Ten báječnej mužskej svět

Liberec si vykoledoval pořádání mistrovství světa 2009 v klasickém lyžování a postavil za miliardy nové areály pro skoky a běhy ve výšce 400 m nad mořem, do kterých se musí za další desítky milionů dovážet sníh z chráněných Jizerských hor. Hradec Králové bude renovovat fotbalový stadion za 3 miliardy Kč! Funkcionáři fotbalového svazu hodlají za miliardy stavět fotbalový národní stadion na pražské Letné, která je cenná jako klidová zóna Prahy a má relevantně neřešitelné problémy s dopravní dostupností. A četné další velikášské projekty sportovních staveb za stovky milionů Kč hlásí mnoho měst a obcí v celé republice. To se děje v situaci, kdy nejsou potřebné peníze na veřejné zdravotnictví, školství, čistírny vod, záchranu kulturních památek, sponzorování kultury atd. a kdy stále roste zadluženost státu a obcí a mluví se o nutnosti úspor ve veřejném financování a jeho zásadní reformy. Není tajemstvím, že provoz většiny již vybudovaných sportovních zařízení je trvale ztrátový a provozovatelé se dožadují finanční podpory nebo různých úlev za strany státu a obcí. Nejneodpovědnějším se jeví projekt primátora Béma na pořádání olympiády v Praze, s náklady několika set miliard Kč. Až dosud bylo jen na studii pořádání olympiády vyhozeno z městského rozpočtu přes 50 milionů Kč.

Jak je takové iracionální a společensky škodlivé jednání politiků možno vysvětlit? Jak to, že zastupitelé nejsou smeteni nevolí svých voličů a mohou přetrvávat na svých postech i více volebních období? Podle mého názoru to má dvě základní příčiny, o jejich pořadí zde nechci vést diskusi.

Začnu fenoménem „Ten báječnej mužskej svět!“ jako s příčinou první.

Jsem muž a považuji fanatické feministky za intelektuálně a psychicky nedospělé. Neschopné racionální polemiky o postavení a vzájemných vztazích mužů a žen, jako rozdílných pohlaví druhu homo sapiens a tím i přirozeně rozdílných skupin ve společenském systému.

Ale zastávám názor, že větší část mužské populace se také projevuje jako nedospělá, nezodpovědná, hravá a hazardérská, nezdravě ctižádostivá, preferující zábavu, včetně sexuálních radovánek. Pokud se tito muži věnují ekonomickým aktivitám, pak je to pro uspokojení vypjaté ctižádosti a maximalizaci finančních příjmů, které jim uspokojování vyjmenovaných choutek umožní. Jsou to individua hédonistická a narcistní, agresivní a bezohledná vůči všem ostatním lidem.

Zvlášť markantní je to u vrstvy zbohatlíků. Mnozí snadno a závratně zbohatli, často i protizákonně, a nabytý majetek jim zcela převrátil měřítka hodnot. Dnes je v této vrstvě „in“, předvádět se před bulvárem a v okruhu sobě rovných. Přehojné „kříďákové“ magaziny a komerční televizní pořady pro obdivovatele VIP přinášejí reportáže o životním stylu této smetánky. Tito pánové a jejich dámy se předhánějí v nákupech přepychových zbytečností a v extravagantním společenském životě. Svatby a oslavy za miliony (třeba i na dluh!), exotické cestování na jachtách, šperky (i mobilní telefony!) poseté diamanty, šíleně předražené modelové a značkové oblečení. U pánů též exklusivní automobily s motory o stech kW.

A tyto boháče obdivuje a snaživě kolem nich křepčí množství poskoků, novinářů a bavičů, kteří ohlupují dav, lačný podobných požitků. Zhoubné pro společenský vývoj je to, že tím dávají špatný příklad mladým lidem. Ti pak, frustrovaní nedosažitelností světa VIP, se mstí celé společnosti tím, že se z nich stávají  rowdies, výtržníci, hrubiáni a vandalové, flákači, zločinci, narkomani a prostituti bez morálních hodnot a zábran.

Druhou příčinou je klientelismus a korupce v naší „demokracii“. V nekontrolovatelné vládě politických partají, jejichž cílem je vysávání ekonomiky státu ve prospěch partajní elity a její podnikatelské klientely. Partají, které otec moderního liberalismu Ludwig Mises nazývá Die Interessenparteien. Systém vysávání a rozkrádání národního produktu je celkem jednoduchý. Politici, od vlády až po zastupitelstva vesniček, jsou ve spojení s podnikateli na svých úrovních. Na jejich přání a u nich objednávají realizaci nepotřebných veřejných investic, pod cenou jim prodávají veřejný majetek a objednávají předražené služby. Často jim platí miliony za fiktivní dodávky a služby, které se odehrály jen ve smlouvách a v účetnictví.  A klienti za to „své“ politiky odměňují všemi možnými formami korupce.

Jen proto se pořádalo mistrovství světa v lyžování v Liberci. Liberečtí podnikatelé realizovali zbytečné a předražené veřejné stavební investice a propagační kampaně za stovky milionů korun s nadprůměrným ziskem. Podobné efekty očekávali i při hoštění návštěvníků mistrovství. To, že magistrát zatížil město, kraj i stát dalšími dlouhodobými závazky ve výši
2 mld.Kč jim nevadí. Až se dluhy budou splácet, páni zastupitelé a politici si již budou užívat „nahospodařených“ majetků jako soukromníci, kteří jsou „za vodou“. Avšak u této „koncovky“ se možná přepočítali. Jednak návštěvnost mistrovství jak ze zahraničí, tak i z Česka, zůstala daleko za očekáváním, takže očekávané zisky se nedostavily. Navíc kontrola vyslaná z NKÚ zjistila značné nesrovnalosti v hospodaření mistrovství a v jeho financování a již podala na policii trestní oznámení na (zatím) neznámého pachatele. Takže někteří aktéři se nemusí octnout za kýženou vodou, ale za nechtěnými mřížemi.

To by mělo být varovným mementem pro primátora Béma s jeho návrhem na pořádání olympijských her v Praze. Má toho již na svědomí více. Třeba o miliardy korun předražené prodloužení linky C, která vede do polí a se kterou mohou být spokojení jenom jeho klienti z „betonové lobby“. Takových příkladů na všech úrovních a v každé době by bylo možno jmenovat sta a tisíce, ale snad ty uvedené postačí.

Takové jednání může procházet politikům jen proto, že jeho pravé důvody mohou zastírat populistickými hesly péče o sport a podobná lidová povyražení a že naši báječní mužové (příčina první) jim to „žerou“. Profesoři latiny na c.k. gymnasiích říkávali: „Nic nového pod sluncem“, již staří Římané …“, a vyprávěli studentům o metodě římských císařů, jak si zachovat přízeň římského plebsu – dát mu chléb a hry! To stále dělají všechny režimy s deficitem demokracie. To bylo tajemství světových sportovních úspěchů těch nejhorších z nich: nacistického Německa, SSSR, NDR, Kastrovy Kuby, Rumunska a dnes Číny.

Naši „demokraté“ si v tom, bohu žel, berou od nich příklad.

28.2.2009

Pro blog iDNES