Nedotujme Afghánistán

Pod tímto titulkem otiskly HN názor komentátora The New York Times Thomase L. Friedmana, ve kterém poukazuje na neřešitelnost situace v Afghánistánu (ale i v Iráku, Palestině a jinde) dosavadními prostředky a doporučuje, aby se USA z Afghánistánu stáhly a ponechaly řešení na samotných Afgháncích.

K podobnému názoru jsem se dopracoval také, ale s tím rozdílem, že by tímto způsobem měly k situacím v rozvojových zemích přistupovat všechny vyspělé (a vyspělejší) země i všechny instituce a orgány OSN.

Vyspělé a dříve kolonialistické země (včetně Ruska a SSSR) se mentálně nebyly dosud schopny zbavit protektorského přístupu k zemím kulturně odlišným a zaostalým. Od dob portugalské a španělské conquisty, přes dobývání světa Nizozemci, Angličany a Francouzi, až po imperialistické uchvacování a vykořisťování kolonií, „okrašlovaných“ šířením křesťanství, si kulturně vyspělejší svět osoboval právo, nutit ovládnuté země a jejich obyvatelstvo, aby přistupovaly na jejich náboženskou víru a uspořádaly svojí společnost podle euro-amerického střihu.

Navrhované stažení se z problémových zemí neznamená, že by vyspělý svět měl úplně rezignovat na solidární pomoc populaci těchto zemí. Ale je nutno hledat a realizovat takové postupy a takové formy pomoci, které nenásilně, ale účinným ekonomickým a mediálním působením a mezinárodněpolitickým tlakem budou směrovat jejich vývoj k plnému uplatňování lidských práv.

Demokratické země by měly neomezeně poskytovat asyl všem uprchlíkům a co nejdříve jim povolit dlouhodobý pobyt. Poskytnout jim přiměřený odborný výcvik a vzdělání (včetně osvojení jazyka) a pomoci jim nalézt zaměstnání, aby se mohli plně zařadit do domácí populace. Tyto výhody by však musely být podmíněny povinností imigrantů, plně respektovat kulturní zvyklosti a zákony hostitelské země. Hrubé a opakované porušování tohoto závazku by bylo důvodem k vyhostění.

Státům, hrubě a hromadně porušujícím lidská práva by vyspělé země a OSN neměly poskytovat žádnou pomoc (zejména ne vojenskou), kromě humanitární, ani v nich investovat nebo jim poskytovat půjčky. Neobchodovat s nimi. Měly by mediálními prostředky objektivně informovat svět i obyvatelstvo inkriminovaných zemí o situaci v nich a ve světě. Na úrovni mezivládních styků trvale a opakovaně vyzývat jejich vlády k dodržování lidských práv. Při trvalé neochotě zlepšovat dosavadní neuspokojivý stav, přistoupit k vyloučení takového státu z OSN a umožnit mu jen pozici pozorovatele.

Při dobré spolupráci v OSN a ve všech dalších mezinárodních organizacích demokratických zemí by tato politika musela vést k pozitivnímu vývoji, byť i pozvolnému.

3. listopadu 2009