Proč nevěřit expertům

Pod tímto titulkem komentuje 27.3.2009 v „Názorech“ HN novinář Nicholas D. Kristof z The New York Times selhání ekonomických expertů, když nedokázali předpovědět dnešní ekonomickou krizi. Říká o nich, že neumí odhadnout vývoj o nic lépe, než kdokoli jiný, ale dávají si za to tučně platit.

To však není celá pravda. Nejsem profesionální expert, ani se za něj nepovažuji, ale již v listopadu 2004 jsem HN nabídl článek, ve kterém jsem před touto krizí varoval, ale můj text nebyl publikován. Vycházel jsem z varování nejpovolanějších profesionálů USA. Na hrozivé důsledky tehdejší ekonomické politiky USA upozorňoval Peter G. Peterson, bývalý Nixonův ministr obchodu a potom šéf Federálního rezervního systému Fed, v knize Running of empty (Běh naprázdno). Další bývalý šéf  Fed  Paul Volcker dokonce přímo varoval, že s pravděpodobností 75% postihne z těchto důvodů USA a svět velká finanční krize.

Jaká zkušenost z toho plyne? Že jsou experti a „experti“. Ti první nejsou poplatní aktuálnímu režimu a mohou říkat plnou pravdu v niž přání není otcem myšlenky. Ti druzí jsou placenými propagátory politiky vládnoucí garnitury a proto produkují „vědecky objektivní“ expertizy šité podle její objednávky. Tak je tomu u všech placených expertiz ve všech oblastech společenských aktivit, u soudních znalců, auditorů, průzkumů veřejného mínění, ratingových agentur atd.

A jaké z toho plyne poučení? Že nikdo nemá podléhat záplavě oficiální a cílené propagandy čehokoli, ale tak jako v dobách komunistické cenzury číst „mezi řádky“ a vyhledávat názory a informace v neoficiálních a opozičních pramenech.

27. března 2009