Publicista vítá úpadek kultury

Publicista Petr Žantovský ve SLOUPKU „Metra“ z 31.1.2006 srovnává zákon o povinném příspěvku na nový Státní fond kinematografie z příjmů medií z reklamy, s komunistickým znárodňováním. Tvrdí, že úspěšná media v reklamním byznysu jsou státem okrádána o peníze, která si zasloužila svojí prací a že z těchto peněz stát bude dotovat neschopné tvůrce blbých českých filmů, o které publikum nemá zájem a které tudíž distributoři a kina odmítají nakupovat. Pan publicista zřejmě nerozezná rozdíl mezi uměním a produkcí pokleslé konzumní zábavy, na kterou komerční media lákají nenáročné publikum a s ním i zadavatele reklamy. Pan publicista by si asi netroufl zastávat se šíření chemických drog mezi mládeží, ale šíření drog pokleslé zábavy hájí. Vždyť právě mládež je cílovou společenskou skupinou masové mediální produkce, servírující ji nevázané požitky z násilí, perverze všeho druhu a ideál bezpracné požitkářské existence. A za mládež z tohoto pohledu nelze považovat pouze děti do patnácti let a mladistvé do plnoletosti, ale patří sem i mladí lidé až do třicítky, kdy teprve lze lidského jedince v našich kulturních podmínkách považovat za mentálně zralého.

V celé historii civilizovaného lidstva platilo, že nedospělé, méně vzdělané a chudší společenské vrstvy mají sklon, co nejvíce si již dnes užít slastí života v jejich nejprimitivnější formě a netouží po nějakých vyšších kulturních prožitcích trvalejší hodnoty. Extrémním příkladem z naší současnosti jsou problémy asimilace romského etnika s majoritním etnikem českým.

Ve starověku a ve středověku, kdy materiálně bohaté a vzdělané vrstvy obyvatelstva byly výrazně v početní menšině, pěstovala a financovala umění a vzdělanost aristokracie a vysoký klérus, v čele s vládnoucím monarchou. V novověku se k ním připojila bohatá osvícená buržoasie. Umění a vzdělanost mají funkci, přitažlivou formou vychovávat a zušlechťovat lidskou společnost. A s jejich úpadkem jde vždy ruku v ruce úpadek společenského života, od civilizovaných forem zpět k barbarství. Konzumní zábavu a primitivní požitkářství nelze s uměním a kulturou zaměňovat.

Dnes, kdy nevládne aristokracie, vázaná imperativem noblesse oblige , a boháči nejsou dosti prozíraví a štědří, musí funkci podporovatele umění a vzdělanosti převzít stát. A odkud na to má brát? Přece od těch, kteří profitují na obchodu s mediálními drogami!

Nechceme-li, aby zejména naše mládež byla zcela otrávena primitivismem konzumní zábavní produkce a zcela odříznuta od našich národních a evropských tradic a od jejich umění a vzdělanosti, musíme se postarat, aby vznikala cenově dostupná, hodnotná a formálně přitažlivá umělecká tvorba, nejen filmová. A jedním z nástrojů má být třeba třeba právě kritizovaný fond kinematografie.

31.12.2006