Léčba prací

Sociálně vyřazených jednotlivců a skupin v současném hyper-egoistickém světě, ve kterém jsou entusiasmus a morálka směšnými slabůstkami několika romantických idealistů a přestárlých obdivovatelů časů minulých, geometrickou řadou přibývá.

Vyřazení se rekrutují z masy společensky a ekonomicky neúspěšných nebo nějak handicapovaných, často z etnických nebo rasových důvodů. Tyto skupiny, ekonomicky vegetující pod hranicí existenčního minima a většinou bez perspektivy, že z této situace uniknou, se uchylují k příživnickému životnímu stylu. Stylu, který nachází pokrytí jejich nejskrovnějších materiálních potřeb trestnou činností a naplnění života v ukájení základních živočišných pudů a úniku do „rájů“ drogové excitace a zapomnění. A když se někdo z těchto chráněnců státu octne ve vězení, dostává se mu penzionátní péče kriminálu „s lidskou tváří“.

K podobnému životu se však uchyluje i značná část mládeže, která sice takto sociálně vyřazená není, ale která je desorientovaná špatným příkladem dnešního společenského života a morálního stavu společnosti. Nejen vlastních rodin a nejbližšího společenského okolí, ale i politické a společenské „elity“; nekončící řadou skandálů, korupce a netrestaných podvodů. Naprosto špatným systémem výchovy, vzdělání a kulturní politiky státu. Totálním zúžením životních ideálů pouze na hmotné bohatství a hédonistický konzumní životní styl, ke kterému nezralou mládež vedou komercí a reklamou zcela ovládaná média a zábavní průmysl.

Téměř neuvěřitelná je impotence, pasivita a bezkoncepčnost všech politických orgánů při řešení z toho vyplývajících a existujících společenských problémů. A pokud jsou nějaká opatření navrhována nebo realizována, vycházejí obvykle z falešných názorů na povinné funkce státu a na idealistické uplatňování lidských práv a jsou prakticky zcela neúčinná.

Praktické důkazy není třeba hledat. Bez zlepšení přetrvávají problémy s integrací Romů, s integrací bezdomovců, potlačování obecné kriminality, dětské kriminality a šikany, léčení a převýchovy narkomanů. Konkrétní příklady vládní politiky v uvedených okruzích problémů:
bývalý starosta Vsetína Jiří Čunek byl světlou výjimkou, když přistoupil ke konkrétnímu řešení romských neplatičů nájemného a ničitelů obecního bytového domu. Dnes jako místopředseda vlády připravil reálný plán postupného zkulturnění a integrace problémové části Romů. A sklidil ihned záplavu kritiky romantiků (včetně ministryně Džamily Stehlíkové), že je rasista. S narkomany se také jedná „v rukavičkách“, všechno se jim odpouští, protože jsou to nemocní a poskytuji se jim zdarma injekční stříkačky, drahé „odvykací“ drogy, lékařská a sociální péče. Výchova mládeže je znemožňována zákazy fyzických trestů a povinné práce v rodině, ve školách pak doslovným zbezprávněním  učitelů a upíráním jejich práva na sebeobranu při agresi žáků.
Nekončící přetrvávání všech uvedený problémů má společnou příčinu. Tou je falešná a romantická interpretace lidských práv a svobod. Zejména není dodržována zásada, že svoboda a práva individua nejsou neomezená, že končí tam, kde omezují svobodu a práva druhých.
Také proto, že není dodržován zákaz diskriminace. Ten musí platit i pro diskriminaci pozitivní! Žádný jednotlivec, ani skupina nesmí bát jakkoli zvýhodňování proti zbytku společnosti. Demokracie musí znamenat, že s každým bude jednáno stejně! Jen prokazatelně nemocným a jinak nezaviněně handicapovaným může a musí stát poskytnout v nutné míře veřejnou pomoc, ale jen po dobu prokázané a trvající nezaviněné potřeby.

Proti jednání asociálních jednotlivců a skupin musí stát přijmout efektivní zákony a musí je rychle, důsledně a účinně vynucovat.

Pokusím se navrhnout základní principy takových zákonů a prováděcích pravidel.

Romové

Smí být použity postupy, při kterých nebudou porušována základní lidská a občanská práva občanů, ale které budou vyžadovat nerozdílné dodržování platných zákonů. Stát, prostřednictvím krajů a obcí, by měl vybudovat a spravovat dostatečný počet sociálních bytů a ubytoven pro všechny sociálně problematické skupiny občanů (Romy, bezdomovce, bezprizorné dětí a vyloučené mladistvé, narkomany atd.). A poskytovat jim sociální služby, velmi důsledně diferencovaně podle jejich kulturní úrovně.

Konkrétně rodinám velmi nekulturním poskytovat známé „holobyty“, které nemohou příliš „vybydlet“ a nájemné jim automaticky strhávat ze sociálních dávek. Minimální životní potřeby jim poskytovat jen ve věcné formě. Provádět nad nimi trvalý důsledný dohled sociálních pracovníků a policie. Při ohrožení vývoje jejich dětí jim je ze zákona odebírat a umísťovat do dětských domovů. Rodičům byt odebrat a přemístit je odděleně do hromadných ubytoven té nejjednodušší kategorie. Nekulturní a nepřizpůsobivé svobodné umísťovat do „holoubytoven“ za podobných podmínek.

