Media komerční a veřejná

Šokovala mne nejistota názorů profesionálních mediamakerů na podstatu informačních a zábavních medií, která zazněla v referátu Ivana Adamoviče (v příloze KULTURA, Hospodářských novin z 25. až 27. 11. 2005), kterým je čtenář seznamován s názory francouzského mediálního teoretika Ignacia Ramoneta a našeho renomovaného novináře Karla Hvížďaly.

Já, ač laik, se domnívám, že oba dělají chybu tím, že nedělí media na komerční, pracující s cílem zisku a na media nekomerční, nezisková, zřizovaná jako veřejná služba. Omluvou jim budiž, že taková dělící čára není nikde ani jednoznačně položena, ani legálně garantována.

Od medií komerčních nelze přece očekávat, že ta informační budou usilovat o pravdivé informování a ta zábavní budou usilovat o vzdělávání a ušlechtilou kratochvíli svých čtenářů. To by pak nebyla dostatečně atraktivní pro většinové konzumní občany, ztratila by odbyt a nakonec prohrála v konkurenčním boji s konkurenty, kteří takové ušlechtilé ambice nemají.  Komerční media si svůj základní cíl plní a nelze jim to zazlívat, pokud nepřekračují hranice zákonnosti.

Zato media zřízená pro službu veřejnosti, by naopak měla mít na zřeteli pouze včasné a maximálně pravdivé zpravodajství a objektivní komentování událostí, šíření racionální vzdělanosti a celého bohatství kultury. Jakákoli komerce by jim měla být zapovězena. Bohužel tato media, pokud byla zřízena, plní své poslání velmi nedostatečně. Není to však jejich chybou, ale nedostatečností jejich zákonně definovaného postavení. U těchto medií by mělo být absolutní povinností naprosto důsledné dodržování profesionální etiky novináře a redaktora v nestrannosti a objektivitě jejich práce.

Aby objektivita a kvalita veřejných medií byla chráněna před politickými a komerčními tlaky, bylo by třeba vytvořit ústavně zabezpečenou, novou, zcela nezávislou informační moc, podobnou moci soudní. Struktura takové moci by měla umožňovat takové personální obsazování redakcí a kontrolu jejich vydavatelské politiky, aby byla schopna neprodleně reagovat na nedodržování novinářské etiky, ale pouze na základě objektivního vyhodnocení prohřešku. Taková veřejná media všeho druhu by měla být vytvářena celostátně i v regionech a financována z vlastních kapitol státního a regionálních rozpočtů. Koncesionářské poplatky by byly zcela zrušeny. Jen takto koncipovaná veřejná media mohou naplňovat práva občanů na pravdivé informace a na svobodné šíření všech názorů; jen taková media mohou účinně pomáhat při realizaci skutečné demokracie.

Aby se oslabila dosavadní nadvláda komerčních medií, mělo by být změněno posuzování placené reklamy jako uznatelné nákladové položky při výpočtu daně z příjmu. Podnikům, diferencovaně podle typu podnikání, by byly stanoveny limity výdajů na reklamu (úměrně k tržbám), která je nutná pro informování kupujících, jako uznatelné náklady. Výdaje převyšující zákonem stanovené limity, by pak podniky musely hradit na vrub svého zisku.

 28.11.2005