutečně svobodně rozhodnout jich užívat. Sám připouští, že drogové závislosti propadá nejsnáze mládež, nezkušená a lehce podléhající praktikám dealerů a napodobování pochybných vzorů v komunitě vrstevníků. Je evidentní, že právě mládež (a posuňme hranici jejího věku alespoň do 21 let) musí společnost chránit před propadnutím drogám tou nejtvrdší represí proti dealerům.

U osob dospělých a mentálně zralých by bylo možno zákaz zrušit. Ale potom by se muselo proti narkomanům postupovat s nemilosrdnou tvrdostí, když pod vlivem drog spáchají jakýkoli přestupek nebo trestný čin. Nepovažovat je za nemocné, ale za plně odpovědné za jejich stav a činy a neposkytovat jim z veřejných prostředků žádnou mimořádnou péči a pomoc. Žádné rozdávání jehel, žádnou drahou metadonovou léčbu, žádné kurátory a ponechat je bezohledně jejich osudu. Zrušit bezplatné léčení nemocí a úrazů, prokazatelně způsobených požíváním drog. O narkomany by se musela postarat na vlastní náklady jejich rodina nebo se jich mohou ujmout dobročinné organizace, financované z dobrovolných darů filantropů.

3.4.2005