Knížák neví, čí je

Na chudáka Knížáka se sesypala hora kritiky, oprávněné i neoprávněné. A tak nechci rozšiřovat řady jeho sršatých odpůrců.

Udivil mne však jeho sloupek v „Metru“ z 8. ledna 2008. Ač zpravidla s názory pana Knížáka nesouhlasím, tentokrát s jeho názorem na profesionalizaci a komercionalizaci sportu souhlasím téměř do písmene. Problém je však v tom, že pan Knížák se obvykle prezentuje jako pravičák a liberál, tedy jako člověk, který by měl požadovat a obhajovat volné působení tržních mechanismů ve všech směrech lidských aktivit. Ale právě tento neregulovaný liberalismu je příčinou stavu sportu (a nejen toho) jaký je.

Kdežto já se považuji za liberála levicového, který uznává nutnost regulace tam, kdo slepé tržní mechanismy selhávají. Ty působí vždy jen podle požadavku okamžitého nebo brzkého maximálního zisku pro aktéry trhu. A nejsou schopné správně reagovat na časově vzdálenější vývoj, potřeby a hrozby společenské existence, včetně budoucích potřeb samotných trhů (např. na ničení životního prostředí a plundrování přírodních zdrojů).

Při kritice dnešního stavu sportu však pan Knížák opouští svůj obvyklý pravicový názor a mluví jako puncovaný socialista! Jeho neoliberální souputníci asi z něho nebudou mít radost.

Já, na rozdíl od něho, jsem toho názoru, že nynější stav sportu (ale i umění, školství, vědy morálky, atd.) je daní tržnímu liberalismu a musí být takto akceptován. Nikoli však již jako kulturní fenomén podle starořeckého kalokagathiá, ale jako tvrdý byznys. Proto by profesionální sport měl být považován za komerční šoubyznys a neměl by dostávat žádnou finanční podporu z veřejných prostředků. Jedinou výjimkou by mohla být přísně výběrová a časově omezená špičková státní reprezentace. Veřejnou podporu by měly mít jen neziskové organizace amatérů, provozujících sport jako prospěšnou kulturní činnost podle původních ideálů řeckých, Coubertinových nebo Tyršových.

9. ledna 2008

(Vyšlo v „Metro“ 14.1.2008 pod titulkem „Za stav našeho sportu může trh“)