Kulturnějším rodinám poskytovat komfortnější sociální byty na základě nájemní smlouvy na dobu určitou asi tak, jako to udělal právě pan Čunek v době svého starostování ve Vsetíně. Podobně i kulturnější svobodní jednotlivci by byli umísťováni do komfortnějších svobodáren. Přechod z nižší do vyšší kategorie sociálního ubytování a služeb by byl možný jen při splnění podmínky zlepšení kultury chování konkrétních rodin a jednotlivců.

Nikomu by, z důvodu pozitivní diskriminace, nemělo být tolerováno porušování zákonů nebo pravidel občanského soužití. Obce, policie a soudy by měly postupovat důsledně a u všech občanů stejně. Jen s tím rozdílem, že při volbě opatření nebo trestů konkrétních osob by měly zvažovat jejich individuální mentální, kulturní, společenské a etnické handicapy a pojímat je jako polehčující okolnosti.

Dlouhodobě nezaměstnaní

Zde je třeba rozlišovat. Zde budeme hovořit o těch, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní protože pracovat nechtějí a chtějí zneužívat náš sociální systém. Takoví nezaměstnaní (to musí zvážit a rozhodnout Úřad práce) musí být povinni vykonávat veřejné práce. A pokud se jim budou vyhýbat, musí jim být odebrána peněžní sociální pomoc a poskytováno jim jen existenční minimum ve věcné formě. Obydlí jim může být poskytováno jen ve stejné míře jako nekulturním Romům.

Bezdomovci

Analogický postup jako u svobodných Romů.

Narkomani

Zletilí
zásadně nepovažovat všechny narkomany za nemocné! Jednat s nimi jako s běžnými občany a jejich asociální aktivity a trestné činy posuzovat jako takové podle zákona. Zpřísnit zákon o držení drog. Ten by měl držení a užívání drog zcela zakázat. Přijmout nové protidrogové zákony, které by při opakovaných přestupcích a trestných činech nařizovaly provinilým nucené protidrogové léčení (na jejich útraty), spojené s povinnou fyzickou prací, s obtížností podle zjištěného zdravotního stavu. Pokud by při léčení byla diagnostikována duševní choroba, umísťovat je do ústavů pro duševně choré až do jejich vyléčení, případně natrvalo.

Nezletilí
po opakovaném dopadení jim přikázat povinnou léčbu a dle výsledku i následné umístěním ve speciálních protidrogových dětských (diagnostických) ústavech. Po dosažení plnoletosti viz Zletilí.

Vězeňství

Zavést bez rozdílu povinnost fyzicky pracovat (těžce, podle zdravotní způsobilosti potrestaného). Tvrdě vymýtit „samosprávu“ vězeňských mafií a zostřit kázeňské tresty. Neváhám doporučit obnovení přesně definovaných fyzických trestů pod lékařským dozorem, protože ostatní tresty nemají dostatečný odstrašující účinek.

Školy, žáci

Zavést nové školní řády. Posílit postavení učitelů a poskytovat jim podporu při stížnostech rodičů a při vyšetřování chování žáků. Připustit osobní fyzickou sebeobranu učitelů. Zakázat při vyučování aktivity nesouvisející s výukou (jídlo, kosmetika, četba, hry atd.), a používání ředitelem zakázaných technických prostředků (mobily, notebooky ap.). Úplně zakázat vnášení školním řádem zakázaných věcí (zbraně ap.). Zavést občanskou výchovu jako jeden z hlavních učebních předmětů a zahrnout do jeho klasifikace i chování žáka ve škole i mimo ní (nedostatečná klasifikace je důvodem opakování ročníku). Docházku do základní školy ukončit po 9 létech docházky. Nedosáhne-li žák absolutoria z 9. třídy, nemůže být přijat do žádné státní střední školy.  Lidová moudrost říká, že: „Zahálka je matkou neřesti“.Proto nesmí být dětem a mládeži zahálka, ani neřest umožněna. Děti a mládež musí být přivykáni každodenní pravidelné práci a provozování užitečných zálib (sport, umění, koníčky), rodiče musí mít denně přehled o jejich aktivitách a nesmí jim poskytovat příliš mnoho peněz na nekontrolované utrácení. Dětem v rodině smí být ukládány práce, přiměřené jejich fyzické a psychické vyspělosti a v trvání, které neohrožuje jejich vzdělání a vývoj. Pokud se chovají trestuhodně k rodičům a příslušníkům rodiny, smějí být rodiči přiměřeně trestány odnětím některých práv a výhod, a když je to účelné, případně i fyzicky.

Nadpis článku je „Lečba prací“ a zatím o tom nepadlo ani slovo. Kdo však čte mezi řádky musel vypozorovat, že všechny návrhy zahrnují požadavek, aby každý lidský jedinec, v každém věku a v každé životní situaci vykonával práci, prospěšnou pro něho osobně a pro společnost, jejíž je členem.

17.9.2008