Bude Filip Filípek, nebo nebude?

(Podle Nazima Hikmeta)

Hlasování o Janotově „úsporném balíčku“ bude zkušebním kamenem upřímnosti prohlašování parlamentních stran, že jim jde jen a jen o blaho lidu a státu.

Všechny dosavadní politické vlády ČR praktikovaly populistickou politiku, takže každoroční závěrečné účty jejich hospodaření byly vždy deficitní a zadlužení státu, tu rychleji, tu pomaleji, rostlo. A parlamentní politické strany a jejich koalice k tomu nejen nečinně přihlížely, ale stejně populistickým, nafukováním výdajů a snižováním daní, vládou navrhované deficity, zleva i zprava, ještě prohlubovaly. Následně se potom vzájemně obviňovaly ze špatného hospodaření s veřejnými penězi.

Teď je všechny zaskočila ekonomická krize a zahrozila, že pokračování v dosavadním stylu by ČR přivedlo na „maďarskou“ cestu nezadržitelně rostoucího zadlužování, vedoucího ke státnímu bankrotu a ztrátě jakýchkoli sociálních jistot občanů tohoto státu. Nejen lidu prostého, námezdního, ale i stavu podnikatelského, zatím ještě majetného.

Naštěstí se události sběhly tak, jak se sběhly a v kritické situaci máme vládu úředníků – profesionálů, která nemusí kalkulovat se svojí oblíbeností u voličů v příštích volbách. Ale která může jednat racionálně, s cílem optimálně řešit krizovou situaci a minimalizovat negativní dopady krize na budoucí vývoj státu.

Nejdůležitějším výsledkem této snahy vlády je tzv. úsporný Janotův balíček, který vláda schválila a předala sněmovně k projednání a k přijetí zákonných změn, které jsou nutné k tomu, aby deficit státního rozpočtu nepřekročil 157 mld. Kč.

Ministr Janota se správně rozhodl pro vyváženost úspornosti ve výdajích a navýšení příjmů z daní přímých i nepřímých. Věděl, že úspory bude kritizovat levice a zvýšené daně zase pravice. A proto on, premiér i celá vláda museli dát najevo, že celá sněmovna bude muset dokázat svojí státnickou odpovědnost, zkrotit vyhrocené mezistranické antagonismy a s minimálními úpravami vládní návrh schválit. Pokud to nedokáže, bude Fischerova vláda nucena složit svůj mandát a stát upadne do chaosu, jehož konce si raději nechci ani představit. Úřadující vláda v demisi by musela hospodařit v rozpočtovém provizoriu podle roku 2009, připravovat řádné volby v květnu 2010 a dosluhovat na neurčito, dokud „hora neporodí myš“, respektive dokud president nejmenuje novou vládu a sněmovna ji neobdaří důvěrou. A to by mohlo trvat celý rok 2010. Chraň nás Pán Bůh!

Já jsem se nejvíce obával stanoviska komunistů. Jejich původní vyjádření, že nebudou souhlasit se žádnými úsporami na úkor lidu, nedávala moc naděje na hledání kompromisů a ústupky na všech stranách. Obával jsem se u KSČM gottwaldovské politiky „čím hůře, tím lépe“ z dob krize meziválečné. Dnes večer (23.9.) však přinesla televize zprávu o jednání předsedů všech parlamentních stran s premiérem Fischerem v Kramářově vile. Všichni předsedové se zachovali racionálně a s menšími úpravami Janotovy návrhy schválili jako celek. Zítra bude jednat poslanecká sněmovna a dá se očekávat, že předsedové své poslance přesvědčí v takovém počtu, že rozhodnutí sněmovny otevře cestu ke schválení rozpočtu na příští rok s deficitem pod magických 170 mld. Kč a k prodloužení mandátu Fischerovy vlády až do řádných voleb do sněmovny.

A tak si snad mohu s ulehčením sám odpovědět na otázku v titulu článku. Filip projevil potřebného Filípka a reálně dokázal, že i jemu a jeho straně o prospěch občanů a státu skutečně jde. I zarytí antikomunisté by to měli umět ocenit.

23.9.2009