Kdo je intelektuálem ?

V souvislosti s mým blogem na iDNES Inteligence znovu volí Klause si dovolím podat ještě můj výklad pojmů intelekt, intelektuální, inteligence, inteligentní, jako schopnosti efektivního myšlení a intelektuál(-ové), inteligence jako společenské skupiny.

  • Intelekt, inteligence - je schopnost lidského individua racionálně a logicky reflektovat děje v přírodě i v lidské společnosti a efektivně řešit problémy, před které je tyto děje staví.
  • Intelektuální, inteligentní - je takový názor na problém či jeho řešení, který splňuje výše uvedená kriteria logiky, racionality a efektivnosti.
  • Intelektuálové, inteligence - společenská vrstva lidí, kteří se vyznačují intelektem (inteligencí) a aktivně jej uplatňují ve svém společenském vystupování a kteří se také k vrstvě intelektuálů hlásí

Tyto definice zřejmě nejsou shodné s běžně používanými a chápanými významy uvedených pojmů. Dnes se totiž sám považuje nebo je ostatními považován za intelektuála každý, kdo se především neživí produkcí užitných statků a služeb, nezbytných k životu lidské společnosti, ale který (v ideálním případě) tvoří díla více či méně umělecká nebo vědecká, politické a náboženské ideologie apod., anebo o nich pouze často na veřejnosti mluví a debatuje. To však, podle výše mnou uvedených definic, pro zařazení jedinců a skupin mezi intelektuály (inteligenci) nestačí. Zásadní podmínkou je, aby se jejich díla a projevy vyznačovaly racionalitou, logikou a efektivitou a u umělců uměleckostí. Neproduktivní, nekonečné a neracionální úvahy a debaty, byť i diplomovaných „učenců“ (nikoli vědců!) a „myslitelů“, nečiní nikoho automaticky intelektuálem, ale řadí ho do skupiny podivínů, pomatenců nebo šarlatánů, které může společnost nanejvýš litovat a trpět.

Na myšlení velké části našich současných intelektuálů je překvapující, že po více než dvou stech let existence a vývoje evropského filosofického racionalismu a humanismu u nich došlo k takovému úpadku, že jejich dnešní filosofické myšlení stojí před problémy světa a jeho budoucnosti zcela bezradně. „Intelektuální elita“ vyděšeně vykresluje nejrůznější scénáře nevyhnutelného katastrofického vývoje světa. Je politování hodné, že tito intelektuálové nejsou schopni pochopit a vyložit objektivní příčiny dnešního stavu světa, ani tendence, které jej ovlivňují a dále zhoršují. A ještě se na tom svými scestnými názory  a aktivitami podílejí.

Intelektualita a inteligence jedince nejsou nutně podmíněny jeho formálním školním nebo akademickým vzděláním. Mnozí lidé, kterým se formálního vzdělání nedostalo, disponují vysokou inteligencí. Příkladem může být současný XIV. tibetský dalajláma, občanským jménem Tändzin Gjamccho. To je skutečný, světově významný intelektuál, nadaný mimořádnou přirozenou inteligencí. Neprošel v dnešním smyslu řádným formálním vzděláním, ale byl po léta školen v tradičních buddhistických naukách. Částečné základní vzdělání v moderních vědách mu poskytl Rakušan Heinrich Barter, který ve 40. létech minulého století byl sedm roků v jeho službách jako domácí učitel, když žil v Tibetu po útěku z britského zajetí v Indii. A až v dospělosti v exilu pobyl dalajláma krátce na univerzitě v USA. Příkladem opaku může být jistý prof. Ing. DrSc. z ČVUT , kterého jsem poznal v 90. létech minulého století ve vedení velké akciové společnosti a jehož inteligence (ve smyslu mé definice) byla minimální.

Musíme se proto ptát, jaké hodnoty přinášejí neplodní a samozvaní „intelektuálové“ do společenského produktu a jakým právem se z něj přiživují. I když je dnešní lidská společnost velmi strukturovaná a její fungování je zabezpečováno obrovským počtem specializovaných činností platí stále, že všichni členové této společnosti kryjí své životní potřeby z produkce základních materiálních statků a služeb. Vedle této základní produkce společnost vytváří mnoho statků a služeb zbytných. Ale jen některé z těch zbytných jsou lidmi přijímané jako užitečné, protože jim obohacují život. Mnohé z nich jsou pro lidskou populaci škodlivé, a přesto jsou produkovány různými podnikavci, s cílem dosahování nadprůměrného zisku a nepřiměřeného podílu na společenském produktu. Takoví podnikavci využívají důvěřivosti a neinformovanosti cílových spotřebitelů a zneužívají k tomu dezinformace, které šíří všemi sdělovacími prostředky, jichž většinu ovládají. K těm patří i zmínění neplodní intelektuálové. Když „hauzírují“ se svými iracionálními, společensky nepotřebnými, až škodlivými výtvory, které si pomocí svých osobních konexí a mediálních pozic navzájem vychvalují a jejichž hodnotu značně přeceňují. A tak parazitují na rozdělování užitečného společenského produktu, na jehož tvorbě se nepodílejí nebo dokonce jeho tvorbu ztěžují a snižují.

27.1.2008