Úvodní slovo

Tyto stránky jsou určeny pro všechny občany, jimž není lhostejný politický vývoj v České republice, která by podle ústavy měla být demokratická, založená na právu a úctě k svobodám občanů.

Je však velký rozdíl mezi ústavní deklarací a politickou praxí. Zkušenost více než deseti roků od vyhlášení Ústavy ČR podává dostatek důkazů, že plnění základních ústavních principů je u nás velice relativní a nedostatečné. To vyvolává nespokojenost občanů a jejich úsilí o nápravu. Avšak náš současný politický systém zastupitelské demokracie, někdy až příliš nezávislé, ale současně neúčinné soudní moci a nedostatečná možnost reálného uplatňování svobody projevu, nedávají občanům skutečnou možnost projevit a uplatnit vůli k nápravě.

Občané nemají možnost publikovat své názory v masových prostředcích informací. Pokud jsou tyto prostředky v soukromém vlastnictví, šíří informace a názory účelově upravené podle přání svých vlastníků. Pokud zřízena podle veřejného práva, pak buď plní přání vládnoucí politické moci nebo jsou v rukou žurnalistické oligarchie, která svévolně rozhoduje o tom kdo a co bude v těchto mediích publikovat. Pokud občas přijmou příspěvky od jiných dopisovatelů a autorů, pak jen po tvrdé cenzuře a poskytnou jim minimum prostoru.

Tento stav svobody projevu a informací není jen u nás, ale kopíruje stav, panující v celém světě. Na to, že ohrožuje demokracii, upozornila profesorka univerzity v Cambridge Noreen Hertz v knize Plíživý převrat (u nás vyšla v nakladatelství DOKOŘÁN v roce 2003). Významnou nedostatkem demokracie a přímou hrozbou pro ni je absence institucionální záruky úplnosti, pravdivosti a včasnosti informací pro občany a možnosti šíření názorů těch občanů, kteří se chtějí veřejně vyslovit.

V ekonomice se uznává, že monopoly jsou společensky škodlivé, protože omezují svobodnou soutěž a brzdí uplatňování nejefektivnějších postupů a proto jsou státem legálně omezovány. V informacích jsou však monopoly trpěny bez omezení. Podívejme se na praxi ve vzorných demokraciích světa, v USA a v západní Evropě. V USA jsou všechna media soukromá a čistě komerční. V západní Evropě je tomu podobně. Trh informací ovládají mocné soukromé subjekty a media provozují komerčně jako obchodní společnosti ovládané vlastníky, známými jako mediální magnáti. Dnes je asi nejznámější Silvio Berlusconi, toho času italský premiér. V západní Evropě jsou vedle komerčních medií zřizována také nezávislá media veřejnoprávní, u nichž stát dohlíží na informační nestrannost a nezávislost a přispívá na provoz ze svého rozpočtu.

Veřejnoprávní media jsou jako konkurence přirozeně trnem v oku soukromých mediálních impérií a ta proto vyvíjejí skrytý tlak na vlády a parlamenty, aby veřejnoprávní media byla zrušeny a mediální sektor totálně zprivatizován. Tyto snahy jsou jedním z významných kroků na cestě plíživého převratu podle Noreen Hertzové. Při něm dochází k demontáži dosavadního demokratického systému vlády. Ten je postupně nahrazován vládou nevolené globální oligarchie, která se rekrutuje z vlastníků a manažerů nejbohatších nadnárodních kapitálových korporací. Tato oligarchie je dnes mocnější a bohatší než politické reprezentace i těch nejmocnějších států a tak si může dovolit je stále méně respektovat nebo dokonce si je podřizovat. Je evidentní, že tato oligarchie nebude rozhodovat podle zájmů většiny lidské populace, ale bez možnosti veřejné kontroly vždy jen podle kriteria svého nejvyššího zisku.

Stále narůstající až totální kontrolou všech druhů informačních medií je cíleně paralyzován zájem občanů o občanské aktivity a účast na politice. V informacích je nabízen hlavně společenský bulvár a tématika využívání volného času, sportu a nenáročné zábavy, uspokojujících jednoduchou lidskou smyslnost a požitkářství (podle římského populistického hesla pro plebejce chléb a hry). Tak si soukromá media zajišťují nejvyšší sledovanost, prodej svých produktů a zisky z reklamy.

V druhém plánu pak v politickém zpravodajství a komentářích šíří účelově vybírané, neúplné a zfalšované informace, kterými desinformují jejich příjemce tak, aby se jako občané a voliči chovali podle jejich záměrů a plánů, politicky se neangažovali a pouze pasivně přijímali politický vývoj, který je připravuje nejen o občanská a lidská práva, ale též o jejich společenský statut a existenční jistoty.

Abychom se mohli společně pokusit tento vývoj zvrátit, zřizuji tyto internetové stránky. Jejich účelem je svobodná publikace názorů každého, kdo považuje za nutné cokoli svobodně sdělit všem ostatním uživatelům internetu, kteří rozumí češtině.